Zrod Sialu je úzce spjat se společenským klimatem v 50. a 60. letech. Nástup stalinismu v Československu v roce 1948 vedl v architektuře ke zrušení soukromých ateliérů, architekti museli přijmout zaměstnání ve státních projektových ústavech, Stavoprojektech. V libereckém Stavoprojektu se zformovala skupina architektů a konstruktérů zapálených pro svou práci. Využila liberální poměry před sovětskou invazí v srpnu 1968, odešla ze Stavoprojektu a v letech 1968–1971 existovala pod názvem Sial – Sdružení architektů a inženýrů Liberec. Vůdčími osobnostmi sdružení hledajícího východiska architektonické tvorby v technických inovacích byli architekti Karel Hubáček a Miroslav Masák a statici Zdeněk Patrman a Václav Voda.

Zásadní přínos Sialu pro českou architekturu 20. století netkví jen ve zprostředkování tendencí, které se neslučovaly, či přímo byly v rozporu s oficiální doktrínou, nýbrž i ve vytvoření invenčního a svobodomyslného prostředí, zaštitovaného osobností Karla Hubáčka. Právě v tomto prostředí se mohlo zrodit klíčové dílo české architektury druhé poloviny 20. století – Hubáčkův a Patrmanův televizní vysílač s hotelem na Ještědu. Stavět se začalo v roce 1966, přičemž první návštěvník přišel až za sedm let, v roce 1973. Ještě před dokončením, v roce 1969, vysílač získal prestižní Perretovu cenou Mezinárodní unie architektů. Tu si však autoři z politických důvodů nemohli v Buenos Aires převzít.
Rostislav Švácha a Jakub Potůček, autoři výstavy a katalogu

Místo: Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské nám. 5a, Praha 1
Termín: 13.04.–22.5.2011

1 galerie / 5 výstav / 8 vystavujících / 5 států / 10 přednášek / 5 diskuzí / 5 vernisáží / 4 workshopy / 1 mezinárodní videostream / 3 kurátoři

V dnešním evropském kontextu nejsou patrné potřeby ani ambice zakládat nová města. Města existující prožívají díky regulacím všeho druhu největší změny na svém okraji.
Místo intenzivního využití celého města se tak město extenzivně rozrůstá a vyplavuje ven vše, co nevstřebá. Vnitřní město však není hotovou, definitivní strukturou, ale neustále se měnícím organismem, který pro svůj život nové impulsy zevnitř potřebuje. Kompaktní město neznamená vytváření nových hranic, ale otevření se možnosti stavění v již postaveném.

Místo otázky:
Jak navrhnout město?
bychom se měli ptát:
Jak navrhovat ve městě?
nebo:
Jak navrhovat v navrženém?

Výstava Kompaktní město bude interaktivní reakcí na tyto otázky v 359 m³ prostoru brněnské Galerie architektury. Pět vystavujících, čtyři ze zemí Visegrádské skupiny a jeden z Rakouska, budou formou kontinuálního workshopu tvořit tematické instalace po celou dobu trvání expozice. Každý účastník má k realizaci své instalace celý výstavní sál galerie na dobu jednoho týdne za asistence studentů účastnících se workshopu. Instalace bude završena prezentací vystavujícího a jeho konfrontací s pozvaným přednášejícím. Předpokladem každé instalace je sdílení výstavního sálu s ostatními a aditivní koncepce expozice. Výstava je ve své podstatě neukončeným experimentem, stejně jako samotné město.
Po brněnské instalaci bude Kompaktní město převezeno do forum experimentelle architektur ve Vídni. Zde se také během brněnské výstavy formou projekce z okna f.e.a. na nádvoří v Museumsquartier objeví každá nová fáze instalace.
Kurátoři: Szymon Rozwalka, Jakub Kopec, Petra Hlaváčková

Termíny vernisáží/prezentací vystavujících vždy v sobotu v 18 hod.:
19. 3. Peter Stec / SK
26. 3. Pavel Hnilička, Ida Čapounová, Jan Pfeiffer / CZ
2. 4. Levente Polyák / HU
9. 4. Gabu Heindl / AT
16. 4. Aleksandra Wachnicka, Pawel Wachnicki / PL

Místo: Galerie architektury (Forum4AM), Starobrněnská 18, Brno
Termín: 19.03.–24.04.2011

V průběhu února až do začátku dubna 2011 bude mít česká veřejnost možnost navštívit výstavu House Behaviorology japonského ateliéru Bow-Wow připravenou pro benátské architektonické bienále 2010 (během posledních osmi let vystavoval tento ateliér v Benátkách již třikrát). Vzhledem k velkému ohlasu výstava neputuje zpět do Tokia, ale v příštích měsících bude ještě představena v Praze či Kodani.
Kromě samostatné výstavy na bienále v Benátkách vytvořil jeden ze zakladatelů a vedoucích architektů ateliéru Bow-Wow Yoshiharu Tsukamoto spolu s Ryue Nishizawou (ateliér SANAA) rovněž expozici do samostatného japonského pavilonu pod názvem Tokyo Metabolizing. Architekti využili padesátiletého výročí hnutí metabolismu k vytvoření instalace dokazující, že Japonsko má potenciál být ideologickým lídrem současné městské architektury. Film doprovázející tuto instalaci mohou návštěvníci Galerie Jaroslava Fragnera shlédnout spolu s dalším krátkým snímkem o ateliéru Bow-Wow.

Místo: Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské nám. 5a, Praha 1
Termín: 11.02.– 04.04.2011
Doprovodný program:

Středa 9.3. v 19.00 hod.
Osamu Okamura: Poválečná japonská architektura – fénix zrozený z popela, přednáška v GJF

Středa 23.3. v 19.00 hod.
Osamu Okamura: Současná japonská architektonická scéna
přednáška v GJF

Středa 30.3. v 19.00 hod.
Filmový večer na téma současná japonská architektura
projekce v Kině Světozor

Pondělí 4.4. v 19.00 hod.
Momoyo Kaijima: Atelier Bow-Wow / Behaviorology
přednáška ve velkém sále Kina Světozor

Praha patřila od konce XIX. století k předním evropským metropolím. Uchovala si sice kompaktní historické jádro s mnoha památkami středověké, renesanční i barokní architektury, ale vedle těchto skvostů se začala objevovat řada nových staveb vynikající architektonické úrovně ve stylu historismu, secese a moderny a těsně pře první světovou válkou dokonce poněkud výstředního architektonického kubismu. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se tu pak vystřídaly další styly: art déco, expresionismus, moderní klasicismus i avantgardní konstruktivismus a funkcionalismus. V té době byla česká metropole jedním z nejmodernějších měst s řadou skvělých paláců, činžovních domů, škol, nemocnic, kulturních staveb, mostů i kostelů, důraz byl kladen i na sociální výstavbu.
Druhá světová válka tento slibný vývoj přerušila a po roce 1948 následovala vynucená éra stalinské architektury sovětského typu. V období komunismu (1948-1989) bylo úspěšné období první poloviny XX. století záměrně opomíjeno. Zcela se pak vytratily informace o pracích pražských i mimopražských židovských architektů, kterých v metropoli působily desítky. Byli to většinou absolventi pražské německé techniky nebo vídeňských či německých škol. Jejich hlavním jazykem však byla němčina a tak byli později z české avantgardy exkomunikováni. Bránit se nemohli – většina z nich zahynula během války v koncentračních táborech, další emigrovali do často velmi vzdálených zemí – USA, Kanady, Austrálie, Ekvádoru, Mexika ad. Po válce se někteří sice vrátili, ale po komunistickém puči znovu emigrovali. Jejich pozůstalosti se – až na výjimky – nezachovaly a jejich tvorba upadla v zapomnění. Přitom na území Prahy navrhli desítky vynikajících staveb v různých stylech od secese až po funkcionalismus.
Před 10 lety jsme se rozhodli připomenout alespoň některá jména a připravili ve spolupráci s předními českými fotografy: prof. Pavlem Štechou a jeho žáky Ester Havlovou a Karlem Cudlínem výstavu a katalog s názvem Splátka dluhu. Připomíná na sedm desítek německy hovořících architektů, kteří v Praze působili. Expozice vyvolala překvapení – návštěvníci slyšeli často poprvé v životě jména projektantů staveb, které velmi dobře znali. Mnozí v těch domech bydleli, pracovali, chodili do školy. Najednou se ukázalo, že v české metropoli působily desítky výrazných osobností, jako byli Ernst Mühlstein a Victor Fürth, Erwin Katona, Martin Reiner, Leo Mayer, Max Gerstl, Rudolf Wels, manželé Oscar a Elly Oehlerovi a mnozí další.
Postupně se také daří doplňovat bílá místa a dnes již víme více o osudech některých těchto architektů, neboť se z celého světa hlásí jejich příbuzní a přátelé. Výstavu Splátka dluhu jsme postupně představili v řadě evropských měst: po Praze, kde jí udělil záštitu prezident Václav Havel, byla prezentována v Regensburgu, Berlíně, Vídni, Rotterdamu, Stockholmu a dalších městech a nyní ji uvádíme také v Tel Avivu – ve městě, které je rovněž významným centrem moderní architektury.

Zdeněk Lukeš

Touto  výstavou byla zahájena plánovaná dlouhodobá spolupráce Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, Bauhaus Center Tel Aviv a Goethe Institutu Tel Aviv, která by měla společně mapovat moderní a současnou architekturu v Praze a Tel Avivu.

Místo: Bauhaus Center Tel Aviv
Termín: 04.10.2010–15.01.2011

Tvorba významné české architektonické dvojice podepsané pod stavbami, jako je OD Kotva, hotel Thermal, DBK či budova čs. ambasády v Berlíně. Součástí výstavy budou také originály autorského nábytku a dosud nepublikované fotografie či plány. K výstavě GJF vydává cz/en katalog.

Manželé Machoninovi založili v roce 1967 vlastní ateliér Alfa. V ovzduší jara 1968 vznikl návrh na Dům bytové kultury (dokončen 1977), následoval obchodní dům Kotva (realizace 1974) a zastupitelský úřad ČSSR v Berlíně (realizace 1978). V době normalizace však Machoninovi neměli možnost zúčastnit se soutěží ani publikovat. Změna politických poměrů po listopadu 1989 přinesla novou naději, která netrvala dlouho, Vladimír Machonin zemřel. Po manželově smrti Věra Machoninová založila vlastní architektonickou kancelář (1991) Ateliér Alfa.

Místo: Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské nám. 5a, Praha 1
Termín: 22.12.2010–30.1.2011.

Výstava ke 130. výročí narození obou architektů – předsedů S.V.U. Mánes – a 20. výročí obnovení veřejné činnosti spolku.

Díla Josefa Gočára (13. 3. 1880 – 10. 9. 1945) především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové. Studoval od roku 1903 na Umělecko-průmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. Z realizací připomeňme Wenkeův obchodní dům v Jaroměři, Winternitzovy mlýny v Pardubicích, Dům U Černé Matky Boží v Praze, Bauerovu vilu v Libodřicích u Kolína, Moderní přístavbu Sweerts-Sporckova paláce v Praze, Strnadův rodinný dům v Praze, Menšinovou školu v Ústí nad Labem nebo Lázeňský dům v Bohdanči.

Otakar Novotný (11. 1. 1880 – 4. 4. 1959) studoval v letech 1900–1903 na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry. Následujícího roku byl hlavním architektem v Kotěrově ateliéru. Od roku 1923 nastoupil jako suplující profesor na Akademii výtvarných umění v Praze na místo zemřelého Jana Kotěry. V roce 1929 je jmenován řádným profesorem architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. Otakar Novotný stál mimo hlavní proud českých kubistických architektů. Při cestě do Nizozemska v roce 1908 na něho zapůsobily stavby z režného zdiva, z tohoto materiálu postavil většinu svých modernistických staveb (Štencův dům nebo sokolovny v Holicích a v Rakovníku). Stylově dospěl k funkcionalismu (Sehnoutkův dům v Černožicích, Státní vystěhovalecká stanice ve Vysočanech, rodinný dům malíře Václava Špály v Praze na Ořechovce). Mimořádným dílem z tohoto období je stavba spolkového domu SVU Mánes na pražském Žofíně.

Místo: Galerie Diamant, Spálená 4, Praha 1
Termín: 02.12.–30.12.2010

J. Mayer H – pre.text / vor.wand
Behnisch Architekten – Unilever-Haus and Marco Polo Tower

Hamburk v Praze představuje pražské veřejnosti několik zajímavých projektů vytvořených významnými architekty pro Hamburk – jak jednotlivé projekty a realizace, tak i ojedinělý stavební rozmach v HafenCity. Dvě výstavy jsou umístěny v Galerii Jaroslava Fragnera, dvě naleznete v Kotelna, Karlín Gallery. Projekt se koná u příležitosti 20letého výročí partnerství měst Hamburku a Prahy a pod jejich záštitou.

Výstava úspěšného berlínského ateliéru J. Mayer H. je připravena přímo pro Galerii Jaroslava Fragnera. Kombinací vizuálního a zvukového materiálu odkazuje k zájmu studia o „Data Protection Pattern“ (obrazce sloužící k ochraně dat) jakožto zdroje inovací. Ateliér představí také autorský nábytek a několik nedávných realizací v Hamburku – administrativní budovy ADA1 a S11, dětský domov Home.Haus a interiér stomatologického střediska ZZ.Sankt.Georg.
Architektonické studio J. MAYER H. se ve svých pracích se pohybuje na rozhraní mezi architekturou, komunikací a novými technologiemi. Posledním úspěchem tohoto vizionářského studia je vítězství v mezinárodní soutěži Audi Urban Future Award/Building a Vision for 2030, která je taktéž představena na 12. Bienale architektury v Benátkách. Sehraný tým realizuje instalace, vytváří urbanistické návrhy, účastní se mezinárodních soutěží a podílí se na multidisciplinárním zkoumání prostoru. Jürgen Mayer v současnosti učí na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Jeho práce byly oceněny celou řadou mezinárodních cen, mimo jiné v roce 2003 cenou Miese van der Rohe v kategorii „objev roku“ (Emerging Architect) a v roce 2005 cenou Holcim Awards (Bronze Europe) udělovanou za trvale udržitelnou architekturu.

Prezentace vytvořená pro Galerii Jaroslava Fragnera německým studiem Behnisch Architekten, které v hamburskem HafenCity postavilo centrálu společnosti Unilever (dokončeno 2009) a sousedící Marco Polo Tower (dokončeno 2010), sedmnáctipatrovou stavbu s apartmány. Unilever Haus Hamburg je nejen vizuálně přitažlivou architekturou, ale rovněž trvale udržitelnou, největší stavbou vybavenou energeticky efektivním LED osvětlením na světě. Renomovaný architekt Stefan Behnisch získal za tento inovativní projekt v loňském roce ocenění Building Exchang Award a Barcelona World Architecture Festival Award.

Místo: Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské nám. 5a, Praha 1
Termín: 06.10.–05.12.2010

Alpenwiese and Maritime Housing by the Kaufhauskanal

Prezentace dvou projektů nejznámějšího dánského studia BIG – Bjarke Ingels Group pro Hamburk. Alpenwiese vznikl v průběhu festivalu Hamburg´s Architektur Sommer jako metaforický, technický a teoretický symbol trvale udržitelných staveb, jako mezioborový kreativní úkol. Druhý projekt, Kaufhauskanal, je vítězný soutěžní projekt na rozlehlou novou zónu bydlení ve stávající městské struktuře.

Místo: Kotelna, Karlín Gallery, Pernerova 55, Praha 8
Termín: 06.10.–31.10.2010

„Všechny detaily, stavební technologie, konstrukce i forma vycházejí z hlavní myšlenky. Architekti věří, že tento princip tvoření jim umožňuje osvobodit se od formálních zvyklostí a vytvořit nový architektonický prostor a koncept.“

Vůdčí osobností katovického architektonického ateliéru KWK Promes je Robert Konieczny (*1969), zakladatelem kanceláře je společně s Marlenou Wolnik (*1973).
V roce 2007 se ateliér KWK Promes dostal na seznam 101 nejzajímavějších světových architektonických studií, jež vybral renomovaný časopis Wallpaper. Uskupení KWK Promes bylo vybráno také španělským nakladatelstvím Scalae mezi 44 nejlepších mladých architektů světa. Na druhé mezinárodní soutěži mladých architektů (International Young Architects´ Contest) Leonardo 2007 získal ateliér KWK Promes zlato za návrh Skrytého domu ve Slezsku, a obdržel také Grand Prix Asociace ruských architektů za Aatriový dům.

Ateliér získal také řadu dalších ocenění. Projekt Lomeného domu je v současné době prezentován jako jedna z ikon polské architektury na putovní výstavě, která polskou architektonickou tvorbu prezentuje po světě, a byl nominován na Cenu Miese van der Rohe za rok 2002. Nominaci na toto ocenění získal také projekt Otevřený dům a Aatriový dům (2006). Posledně jmenovaná stavba byla vyhodnocena rovněž jako Stavba roku 2006 (House of the Year). Tento prestižní titul jí udělil World Architecture News a Robert Konieczny je prvním polským architektem, který se soutěže zúčastnil.

Místo: Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250, Praha 1
Termín: 4.10.–17.10.2010

Cena Evropské unie za současnou architekturu 2009

Výstava je nejucelenější přehlídkou současné evropské architektury. Představuje v plánech, fotografiích a textech 49 nejlepších evropských staveb vybraných mezinárodní porotou, jmenovanou Nadací Miese van der Rohe v Barceloně. Stavby, které splňují podmínky nominace (byly dokončeny v posledních dvou letech, navrženy evropským architektem a postaveny v jedné z 31 evropských zemí), nominuje do soutěže početná skupina nezávislých expertů a národní architektonické komory a instituce sdružené v Evropské radě architektů. Cena Evropské unie za současnou architekturu je považována za nejprestižnější ocenění pro evropského architekta současnosti. Součástí výstavy jsou komponovaná středeční odpoledne s promítáním filmů a besedami s architekty.
Kurátorky Irena Fialová a Jana Tichá, koordinátorka Radomíra Sedláková

Místo: Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7
Termín: 01.10.–31.10.2010