Půdní mezonet v Dejvicích /2

19.06.2017 Půdní byty

Petr Burian / DaM
Dva téměř identické byty s centrálním světlíkem, který prostupuje oběma úrovněmi. Velká terasa doplňuje městské bydlení o venkovní prostor.

*

Poctivý dejvický činžák. Příznivá orientace východ-západ. Na západní, dvorní stranu kvalitní výhled na Hanspaulku a Babu. Dva původní obrovské, ale opravdu velikánské středové světlíky čtvercového půdorysu.
Zadání: dva samostatné mezonetové byty. Na začátku docela obšírná diskuze o tom, proč bydlet dole a spát nahoře, a ne naopak, pak už hlavně řemeslo. Dva zrcadlově téměř identické byty. Téma: v obou úrovních se vše točí kolem světlíků. Mám rád byty s obíhačkou. Pohodlně velké terasy. Slunce ráno i večer napříč dispozicí.

Vnější vzhled do dvora: hlavně ne několikapatrový dort; středový vikýř
a šikmá střecha levitující nad zděným tělem domu odděleny jen pásem oken – dvě podlaží do dvora převlečená za jedno.
Pozitivum: nadechnutý tekutý prostor spodního podlaží. Méně pozitivní: světlíky v obou bytech měly původně dostat radikálně jinou podobu zbouráním a novým opláštěním – z úsporných důvodů se legrace nekonala a došlo jen na barevnosti v režii stavebníků.

Materiály: průmyslová mozaika jasan, smrková prkna, probarvená syntetická pryskyřice, cementová stěrka, perforovaný plech 2 mm, plný plech 2 mm, grafitová barva, autorská malba na světlíku, skleněná mozaika, tlačené drátěné sklo, topná tělesa z žebrových trubek, titanzinkový plech, pozinkovaná ocel, antracitové eternitové šablony…

Z autorské zprávy
Foto Ivan Bárta

*

Prostornost mezonetového bytu pro čtyřčlennou rodinu nespočívá jen
v plošné velikosti; velkorysý dojem je výsledkem promyšlené dispozice, dostatkem denního světla a průhledy otevřenými jak v horizontálním, tak vertikálním směru.
Přestože v centru půdního prostoru „překážel“ obrovský světlík, architekt ho dokázal začlenit, a dokonce povýšit na hlavní motiv bytu. Upustilo se sice
(z finančních důvodů) od prvotní myšlenky vytvořit z něj lehký průsvitný box, který by zevnitř obytný prostor přisvětloval, ale i jako barevný tubus procházející oběma podlažími se stal ústředním prvkem interiéru. Přirozeně odděluje jednotlivé funkční zóny, aniž by je uzavíral, je srozumitelným centrem pro všechny části bytu, dává prostoru řád se snadnou orientací.

Světlík rozdělil spodní podlaží na prostory s odlišnými významy, které se prolínají v logické návaznosti. Ze vstupní předsíně s úložnými skříněmi a lavicí se otevírá průhled na jedné straně do jídelny s navazující terasou, na straně druhé do obývacího pokoje s řadou střešních oken. Podobně se z jídelny
a kuchyně nabízí pohled jak do vstupní části, tak do obývacího pokoje, odtud zase průhled přes kuchyň až na terasu, nebo do vstupní části. Pevnou příčkou s dveřmi je na spodní úrovni uzavřena pouze pracovna, která se může využít jako soukromí pro návštěvy, a sousední koupelna se sprchou a toaletou.

Hlavním společenským prostorem bytu je kuchyň s jídelnou (na fotografiích ještě chybí velký jídelní stůl pro 8 osob). Vysoká francouzská okna propouštějí denní světlo hluboko do středu dispozice, propojují jídelnu s terasou
a poskytují výhledy na protější dejvické svahy s Hanspaulkou a Babou. Terasa obohacuje byt o venkovní prostor s letním stolováním.
Obývací pokoj na východní straně má intimnější charakter. V nejnižší části se střešními okny je umístěno sezení, šikmou stěnou se ale prostor pozvolna zvedá až na dvoupodlažní a při světlíku se propojuje s horním ložnicovým patrem. Skleněné zábradlí galerie a její podlaha z perforovaného plechu toto propojení umocňují, stejně jako stěna z drátěného skla, kterou do střední části dispozice prochází z koupelny další díl denního světla.
Z galerie se vchází do ložnice rodičů (vstup zpříjemnil střešní světlík před dveřmi) a přes předsíňku mezi šatnami do dětského pokoje. Obě ložnice mají přístup na úzkou terasu, která prochází celým vikýřem podél obou bytů.
Na patře je kromě velké koupelny umístěna také samostatná toaleta
a technická místnost s kotlem a prádelnou.

-věk