Požadavky rodiny se mění s věkem jednotlivých členů, změnit se může i samotná struktura rodiny – někdo přibude, jiný odejde. Všem těmto změnám by se měl přizpůsobit také byt.

Do jednopokojového bytu ve starém secesním činžáku se rodina přistěhovala v době, kdy obě dcery začaly chodit do školky. Byt 1 + 1 pro čtyřčlennou rodinu nebyl zrovna velký, ale oproti předchozímu – doslova zdravotně závadnému – prostředí představovaly dvě velké místnosti na jih a topení akumulačkami doslova luxus. Do obývacího pokoje se vešlo i dvojlůžko a pracovní koutek, v kuchyni zase zůstalo dostatek místa nejen na jídelní stůl, ale také na palandu a psací stolek dívek. Z několika skříněk, sporáku a chladničky se vybudovala kuchyňská sestava, do předsíně se umístila automatická pračka a mohlo se docela pohodlně bydlet.

Děti rostou nepříjemně rychle

Proměna 1: Problémy v provozu domácnosti se objevily s narozením malého Honzíka. Dívky už chodily do školy, potřebovaly trochu soukromí na psaní úkolů a bratra s jeho hračkami byl brzy plný byt. Nastal čas na důkladné změny, děti potřebovaly své soukromí.

Zdá se to možná neuvěřitelné, ale byt se dokázal opravdu „nafouknout“ o tři dětské pokoje. Od kuchyně se skříní a závěsy oddělily „pokojíčky“ pro obě dcery. Každá tu měla pod oknem postel a vedle pracovní stolek s policemi na knihy, komodu na prádlo i minišatnu. Vzájemně je oddělovala rákosová roleta, zvukovou izolaci zajistily tehdy módní walkmany.

Honzík získal vlastní koutek na spaní, hraní i kreslení v obývacím pokoji, od postele rodičů ho opticky dělila šatní skříň.

Proměna 2: Když se z dívek staly středoškolačky, z Honzíka vyrostl kluk, který kromě malování začal psát taky úkoly a hrát na piáno. V tmavém koutě, vzdáleném od denního světla, si na školní povinnosti musel i přes den svítit. Spaní daleko od oken nebylo vhodné ani ze zdravotních důvodů, s vrozenou alergií se občas začaly objevovat také dýchací potíže a Honza potřeboval stálý přísun čerstvého vzduchu.

Rodina využila třetího – výškového – rozměru, kterým mohla opět o kousek svůj byt nafouknout. Starý dům má naštěstí dostatečně vysoké stropy, a tak přišlo na řadu vestavěné patro nad třetinou obývacího pokoje. Postavilo se v takové výšce, aby jeho podlaha navazovala na dělení oken mezi spodními křídly a horním větracím. Okna se tedy mohou otevřít i v patře, kde by jinak na spaní nebylo dostatek čerstvého vzduchu. Tady vznikla nová ložnice rodičů, pod ním v těsné blízkosti oken Honzův pokojík: postel, velký psací stůl i stolek na elektronické piáno.

Design a skotačivá stařena

Se zásadní změnou obývacího pokoje se mohl projevit i vlastní vývoj názorů na zařízení bytu. Původní „teple zabydlený“ styl se starými kousky nábytku a tmavými dřevěnými policemi vystřídalo modernější a mnohem světlejší pojetí. Matka se vždy zajímala o kulturu bydlení a nějaký čas pracovala také v galerii Design fórum, kde se seznámila s díly předních světových designérů. Konečně v nových společenských podmínkách se naše architektura opět dostala do kontaktu se světem, na našem trhu se objevil nábytek a design ze zahraničí. Také tento společenský a osobní vývoj se výrazně podepsal na proměnách bytu.

Ložnici na patře i pokoj syna pod ním oddělily od společenské části bytu kovové regály na knihy (IKEA), které sice opticky poskytují pocit soukromí, ale propouštějí část denního světla dál do hloubky místnosti. Pro sezení v obývacím pokoji ho není tolik zapotřebí, většinou se pokoj využívá až večer při sledování televize nebo povídání. Klasickou pohovku a těžkopádná křesla tu vystřídala rozkládací pohovka z IKEA a lehká kovová křesílka (design Marcel Breuer), doplnily je malé černé společenské stolky s pískovým sklem na horní desce. Sezení se mohlo příležitostně rozšířit o dvě sedačky Bubu (design Philippe Starck), takže se tu mohlo sejít a dokonce přespat až sedm lidí (do rodiny ostatně začali už tak trochu patřit i partneři obou téměř dospělých dívek).

Namísto tmavých dřevěných polic se na stěně objevila lehká plastová police na knihy Book-worm (knihovna-červ) od Rona Arada, své místo v pokoji našly i další doplňky špičkového designu: lampa nad sezením i nerezový popelník na stole pochází od Philippe Starcka, hliníkový stojan na časopisy je od firmy Radius, nástěnná lampa Olympia z leštěného hliníku od španělské firmy B-lux. Jen vysoký obraz nad jedním z křesílek si matka namalovala sama a jako karikaturu autoportrétu ho nazvala „Skotačivá stařena“. Pomineme-li nadsázku věkového zařazení, zjevnou souvislost najdeme v temperamentu, s jakým neustále mění a sama buduje svůj maličký byt.

Lidé a kočky se střídají

Sotva se stačila nová ložnice trochu zabydlet, z manžela se stal ex-manžel a odstěhoval se do podnájmu. Zato se do rodiny přistěhoval černobílý kocour. Opět přešlo pár let, dívky zatoužily po vlastní samostatnosti a také každou z nich nahradil další kocourek. Aby těch mužských nebylo doma málo, k synovi a třem kocourům přibyl ještě nový partner.

Z dívčích pokojíčků se staly jen příležitostné noclehárny, zato dospívající Honza ani oba dospělí nebyli nadšení ze sdílení společného prostoru. Čas dozrál na novou přestavbu. Tentokrát měla matka poprvé oporu, partner se prokázal stejnou zručností jako ona. Na předělení kuchyně sádrokartonovou příčkou s horním prosvětlením a postavení dalšího patra si přizvali stavební firmu, která přesekala i rozvody elektřiny a obložila část stěny pro příští kuchyňskou sestavu, ale zbytek už vytvořili vlastníma rukama.

Proměna 3: Za příčkou kuchyně vznikl nový, konečně opravdu samostatný chlapecký pokoj. Ve spodní úrovni má Honza pracovní kout s počítačem a šatnu, na patře spí, lenoší nebo kouká na vlastní televizor. A když si sem přivede svoji dívku, stačí zavřít dveře.

V kuchyni zůstaly na svém místě jen dveře, jinak se změnilo úplně všechno. Zakoupily se nové spotřebiče – chladnička, myčka, horkovzdušná trouba , sklokeramická varná deska, digestoř – a dvě horní skříňky s prosklenými dvířky v hliníkových rámech. Pracovní deska z přírodní laťovky pochází z IKEA a velké množství levných dřevotřískových desek s šedivým laminem na povrchu (barva navazuje na nerezové povrchy spotřebičů) si manželé nechali nařezat na přesně rozkreslené rozměry. Efekt doma sestavené kuchyně pak doladily hliníkové rámečky jednotlivých desek a nerezové úchytky, kovový závěsný program a drátěné police (obojí IKEA). Kuchyňská sestava se z původního místa v rohu rozrostla ještě na další stěnu, ze které vystupuje jídelní stůl uložený v lince a podepřený nerezovou nohou. Stůl se podle počtu strávníků (obě dcery se každou chvíli zastaví na oběd či na večeři) vysouvá z linky až o 60 cm, v běžném provozu pro tři lidi však zůstává zasunutý a nezabírá tolik místa. Jednoduché a praktické řešení vzniklo po marných pokusech sehnat vkusný a levnější rozkládací stůl.

Přestože obývací pokoj potřeboval jen vymalovat a doplnit šatní skříní, po Honzíkově koutku tu zůstala v prostoru „černá díra“. Na jeho místě mohla vzniknout pracovna s dvěma počítačovými.

Když už se měnil nábytek a stěny zbělely novým nátěrem, staré parkety se vybrousily a nalakovaly. Zmizelo poslední starší křeslo, tři stolky se nahradily jedním novým a prostor působí volněji. Kocouří smečka se má kde prohánět. A příjemně je tu i lidské polovině rodiny.

-věk

Foto Jaroslav Hejzlar