Rekonstrukce bytu v Praze 6

04.12.2013 Exkluzivní byty

Markéta Cajthamlová
Z původních devíti pokojů fungujících jako vojenská ubytovna se stal soukromý byt s velkoryse pojatým obytným prostorem.

*

Spolupráce Šárka Šochová a František Štáfek.

Byt se nachází ve čtvrtém patře činžovního prvorepublikového domu v Praze-Bubenči. Původně bylo celé podlaží rozděleno na devět pokojů s hygienickým zařízením a sloužilo jako ubytovna.
Toto podlaží je nově řešeno jako jeden byt. Po novém vymezení společného schodišťového prostoru byly vybourány všechny stávající příčky a vzniklý volný prostor byl přizpůsobován potřebám a funkcím nového dispozičního řešení.
Do vnitrobloku jsou orientovány pokoje, do ulice společný obytný prostor dělený pouze skleněnými posuvnými příčkami. Ve středním traktu jsou pak koupelny a fotokomora.

Dvě nosné vnitřní stěny mají povrchovou úpravu z cementové omítky, na podlahách je olejovaná dubová mozaika.
Interiér je navržen jako světlý lakovaný v kombinaci se sklem a dřevěnými podlahami, doplněný ocelovými obložkami dveří a oken.
Osvětlení bytu je řešeno pomocí závěsných světelných lišt, reflektorů a lamp.
Celková podlahová plocha 214 m2

Autorská zpráva
Foto Ester Havlová

*

Byt hrou

Rozmístění bytových zón kopíruje půdorys patra a soukromé místnosti si udržely charakter jednotlivých pokojů, zatímco společenský obytný prostor s okny do ulice je multifunkční místností. Umožňují to posuvné skleněné příčky, které jako jasně čitelné, a zároveň sotva viditelné závoje dokážou velkou plochu nenásilně členit, dělit, jednotlivé funkční zóny definovat, a pokaždé tak libovolně vymodelovat novou tvář bytu. Obrovská skla se posunují velice lehce, snadno s jejich pomocí vytvoříte iluzi průchodu či zákoutí.
Podle potřeb, nálady a situace se tak mění i charakter obytného traktu, aniž by se některá z jeho podstatných vlastností vytratila. Během okamžiku lze téměř stometrovou místnost rozčlenit na kuchyň, jídelnu a obývací pokoj, nebo ji nedělit a nechat kuchyňské vůně promísit s hudbou ze vzdáleného obýváku.
Jediné stabilní příčky ve společném obytném prostoru jsou dvě nosné vnitřní stěny s povrchovou úpravou z cementové omítky, v nichž jsou umístěny dva vchody s výraznými ocelovými obklady. Právě ony opticky podtrhují sílu zdí, která dosahuje 50 cm, v kontrastu s křehkostí skleněných posuvných stěn.

Investorovy nároky na interiér byly střídmé, zároveň se nemusel obávat nedostatku prostoru, který by mu bránil v realizaci jeho představ. Požadoval pouze velkou, téměř profesionální kuchyň (je totiž vášnivý kuchař) a jako fotograf a výtvarník i fotokomoru. Aby měl kam věšet své obrazy nebo fotografie a nemusel pokaždé vrtat do zdí, zvolila architektka závěsnou lištu podél stěn, která problém dokonale řeší.
Jasné prostorové zadání, výška stropu, tvar oken a bezesporu i vojenská minulost objektu definovaly jasný industriální vzhled interiéru. Nejčitelnější je rozhodně na třech závěsných svítidlech od firmy Erco.
Závěsné lišty na fotografie podél stěn s bodovými světly otočenými směrem ke stropu upozorňují společně s dveřmi, téměř tři metry vysokými, na vskutku továrenskou výšku interiéru.
Svoji roli hrají i další detaily: barva dřevěných oken byla z původní bílé změněna na šedou, parkety nahradila průmyslová dubová mozaika a pod okny hřejí spirálové konvektory, které objemný prostor dostatečně vytopí.
Přísný vzhled vycházející z původního stylu vojenské ubytovny je zjemněn
a proteplen denním světlem prostupujícím skrze celé patro. Klasické stěny
s kletovanou cementovou omítkou dodávají bytu plastičnost, měkčí vzhled
a neutrální barevný základ.
Architektka přistupovala k rekonstrukci bytu citlivě, ponechala například původní malé niky ve stěnách, vysokým místnostem přizpůsobila i rozměry dveří a oken, aby si proporčně odpovídaly.
Celý byt působí dojmem jakéhosi poloreálného quasiprostoru, chvíli si připadáte jako v obří továrně, kde se váš hlas rozléhá do vzdálených koutů, za chvilku zase jako v sametové krabičce, kde stačí, když budete jen šeptat. Už při letmém pohledu si nelze nevšimnout kontrastu masivních stěn vzbuzujících pocit stability, pevnosti a něčeho trvalého, a skleněných předělů – nesnadno polapitelných, étericky se vznášejících ode zdi ke zdi.

Mirka Fenclová