Rekonstrukce malého panelákového bytu

11.02.2019 Panelákové byty

Markéta Bromová
/ Řešení ukazuje možnosti a potenciál panelových domů, představuje koncept prostorného a obyčejně přívětivého bydlení.

*

Klientka si  koupila malý byt 1+1 v panelovém domě o celkové podlahové ploše 35m2, avšak v dobré lokalitě téměř v centru Rumburka, kde pracuje
a žije. Cena byla z pohledu obdobných nemovitostí v Praze až neskutečně nízká. Nemusela se zavázat dlouhodobými půjčkami, a získala tak velkou míru nezávislosti, po které toužila. Jedinou starostí byl samotný „panelák“ a jeho dispoziční řešení: představa o bydlení zhruba z roku 1978.“

Zadání bylo poměrně banální – „udělejme s tím něco, aby se v tom dalo bydlet“. Aby koupelna nebyla temná díra z voštinového jádra a kuchyně spíše parodií na vaření. To vše však s maximálně omezeným rozpočtem tři sta tisíc korun. Navíc uspořádání nosných konstrukcí a pozice instalační šachty nebo stoupaček vytápění neumožňovalo dramatičtější zásahy do dispozice, nehledě na omezené zásahy do samotného panelu. Finanční limit se stal podstatným kritériem návrhu, přesto jsme se s mladou investorskou (zdravě sebevědomou IT specialistkou) shodly, že problém nevyřeší žádná tapeta nebo formální povrchní řešení, ale skutečný zásah.

V této logice byly provedeny následující kroky:
1/ Vybourání celého jádra a odstranění původní, malými rozměry naprosto nevyhovující koupelny. Odstranění všech nánosů typu dodatečných vedení elektřiny v plastových krytkách.
2/ Přizvání statika a specializované firmy pro vyřezání většího otvoru do příčky mezi oběma pokoji.
3/ Realizace samotného návrhu.

Největším stavebním zásahem bylo zvětšení dveří mezi kuchyní a ložnicí. Dveře se z 90 cm rozšířily na 150 cm. Výška otvoru byla limitována konstrukčním principem panelových domů. Přidaných 60 cm se zpětně ukázalo jako skutečně elementární posun v dispoziční kvalitě bytu. Tu podpořila
i barevně výrazná podlaha ze žlutého marmolea, která logicky propojila byt od předsíně až po ložnici.

Společná příčka oddělující koupelnu s předsíní se posunula na úkor kuchyně
o 40 cm oproti původní poloze. Díky tomu se koupelna s předsíní zvětšila. V předsíni byla navržena nika na kabáty a boty z truhlářské překližky;
v původním řešení zde nebyl žádný prostor na odkládání oblečení.

V koupelně se po odstranění umakartového jádra ukázala surová panelová stěna, ta se penetrovala proti drolení a ponechala odhalená. Vytváří tak v jednoduché bílé koupelně zajímavý prvek, tedy beton z roku 1978 (o 7 let starší než klientka). Novou kvalitou je pak přirozené denní osvětlení skrze částečně prosklenou niku sprchového koutu. Přestože se koupelna oproti původnímu stavu lehce zvětšila, byla i zde nutná maximální komprimace všech prvků. V jedné lince je tak integrována pračka, úložné prostory a umyvadlo zapuštěné do desky doplněné na povrchu černým Compactem (vysokotlakým laminátem).

Stejný materiál se objevuje také v kuchyni na pracovní desce. Kuchyňská sestava je řešena účelně bez nástěnných skříněk. Díky tomu vynikne její zadní stěna, ta společně s posuvnými dveřmi do předsíně tvoří jeden konstrukční
a vizuální prvek – jakási superstěna. Je do ní zasazeno prosvětlení mezi kuchyní a koupelnou, vytváří také pouzdro pro posuvné dveře, je zde nika na police, vysouvací digestoř s horní úložnou skříňkou.

Malá výměra bytu si vyžádala realizaci nábytku na míru, který šetřil cenné centimetry a na kterých nakonec celý návrh stojí. Na zakázku tak byla vyrobena kuchyňská linka a ze stejné truhlářské překližky také pracovní stůl s knihovničkou, otevřená šatní skříň se zásuvkami IKEA a nakonec i parapety, které v bytě nebyly a klientka si je přála.

Rekonstrukce se nesnažila popřít kontext panelového bytu, ale naopak ukázat jeho možnosti a potenciál, představit koncept prostorného a obyčejně přívětivého bydlení v jasně definované stavebnici tohoto konstrukčního systému.

Autorská zpráva
Foto autorka