Eva Jiřičná, Petr Vágner / AI DESIGN

Majitelé velkého půdního prostoru se na světově proslulou architektku Evu Jiřičnou neobrátili náhodně, znali její prosklené interiéry a věděli, co od svého bydlení očekávají.

Měli konkrétní představu otevřeného a bohatě proskleného bytu, který by manželské dvojici dovolil trávit společné chvíle nejenom při odpočinku a relaxaci, ale také v plném pracovním tempu, který by při každé činnosti umožnil vnímat celý prostor najednou – prostor nerozdělený plnými příčkami, a přesto jednoznačně vyhovující jednotlivým funkcím bydlení. O architekturu se majitelé dlouhodobě zajímali a z předchozích realizací architektky jim bylo zřejmé, že právě práce se sklem je její silnou stránkou. Technicky promyšlené a čistě provedené konstrukční detaily jsou samy o sobě velmi výraznými estetickými prvky interiéru. Tvrzené sklo přináší zcela nové pojetí interiéru, stává se vlastně i nosným konstrukčním prvkem, zůstává však průhledné, světlo i pohledy lidí jím volně procházejí.

Spoluautorem Evy Jiřičné na půdní vestavbě se zavěšenou skleněnou galerií se stal Petr Vágner, který pracuje v jejím pražském ateliéru AI DESIGN.

Bez příček a překážek

Půda sama o sobě by neumožnila natolik velkorysé řešení prostoru, kde hlavní roli hrají průhledy a výškové členění. Významným počinem se stalo propojení dvou původních bytů a získání dostatečně velkého i vysokého prostoru, který v pojetí architektů zůstal pohledově otevřený, bez jakýchkoliv dělících prvků. Skleněná galerie se jako snově průhledná lávka vznáší nad obytným prostorem, aniž by z něj pocitově ubírala sebemenší kousek. Skleněné příčky, oddělující intimní zóny v horní úrovni bytu, sice mohou díky žaluziím poskytnout dostatek soukromí v případě potřeby, ale většinou ponechávají obě ložnice i velkou koupelnu jako otevřenou součást hlavního dvoupodlažního prostoru. Pracovna v krajní poloze horní úrovně není oddělena ani sklem, s obytným prostorem zůstává v přímém kontaktu.

Významnou součástí bytu se stala terasa, která probíhá po celé jeho délce a je s ním propojena čtyřmi velkými francouzskými okny. Návaznost terasy je zdůrazněna skleněným schůdkem, probíhajícím pod okny. Terasa doplňuje městské bydlení o venkovní prostor, tak vzácný obzvláště v nejvyšších patrech domů.

Na rozdíl od mnoha jiných bytů je zcela samostatnou místností kuchyň. Životní styl rodiny předurčuje právě v návaznostech jednotlivých provozů celý koncept řešení. Propojení kuchyně s obytným prostorem bývá výhodnějším řešením pro rodiny s malými dětmi, kde se život soustřeďuje „kolem sporáku“. Zcela jiné požadavky však mají dospělí lidé, kteří se doma více věnují svému zaměstnání, zálibám nebo společenskému životu. V této rodině je nerezová kuchyň spíše funkční a technickou „laboratoří“ na výrobu pokrmů, umožňuje i příležitostné stolování. Pro slavnostnější příležitosti a při větší společnosti se využívá velký kruhový jídelní stůl, umístěný už v obytném prostoru.

Konstrukce a nábytek

Kombinace kovu, skla a portugalského vápence na podlahách prochází celým prostorem, stala se dominantním znakem všech místností. Přestože všechny tři materiály patří k těm „chladným“, výsledný dojem nepostrádá živost, vyvolává spíše pocit ušlechtilé zabydlenosti.

Interiér byl architekty navržen včetně nábytku, dokoupen byl pouze sedací nábytek. Realizaci bytu zastřešila firma Techo, veškeré nerezové a skleněné prvky vyrobila firma Artefakt Růžička. Jasné konstrukční řešení, funkčnost a precizní zpracování každého prvku propojuje stavební části interiéru s jeho dalším vybavením do jednotného promyšleného celku, takže mizí jindy zřetelná hranice mezi stavbou a nábytkem. Krásné konstrukční detaily – například uchycení nosných prvků lávky – vyvolávají podobný estetický zážitek jako skleněný stůl s otáčivým nerezovým středem, designový sedací nábytek nebo obrazy na stěnách.