Jaroslav Tachecí
Při zařizování pokoje dětí se vyplatí myslet daleko dopředu, vidět ve svém školáčkovi už dnes příštího studenta.

Původně architekt řešil pokoj pro šestiletého chlapce, který ještě žil ve světě pohádek a hraček, ale už se zajímal o počítače a brzy ho čekaly i první školní starosti.

Návrh počítal s kvalitními a ekologickými materiály; na podlaze je korek, který se snadno udržuje v čistotě a bez prachu, navíc je pružný a při chůzi nezatěžuje šlachy a klouby rostoucího dítěte. Nábytek byl vyroben na zakázku z biodedek, které neobsahují žádný formaldehyd, a protože nebyl nejlevnější, počítal s vývojem do dalších let. Postel měla rozměry pro spaní dospělého člověka (šířka 120 cm dokonce umožnila i přespání další osoby), stůl měl výškově nastavitelnou pracovní desku a kvalitní pracovní židle byla také plánovaná na několik dalších let. U stropu zavěšená deska byla budoucím dalším lůžkem, až chlapec trochu povyroste a začne ho lákat šplhání do výšek. Zavěšení desky i další vlastní konstrukční detaily prozrazují, že autor pokoje si sám jako dítě hrál se stavebnicí Merkur. Počítal tedy s fantazií a tvořivostí dítěte jako samozřejmou věcí, ponechal mu dostatek místa na hry a stavebnice, přitom každý kousek nábytku už měl i své příští využití. Zdálo se, že tento pokoj se nemusí příliš změnit, ani když se z malého školáka stane dospívající mladý muž.

Spaní v patře

Růst a potřeby dítěte je sice možné poměrně dobře naplánovat, zato se někdy zcela nečekaně změní situace v rodině. Po dalších šesti letech dostal Sebastian stejně starého nevlastního bratra, a pokoj se musel přebudovat tak, aby v něm měli dostatek místa oba dvanáctiletí kluci. A protože dětské pokoje pro více sourozenců řeší spousta rodičů, nápadité řešení architekta Tachecího bude vhodnou inspirací určitě i pro ně.

Místnost není nadměrně velká, dvě postele by zabraly tolik místa, že už by ho nezůstalo dost na dva pracovní stoly a další aktivity. Základem nového řešení se stala původní postel vznášející se u stropu, ke které přibyla ještě druhá. Postele visí na poměrně složitém systému nosníků s ocelovými lanky, jehož bezpečnou únosnost vypočítal statik. Postele jsou z bočních stran chráněny sítěmi, aby při spánku nemohlo dojít k pádu. Pod nimi stojí skříňky na oblečení; vytvářejí stupňovitou sestavu, která se doplnila dalšími stupínky a stala se pohodlnými schody do patra. Spodní úroveň pokoje tak zůstává celá volná pro denní využívání, pro psaní úkolů, práci u počítače i sportovní vyžití.

Báječná léta

Veškerý nábytek je stejně jako původní vyroben ze zdravotně nezávadných biodesek, součástí konstrukce postelí, polic i schodů jsou děrované ocelové profily, připomínající opět někdejší oblíbenou stavebnici Merkur. Některé desky – například bočnice skříní a pracovní desky stolů – zůstaly v přírodní podobě, jiné mají povrch opatřený modrým lakem. Ocelové profily jsou natřené v několika barvách technického rázu (černá, modrá, zelená). Kombinace přírodního světlého dřeva a korku s chladnějšími barvami dodávají dětskému pokoji „dospělácký“ charakter. Příjemná pro pobyt je i neutrální šedivá malba na zdích, která nedráždí a dovoluje použití doplňků ve všech možných barvách, podle přání a nálady dětí.

Nové stoly jsou sestaveny z biodesek v přírodní podobě a kovových teleskopických noh, které umožní ještě další zvýšení pracovní plochy. Židle už odpovídají parametrům kvalitních pracovních židlí pro dospělé, a dá se předpokládat, že klukům budou dobře sloužit i na případné vysoké škole. Už ve dvanácti letech na nich oba tráví spoustu času (pochopitelně u počítače), je tedy důležité, aby židle umožnily pohodlné a zdravé sezení.

-věk

Foto Jaroslav Hejzlar

*

Rozhovor s Jaroslavem Tachecím o dětských pokojích

Dá se i při návrhu dětského pokoje využít psychologie? S úplně maličkým dítětem si přece nemůžeš povídat, jakou má představu o bydlení.

Každý z nás byl kdysi malým dítětem a na dětská přání se většinou nezapomíná. Pamatujeme si, jak dobře se usíná s pohledem na hrad, který jsme si přes den postavili z lega, jak nás trápilo, když se stavebnice musela před spaním uklidit. Pojem uklizeného pokoje je dítěti cizí, chce mít kolem sebe hračky, které má rádo. Psychika dítěte je prostě jiná než dospělého člověka, a tu musíme respektovat především. Když jsme zařizovali pokoj pro našeho syna, mohl jsem si přímo na něm ověřit, jestli mé úvahy o dětském pokoji byly správné. Myslím, že syn se ve svém pokoji okamžitě cítil velmi dobře, vodil si tam kamarády a byl na něj pyšný.

Můžeš popsat, co všechno hrálo roli při jeho návrhu?

Pokoj není příliš velký, a přesto musel poskytnout co nejvíce prostoru na hraní. Dítě se samozřejmě neobejde bez postele, dobré židle a stolku na kreslení, úložného prostoru na hračky a oblečení. To všechno zabírá spoustu místa, o to důležitější je nápad, jak nábytek využívat i při hrách. Navíc dítě velmi rychle roste, jeho potřeby se mění. Zařídit pokoj jen na pár let je nesmyslné vzhledem k cenám nábytku, zvláště pokud dáváme důraz na kvalitu, bezpečnost a ekologické materiály. Nábytek tedy musí růst s dítětem, musí se mu přizpůsobit.

Vycházel jsem z názoru, že dítě od malička vnímá prostředí kolem sebe a mělo by vyrůstat mezi přírodními materiály, aby k nim získalo vztah. Důležitá je také estetická stránka, ale malý kluk by těžko ocenil strohý italský design, pokoj musí být „teplejší“ než interiér pro dospělé. A zásadní pro mě byl výběr ekologicky nezávadných materiálů, aby syn spal a hrál si ve zdravém prostředí. Proto jsem veškerý nábytek navrhl z biodesek (masiv ze tří vrstev), při výrobě se použily ekologické laky i lepidla. Stejně důležitá je také podlaha. Pro dítě považuji za ideální krytinu korek, který je měkký a pružný, takže nezatěžuje klouby a šlachy na nohou, tepelně i zvukově výborně izoluje, je antistatický, neabsorbuje prach a snadno se udržuje v čistotě. Pod korek se pokládá často dřevotříska, ale z ní do místnosti může unikat formaldehyd. Tomu jsem chtěl zabránit a nahradil jsem dřevotřísku laťovkami. Za součást vybavení pokládám také čističku vzduchu, která v místnosti udržuje i správnou vlhkost.

Stolní deska byla položena na konzolách, které se posunovaly nahoru, nastavit lze také ergonomická židle, ale jak poroste s dítětem jeho postel?

Postel by měla mít rozměry, které vyhovují dospělému člověku. My jsme tehdy zvolili dokonce ještě větší a šířku 120 cm jsme mnohokrát ocenili. Přes den si na posteli dítě často hraje, večer si k němu může rodič lehnout, když mu čte pohádku. Nebo když je dítě nemocné a potřebuje vedle sebe někoho blízkého. Na posteli se také vyspí pohodlně s dalším dítětem, pokud přijede návštěva. A samozřejmě jsem myslel i na budoucnost. Až si sem jednou kluk přivede svoji dívku, nebudou se spolu tísnit na 80 nebo 90 centimetrech.

Kolem devíti deseti let děti lákají výšky a šplhání. Proto je ve vyšších místnostech vhodná také postel zavěšená pod stropem, stačí přidat ještě provazový žebřík a na desku položit futonovou matraci. Dolní postel se pak může přes den využívat jako pohovka, do skříňky proti ní umístit televizor i video, takže dětský pokoj pak pomalu dostane charakter pokoje studentského. Drahý nábytek se nemusí nahrazovat novým, když neztrácí to nejdůležitější – svou správnou funkci.

Věra Konečná