Přestavba vily v Praze

06.06.2013 Individuální bydlení, Půdní byty, Rekonstrukce

Ivana Dombková
Dům nemusí mít výjimečnou architekturu, aby byl vhodný k přestavbě. Na jeho hodnotě se podílí i význam lokality.


Vila v jedné z atraktivních pražských čtvrtí sice vznikla v období funkcionalismu, a mnohé prvky na fasádě to potvrzují (terasy, velká okna), ale celkový výraz zůstává v zajetí tradičních názorů na vzhled domu. Horní patro překrývá šikmá střecha s původně nevyužitou půdou, členění oken ještě připomíná předchozí architektonický styl. Systém nosných zdí nedovoluje plně otevřít prostor pro bydlení, při přestavbě musí architekt respektovat konstrukci a hledání vhodné proměny dispozice je mnohem obtížnější.

Návrh interiéru se začal zpracovávat v době, kdy už byly dokončeny úpravy exteriéru. Protože dosavadní postup přestavby nesplnil očekávání, investor se obrátil na Ivanu Dombkovou s přáním vypracovat projekt a realizovat nejenom interiér, ale také celkovou vnitřní přestavbu domu. Vnější podoba už se měnit nedala, mnohé úpravy navíc ovlivnily požadavky památkářů (členění a profily oken), vnitřní struktura se však zcela přizpůsobila požadavkům současného života, z původních dispozic zůstaly zachovány jen nosné zdi.

Předválečná vila umožnila vybudovat čtyři bytové jednotky. V nástupním přízemí vznikl kromě garáží a menšího bytu k pronajímání také prostor k relaxaci s vnitřním bazénem, společný pro rodiny obou majitelů, v prvním
a druhém patře byly dostatečně velké plochy pro jejich vlastní byty. Další byt bylo možné vybudovat na půdě. Jediným omezením volné dispozice při jeho řešení byly dřevěné konstrukce krovu a šikminy střechy, nedovolující plně využít celou půdorysnou plochu pro bydlení. Aby se potlačil jejich účinek
v prostoru na minimum, kde to bylo možné, předkládaly se před ně rovné stěny a nízké zbytky šikmin se využily jako úložné prostory nebo komory. Dřevěné konstrukce překryl sádrokarton, a půdní byt tak dostal charakter městského bytu odpovídajícího dané lokalitě.

Byty mají jasný řád, logickou kompozici vyhovující běžné rodině a promyšlené průhledy od vstupu až po výhledy z oken. Barvy a materiály byly záměrně voleny nenásilným způsobem, aby se byty opticky nedělily na jednotlivé místnosti a jeden prostor zvolna přecházel do druhého. Pevně jsou přitom dány nejenom stavební prvky (podlahy, stěny, okna), ale i koupelny, úložné skříně v předsíni, kuchyňská sestava nebo na půdě vestavěná galerie nad obývacím pokojem, skleněným zábradlím jakoby ani neoddělená od spodního patra.

U materiálů (nerezová ocel, technický hliník, Pandomo na stěnách a podlahách koupelen) byl důraz kladen na trvale funkční kvalitu, v případě prostoru pro relaxaci mají materiály a barvy navíc navodit podobné uklidňující pocity jako dovolená někde na jihu: příjemný povrch přírodního dřeva na podlaze, na stěnách marocký štuk v barvě cihelného zdiva, jasně modrý bazén, který dá vodě správnou barvu.

-věk
Foto Jaroslav Hejzlar

*

*

*

*

*

*

*

*

*

*

*