Vestavba půdního bytu, Letná

08.10.2012 Půdní byty

Jiran Kohout architekti
Řešení půdní vestavby vzešlo z požadavku vytvořit pohodlný byt, ale
i společenský prostor pro vystavení uměleckých objektů.

*

Původní činžovní dům pochází cca z počátku 20. let 20. století a byl v průběhu 20 a 30. letech několikrát přestavován. Někdy v té době došlo rovněž k dodatečnému zvednutí střechy a nástavbě 5. NP, ve kterém byl zřízen na tu dobu poněkud atypicky původní reprezentativní byt majitele domu (dle dostupných podkladů dům nebyl v té době opatřen výtahem). Dnešní majitelé získali objekt v roce 2004 a od té doby je postupně prováděna rekonstrukce jednotlivých částí. Vlastní stavba půdní nástavby je z let 2007/2008; vybavení interiérů probíhá prakticky dodnes.

Půdní vestavba bytu v pětipodlažním činžovním domě vznikla pod původní sedlovou střechou protnutou v dvorní rovině vertikální hmotou domovního schodiště a přilehlé mansardy. Řešení vestavby vzešlo z požadavku vlastníka vytvořit jednak pohodlný, komfortně vybavený byt, jednak společenský prostor pro vystavení uměleckých objektů. Prostor půdy je rozdělen po celé délce objektu do dvou hlavních zón: převýšené, k západu orientované společenské části a do dvou úrovní rozdělené části východní, kde jsou v nižší úrovni umístěny převážně společensky méně exponované či pomocné prostory, vyšší úroveň pak představuje prostorovou extenzi společenského prostoru. Takové řešení s sebou přináší kromě prostorového efektu i v podstřešním prostoru nezanedbatelný efekt příčného větrání ve dvou úrovních.

Otevřená výstavní a pobytová část zabírá spolu s knihovnou celou polovinu půdorysu nižší úrovně bytu a je obrácena k západu novými ateliérovými okny, opatřenými posuvným mechanismem. Okna se dají v případě zájmu – například za letních večerů – zcela otevřít a poskytují tak komfort pobytu přímo pod hvězdnou oblohou. Otevřené jednoramenné schody vedou na galerii, která je propojena s jídelnou a navazující střešní terasou. Jídelna je pojata jako dřevěná prosklená veranda s neobvyklým výhledem na panorama východního sektoru Prahy od hřebene Pelctyrolky přes dolní Holešovice a Libeň až po Karlín a hřbet Vítkova. Tento výhled je při pohledu z normálního horizontu zakryt letenskými činžovními domy. S jídelnou sousedí prostorná ostrovní kuchyně – na spodní úrovni je umístěn pouze barový pult zabudovaný do skříňové sestavy pod schodištěm. U protilehlé štítové zdi je pracovna alternativně využitelná jako pokoj pro hosty s vlastním hygienickým zázemím.

Na spodní úrovni jsou do východního traktu orientovaného do dvora situovány tři ložnice.  Důsledné oddělení od rušnější společenské části bytu zajišťují mezilehlé prostory zázemí – šatny, vestavěné skříně, koupelny. Každá ložnice má vlastní bezkonfliktní přístup k hygienickému zázemí. Hlavní ložnice s přilehlým zázemím přitom tvoří malou samostatnou jednotku. Nižší světlá výška těchto prostor kontrastuje s převýšenou společenskou částí a propůjčuje ložnicím potřebnou intimitu. Hlavní ložnice disponuje malou samostatnou terasou, „dětské“ ložnice jsou vybaveny francouzskými okny. Příjemným doplňkem souboru místností okolo hlavní ložnice je i malý oboustranný krb propojující ložnici se sousední koupelnou. Krb tvoří ostatně jeden z motivů i hlavního pobytového prostoru a ohništěm je na přání klienta vybavena i kuchyně s jídelnou a pobytová terasa.

Celkový koncept bytu se nese v duchu kontrastů:

  • velkorysé pojetí hlavního otevřeného prostoru pod zešikmenou uliční částí střechy s ateliérovými okny versus intimní a úsporně pečlivé využití prostoru ve dvoupodlažní, do dvora obrácené soukromé části bytu;
  • otevřené pojetí společenské části s volně plynoucím prostorem proti uzavřené, soukromí chránící, přívětivě útulné části ložnicové;
  • tvarově střídmé pojetí stavebních částí interiéru s důrazem na jednoduchý detail, kvalitu provedení i užité materiály vedle bohatě tvarovaného a částečně i starožitného mobiliáře, který si z velké části vybíral klient sám.

Na podlahách je použita masivní bambusová podlaha se sokly zapuštěnými do líce stěn. Kromě cihlového krbu se záměrně přestěrkovanými cihlami je celý interier vymalovaný šedobéžovou barvou tvořící neutrální pozadí pro rozmanité zařizovací předměty a artefakty. Řada interiérových částí má charakter „neviditelných“ prvků: dveře v podobě posuvných stěn s pojezdem zapuštěným do podhledu; úložné prostory skryté mezi ateliérovými okny atd.

Koupelně při hlavní ložnici vévodí rozměrná vana inspirovaná motivy z cest po Japonsku, kde se používají vany bez přepadu. Voda odtéká přes okraj do obvodového kanálku krytého  teakovým roštem. Ten kontinuálně pokračuje do navazujícího sprchového koutu.

Odkládací místa v koupelně jsou řešena na vybraných místech dlaždicemi zapuštěnými do stěny vytvářejícími tak funkční 3D efekt povrchu stěn.

Ostatní hygienické místnosti – koupelny a toalety – jsou zpracovány ve variaci bambusu, obkladu pískovcového vzhledu v kombinaci s  obkladem z bílého tabulového skla. I zde jsou skříňky skryté do úrovně stěn, ze kterých se světlo šíří nenápadnou opískovanou částí zrcadla.

Hornímu patru dominuje velkoryse vybavená kuchyň z rustikálně výrazného mahagonu v kombinaci s klidnými lakovanými plochami v barvě stěn a masivní pracovní plochou z umělého kamene. V kontrastu ke geometrickému členění a hi-tech vybavení se uplatňuje barový pult z masivní 6 cm silné mahagonové fošny s přiznanou krajinou. Ze stejného materiálu, z jednoho kusu dřeva, je vyroben i třímetrový jídelní stůl. Sousední terasa s posuvnými dveřmi umožňuje v teplých dnech rozšíření horního patra o prostor pod širým nebem, na kterém si můžete nerušeně užít grilování pravých amerických steaků v centru Prahy.

Autorská zpráva
Foto Robert Žákovič
+

Střešní okna vestavby dodala firma Solara.