S půdní vestavbou mohou být potíže

29.05.2009 Půdní byty, Služby bytového architekta

Bydlení v podkroví není jen romantika. Výstavba půdního bytu musí řešit bezpečné zateplení střechy i nečekané problémy.

*

Rodina s téměř dospělými dětmi se rozhodla řešit problémy s bydlením půdní vestavbou v blízkém okolí svého bydliště. Z nabízených možností potřebám rodiny vyhovovala jediná půda – v domě bez výtahu, navíc v jedné z nejrušnějších pražských ulic. Kromě dispozice, která je na půdě omezená konstrukcí krovu a komínovými tělesy, a bezpečného způsobu tepelné izolace musel projekt vhodně vyřešit také dostatečnou izolaci zvukovou. Dole na ulici totiž dosahovala hladina hluku 78 dB a hygienici ke kolaudaci požadovali výsledky měření hluku: v bytě nesměl přesáhnout hodnoty 40 dB ve dne a 30 dB v noci (více než 40 dB vydává myčka nádobí, 30 dB zapnutý počítač).

Dispoziční řešení vychází z požadavku rodiny na soukromí jednotlivých členů
a společný obytný prostor, který by měl být spíše kuchyní s jídelnou než klasickým obývacím pokojem. Menší koutek se sezením je určen ke sledování televize, ale centrem společenského života měl být velký jídelní stůl, kde se rodina (včetně návštěv) bude scházet především. V návaznosti na kuchyň se do střechy zapustila menší terasa, aby měl byt k dispozici také venkovní prostor. Při řešení hrála velkou roli konstrukce krovu, návrh při členění místností respektoval jeho plné vazby se sloupky. Dispozice navíc počítá s možností jednoduché přestavby na dvougenerační byt, v příslušné stěně jsou předem připraveny voda a odpad pro příští kuchyňku.

Podlaha neměla únosnost

Realizace musela být dokončena do jednoho roku od podepsání smlouvy s majitelem domu. Samotná stavba sice nemusí trvat více než čtyři pět měsíců, ale projektová příprava a vyřizování stavebního povolení zabere mnohem delší dobu. Krátký termín nedovolil zpracování podrobného projektu, stavělo se pouze podle projektu ke stavebnímu povolení.

Prvním nezbytným krokem je posouzení konstrukce krovu a nosných částí budovy statikem na základě podrobného stavebního průzkumu. Sondy do podlahy půdy prokázaly na několika místech hnilobu stropních trámů až z padesáti procent. Znamenalo to, že únosnost stropu pod půdou je velmi špatná, už při navezení stavebních materiálů by hrozilo zřícení. Laboratorní zkoušky neobjevily žádné živé spory dřevomorky, nemohly však vyloučit jejich přítomnost v místech mimo prováděné sondy. Nejjednodušším řešením bylo ponechat původní strop uzavřený (včetně násypu a dlažby), postavit novou samonosnou podlahu a při stavbě se vyhnout všem mokrým procesům, které by do staré konstrukce mohly vnést další vlhkost.

Nová podlaha byla postavena v úrovni vazných trámů, z obou jejich stran se umístily ocelové profily U (uložené do zdí na gumové podložky, které utlumí chvění kroků), přes vazné trámy vzájemně prošroubované. Do ocelových nosníků se uložily nosné dřevěné trámky, a na ně se pokládaly smrkové palubky na drážku a pero. Nová podlaha je 40 cm nad původní, vzduchová mezera dobře zvukově izoluje, nebylo tedy zapotřebí žádné speciální konstrukce s kročejovou izolací. Podlaha je v takové podobě velmi jednoduchou a levnou variantou. Nevýhodou řešení je snížení výšky obytných místností, určitým rizikem (nebezpečí požáru) je svařování ocelových nosníků přímo na půdě: šestimetrová železa však není možné na půdu dopravit ani stavebním výtahem, ani po schodišti. Uložení jeřábem také nepřipadalo v úvahu, protože v dopravně rušné ulici by jeho přistavení nepovolili.

Přípojka vody jako stop stav?

Zatímco dřevomorka přípravu stavby zkomplikovala, ale neohrozila realizaci, téměř neřešitelnou situaci přineslo jednání s orgány, které vydávají stanoviska k projektu pro stavební povolení. Vodovody a kanalizace se vyjadřují k připojení bytu na vlastní stávající rozvody a souhlas podmiňují stavbou nové přípojky k budově – na účet investora. Vybudování nové přípojky by znamenalo velkou časovou ztrátu, vyřizování stavebního povolení by se rozšířilo na další organizace, protože přípojka na rozdíl od půdního bytu zasahuje do chodníku. V tomto konkrétním případě byl navíc vodovodní řad uložen v silničním pruhu rušné komunikace a na její rozkopání a přerušení dopravy by žádný investor nedostal povolení. (Realizace přípojky pomocí tunelu by se neúměrně prodražila.) Stavba se tedy dostala do mrtvého bodu.

Někteří stavebníci asi přípojku postaví, jiní stavbu raději vzdají. Tentokrát se souhlas podařilo získat díky tomu, že se o „podivný“ problém začal zajímat tisk. Nedostatečný tlak vody nakonec snadno vyřešilo umístění zásobníku vody do technické místnosti v bytě. Zásoba 150 litrů při běžném provozu stačí jak na mytí, tak pro pračku nebo myčku nádobí. Zásobník stál 15 tisíc a jeho připojení „pozdrželo“ stavbu asi o dvě hodiny.

Střecha bez rizika

Půdní vestavba má oproti stavbě domu s plochou střechou jedno riziko navíc, a tím je zateplení šikmé střechy. Dvouplášťová střecha s větrací mezerou je velmi choulostivá na jakoukoliv chybu jak při návrhu, tak i při realizaci. Stačí dodat jiný druh hydroizolace, než předepisuje projekt, špatně napojit parozábranu a po krátké době se musí měnit promáčená tepelná izolace: rozebrat celou střechu a ze zcela dokončeného interiéru udělat opět staveniště. V ještě horším případě dřevěné krokve pomalu napadá hniloba.

Z tohoto důvodu se vsadilo na způsob zateplení nezávislý na pečlivosti řemeslníků – nenasákavou tepelnou izolaci nad krokvemi, při které dřevěné krokve zůstávají uvnitř interiéru a vlhkost je neohrožuje. Systém Thermodach jsou dílce z tvrzeného polystyrenu, které se kladou z vnější strany na laťování nad krokvemi, a přímo na ně se pokládá keramická střešní krytina. Pokud se při realizaci vloudí chybička a střecha proteče, nehrozí nic jiného než skvrna na omítce, ta se snadno přemaluje.

Jediný problém při volbě tohoto systému představovaly zvýšené nároky na zvukovou izolaci. Lehký polystyren tlumí hluk hůře než těžší minerální rohože. Polystyren se nakonec doplnil z vnitřní strany deskami z heraklitu. Těžký heraklit nejen dobře tlumí hluk, ale navíc v interiéru zastává funkci tepelné akumulace.

Navržená skladba střechy se osvědčila už po prvním roce bydlení, kdy střecha protekla při prudkém přívalovém dešti. Jak se ukázalo, veškeré oplechování (kolem štítu, komínů a světlíků) bylo provedeno špatně. Běžný déšť střeše nevadil, ale prudký proud vody nestačilo oplechování odvádět, voda si našla cestu až do interiéru. Kdyby se zvolila běžná skladba střechy, promočená minerální vlna by byla na vyhození, při opravě by se střecha bourala a rodina by se musela na čas vytěhovat.

Okna těsná, nebo s větráním?

Samotná upravená skladba střechy by nestačila splnit podmínky hygieniků, stejně důležité z hlediska hluku jsou i vlastnosti oken. Všechna okna soukromých pokojů jednotlivých členů rodiny totiž vedou na severní stranu do hlučné ulice.

Vzhledem k umístění schodiště, světlíků, stoupaček kanalizace a rozvodů vody byla jediná možná orientace obytných pokojů k severu. Rodina to uvítala, protože všichni potřebují své pokoje využívat hlavně jako pracovny a při práci s počítačem je sluníčko spíše na závadu. Aby se však do pokojů dostalo alespoň trochu slunečních paprsků, je každý pokoj přisvětlen jižním střešním oknem ve špičce krovu, kde vznikly na vestavěném patře malé ložnice (pro denní aktivitu v pokojích nepřekážejí postele).

Právě tento princip dvojího prosvětlení umožnil splnění náročných požadavků na zvukovou izolaci i dostatečné větrání. Ve své podstatě se tyto dva požadavky vylučují. Dobrou izolaci zajistí jen těsné okno, ale zdravotním problémům a vzniku plísní zabrání dokonale těsné okno pouze v kombinaci
s řízeným větráním. Finančně náročné řešení nepřipadalo v úvahu, vše se tedy vyřešilo přirozeně už v samotném konceptu: v každém pokoji je jak střešní okno, tak i svislé okno ve vikýři. Svislá okna do hlučné severní ulice jsou řešena jako špaletová eurokna s izolačním zasklením, dokonale těsná. Třetí sklo oddělené 12cm vzduchovou mezerou od  izolačního dvojskla je optimálním řešením z hlediska zvukové izolace. Střešní okna do dvora už nejsou hlukem zdaleka tolik zatížena, navíc vedou na osluněnou stranu, mají proto v rámech větrací mřížku – možnost větrání při zavřeném křídle. Výsledné měření hluku překvapilo i samotné pracovníky výzkumného ústavu: při největším provozu na ulici bylo uvnitř bytu naměřeno pouhých 32,7 dB.

Když čas je nepřítel

Záměrem bylo vytvořit velmi jednoduchý interiér, při stavbě však docházelo k mnohým kompromisům. Někdy z finančních či praktických důvodů, jindy proto, že hrubá stavba pokračovala velmi rychle a předem nevyřešené detaily zpracovali řemeslníci tak, jak byli zvyklí z jiných staveb. Tady se nejvíce projevila časová tíseň a vynechání podrobného prováděcího projektu. Investor může v rámci rozpočtu požadovat zdarma předělání detailů, které neodpovídají projektu. Co však není přesně zakresleno ve výkresech, platí se stavební firmě jako vícepráce. Stejná zásada platí také tehdy, pokud nejsou v projektu předepsány konkrétní materiály, a firma zakoupí jiné podle vlastního výběru. Když máte velmi omezený finanční limit, musíte se smířit i s tím, co neodpovídá vašim představám.

Původním záměrem bylo krokve překrýt pohledovými deskami, které by nebránily provětrávání krovu. Ale vzhledem k tomu, že nová podlaha značně snížila výšku místností, další optické zmenšení prostoru už nebylo žádoucí.

Další nenaplněnou představou je podoba všech dveřních otvorů. Dveře měly být jediným „luxusem“ celého bytu. Vysoké až ke stropu, v zárubních z kartáčovaného hliníku, se kterými by bílá křídla dveří lícovala. Ve stěně by se tak objevila jen štíhlá kovová linka. Než se stavba dokončila, cena dveří bohužel vzrostla dvojnásobně. Rozpočet se již nedal navýšit, kvůli velkému počtu se tak majitel namísto exkluzivních dveří musel spokojit s typovými v dřevěných zárubních, vysokými standardních 197 cm.

Rovněž finální realizace sklobetonových stěn z luxfer nenaplnila vysoké nároky projektanta. Přestože se stěna výškově přesně rozpočítala na konkrétní počet tvárnic, řemeslníci při podlaze postavili malý soklík a poslední tvárnice už se nahoru nevešla o pouhé dva centimetry. Nebylo tak dosaženo čistého vzhledu stěny od podlahy až ke stropu.

Je stavba půdy výhodná?

Přes drobné nedostatky splnila půda základní požadavky rodiny a v dané situaci nadstandardně vyřešila bytové podmínky. Kromě společenského prostoru má každý člen rodiny vlastní pokoj s odděleným spaním. Bylo možné postavit kromě hlavní koupelny s vanou, sprchou a dvěma umyvadly i druhou menší se sprchou, také místnost na praní, sušení a žehlení prádla, fotokomoru, terasu k posezení venku. Malý pokoj pro návštěvy se jednou může stát kuchyní, která se spolu se sousední místností uzavře jako samostatná jednotka pro matku, nové mladé rodině zůstane byt 3 + kk. Společný obytný prostor je otevřený, obývací pokoj s kuchyní a jídelnou je propojený také se širokou chodbou, která je druhotně prosvětlená dvěma sklobetonovými stěnami (podobně je denním světlem přisvětlena také koupelna).

Stavba půdního bytu je oproti rodinnému domku levnější o pozemek s inženýrskými sítěmi, postaveny jsou předem také vnější nosné zdi a krov. Částečně se však stavba prodraží větší pracností. Levnou záležitostí není ani zateplení střechy, zvláště když se musí kompletně měnit střešní krytina (pálené tašky bobrovky) a všechny krokve (po odstranění krytiny se ukázalo, že krokve jsou u hřebene prohnilé). Čtvereční metr bytu stojí zhruba stejně jako u stavby nového domu bez pozemku. Tady se poměrná cena ještě snížila vestavbou patra ve všech pokojích, obytná plocha totiž narostla o dalších téměř 50 m².

Věra Konečná
Foto Jaroslav Hejzlar