Luděk Obal / 4A architekti
Desetipatrový dům vypadá jako panelák, i když jde o zděnou stavbu. Má ale podobné „mouchy“, uvnitř jsou umakartová bytová jádra.

Vstup do bytu získal novou předsíň z prostoru mezi bytem a schodištěm, bývalá chodba se tedy mohla stát už přímou součástí otevřeného obytného prostoru.

Koncepcí nového dispozičního řešení je zrušení dlouhé úzké chodby, která spojovala všechny místnosti, a plochu začlenit do obytného prostoru.

Dalším úkolem bylo vybudovat prostornou koupelnu. Pro její polohu bylo důležité zachovat návaznost na instalační šachtu, koupelna tedy vznikla na místě původní kuchyně, kde kromě větší plochy získala také přímé denní světlo. Chodba se rozšířila o plochu původní koupelny a proti vstupu se opticky zvětšila ještě zrcadlovou stěnou. Její úložné skříně se postupně proměňují na kuchyňský nábytek, který pak volně přechází až do otevřené policové stěny v obývacím pokoji.

Architekt chtěl současně zachovat hlavní výhodu bytu – prosvětlenost prostoru. Oknem původní kuchyně vstupovaly do obývacího pokoje už dopolední sluneční paprsky, člověk mohl v pokoji sledovat, jak slunce putuje po obloze a v odpoledních hodinách sem zasvítí z opačné strany, z lodžie. Příčky koupelny jsou z tohoto důvodu v horní části prosklené, světlo prochází nejenom do pokoje, ale i do nové kuchyně, která s koupelnou sousedí. Okno do lodžie s dveřmi a parapetem se navíc zaměnilo za francouzské, aby světelná pohoda pokoje byla ještě výraznější.

Přestože celý byt je vlastně soustavou úložných skříní a skříněk, prostor zůstal otevřený a pocitově velkorysý díky promyšleně srovnaným plochám vestavěného nábytku, jeho tvarové a barevné jednotnosti. Stěny a nábytek se doplňují tak, že výsledkem je čistý tvar obytných místností, nábytek nevyčnívá do prostoru, jeho bílá barva navíc působí jako součást stěn. Takový soulad nastává pouze v případech, kdy se zařízení interiéru neřeší až následně po rekonstrukci, ale předem, už v rámci stavebního řešení přestavby.

První fází rekonstrukce byly hrubé stavební úpravy, například srovnat obrovské nerovnosti všech velkých ploch. Stěny a stropy se překrývaly sádrokartonem, podlaha se před položením dubových parket musela vyrovnat lehkou betonovou stěrkou. Světlá výška místností se tím trochu snížila, ale prostor opticky zvedly nové dveře, vysoké až ke stropům. Nové sádrokartonové příčky navrhl architekt v souladu s úložným nábytkem, přesně na míru všem funkcím, a každý kousek plochy je plně využitý.

-věk
Foto Jaroslav Hejzlar