Společná výstava otce Jaroslava Veseláka a syna Jaromíra Veseláka představuje sochy, medaile i architekturu.
Osmdesát prezentovaných prací otce – sochaře, pedagoga a restaurátora – spojují témata filosofická, duchovní i ekologická. V jeho tvorbě se objevují figurální sochy, rozměrné plastiky, medailérské práce i díla pro architekturu.
Syn – architekt – je členem skupiny Zapálení 02, která se věnuje pozapomenuté moderní architektuře na Plzeňsku, ve vlastní profesi klade důraz na nízkoenergetické dřevostavby, ekologické a trvale udržitelné stavění. Jeho projekty realizovaných domů se na výstavě představí na fotografiích a modelech.
Výstava obohatí návštěvníka o poznání tvorby medailérů, a zároveň přiblíží jednu z podob současné architektury Plzeňska.

Místo: Galerie U Randů Kyšice
Termín: 05.09.–25.10.2010

Každým rokem sou­těž Praha foto­gra­fická nabízí obraz hlav­ního města jako kalei­do­skop slo­žený z nejrůznějších úhlů pozo­ro­vání. Spek­trum autorů vysta­vo­va­ných snímků je velmi široké – od foto­grafů, kteří se Praze věnují sou­stavně, přes oby­va­tele Prahy až po návštěv­níky z domova i zahraničí. Letos se sou­těže zúčast­nilo 131 pro­fe­si­o­nál­ních i ama­tér­ských foto­grafů s 1520 fotogra­fiemi, nejmlad­šímu je 17 a nej­star­šímu 82 let. Dva­náct soutěžících je ze zahraničí (vět­ši­nou zde dlou­ho­do­bě žijí).

Sou­těž a výstavu Praha foto­gra­fická pořádá Spo­leč­nost přá­tel foto­gra­fie, vítěze a foto­gra­fie na výstavu vybí­rala jede­nác­ti­členná odborná porota, jíž před­se­dal foto­graf Jiří Vše­tečka. Ve výstav­ním sou­boru bude zastou­pena téměř stovka autorů. Sou­těž­ních kate­go­rií bylo šest. Čtyři základní – Krása Prahy a její pro­měny (tra­dičně nej­více obsa­zená), Lidé v Praze, Pro­blémy Prahy, Kro­nika hlav­ního města, a dvě spe­ci­ální, kaž­do­ročně se obmě­ňu­jící – Hudba v Praze, Měst­ská část Bra­ník a Podolí (každý rok je věno­ván jedné z měst­ských částí).

Sou­těž je vlastně jedi­neč­nou a pra­vi­delně dopl­ňo­va­nou kro­ni­kou Prahy. Některá místa se mění den ze dne a foto­gra­fie je médium, které spo­leh­livě dokáže měnící se tvář města zdokumentovat.

Místo: Staroměstská radnice, Staroměstské nám., Praha 1
Termín: 26.08.–26.09.2010

Architektura rudé Vídně

Fotografie architektury obytných staveb, mateřských škol, pracovních úřadů a lázní působivě ozřejmují bohatství rozmanitých architektonických forem a stavebních typologií v rámci komunální architektury ve Vídni a vybízejí k úvahám o těchto mezinárodně uznávaných architektonických dílech. Pozoruhodné úspěchy v komunální i sídlištní architektuře byly dosaženy díky dílům známých vídeňských architektů, kterými byli Adolf Loos, Josef Frank, Margarete Lihotzky a Franz Schuster. Unikátní stavební realizace této epochy je možné sledovat po celé Vídni až dodnes.

Ve Vídni, která vedle Frankfurtu nad Mohanem, Berlína, Amsterdamu a Moskvy, v oblasti sociálních obytných staveb vedla, nebyly zakládány zcela nové městské části, ale důmyslným zastavěním proluk a slučováním nezastavěných ploch vznikla řada obytných domů, které se svým vnějším vzhledem, a pokud to bylo možné i dvory plnými zeleně, markantně odlišovaly od okolních staveb. Známé jsou komplexy staveb Jakob-Reumann-Hof, Karl-Seitz-Hof a Ferdinand-Lassalle-Hof nebo pozdější (méně dekorativní) rozvolněné superbloky George-Washington-Hof, Karl-Marx-Hof a Engelsplatz-Hof.

Místo: Rakouské kulturní fórum, Jungmannova 19, Praha 1, 1. patro
Termín: 05.08.– 30.09.2010

Slavná minulost a budoucnost jednoho města napříč stoletím

Ostrava patřila již od dob první republiky k významným kulturním centrům. Stavěla zde celá řada významných architektů (Mendelsohn, Gočár, Fuchs, Kotas, Šlapetové), konaly se tu koncerty, vznikaly soukromé umělecké sbírky, probíhal kultivovaný kavárenský život. Bohužel 2. světová válka tuto kontinuitu zásadně přerušila. Připravovaný projekt má tři linie, které se navzájem prolínají a doplňují, aby naznačily plastický obraz ducha doby.

Ostrava sběratelská – úvodní část je reprezentována pohledem do původní „Jurečkovy obrazárny“, v níž se objevují díla zpravidla 19. století, případně počátku 20. století (Brožík, Mánes, Marold, Preisler, Purkyně, Slavíček). Sběratelské osobnosti první republiky budou reprezentovány díly české moderny s mezinárodním přesahem (např. dílem O. Kokoschky), sběratelská kontinuita byla pomyslně obnovována v sedmdesátých a osmdesátých letech aktivitami milovníků současného umění, toto období je dokumentováno kontextem uskutečněných zakázaných výstav (např. Načeradský, Šimotová),

Ostrava architektonická – Ostrava disponuje množstvím architektonicky kvalitních staveb vzniklých za první republiky, vedle kterých stojí také mimořádná technická a průmyslová architektura. V současné době se začínají realizovat velmi zajímavé architektonické projekty, které změní zásadním způsobem ráz města.

Ostrava šumná – stejně jako je dnes populární návštěva Stodolní ulice, byl kdysi v Ostravě vyhlášený kavárenský život. Cílem je vytvořit atmosféru šumné pohody, která provázela období první republiky, místa kontrastů tvrdé obživy a noblesní atmosféry, v níž se často vedly hovory o umění. Tato část spojuje výše uvedené a vytváří „scénologii Ostravy“.

Místo: Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250, Praha 1
Termín: 14.07—10.09.2010

Výstava je poslední z krajských výstav, které se vztahují k tematické řadě publikací Slavné vily. Výstava představí slavné vily nejen z pohledu stavitelství a architektury, ale také v souvislosti s životními příběhy jejich majitelů. Je rozdělena na části:
vily v období historismu 1860–1900, vily z období moderny a kubismu 1900–1918, vily z období funkcionalismu 1918–1945, vily v období nepřízně 1945–1989 a dnešní vily 1989–2009.

Publikace, která celou výstavu provází, vypráví o dějinách deseti významných sídel: Roztoky, Všenory, Dobřichovice, Černošice, Řevnice, Jevany, Nespeky, Nouzov u Unhoště, ke kterým se ještě připojují Lidice a Vonoklasy jako méně obvyklé inovace starého tématu vilového sídla. Vily Středočeského kraje představují atraktivní přehlídku obměn tohoto typu stavby v podání nejslavnějších architektů dvou posledních století. Zde nechybí velikáni novorenesance a novogotiky Josef Schulz, Antonín Weihl, Josef Fanta, Kamil Gilbert, dále pak zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra se svými žáky Josefem Gočárem a Otakarem Novotným nebo průkopníci puristicko-funkcionalistické avantgardy Jiří Kroha a Jaroslav Fragner, romantik funkcionalismu Vladimír Grégr a dále pak například Josef Pleskot či Alena Šrámková. Publikace se tak současně stává i katalogem výstavy a bude k zakoupení i v muzeu v Roztokách.
Autorský podíl nese tým složený především z pracovníků a spolupracovníků Národního památkového ústavu pod vedením profesora Rostislava Šváchy.

Místo: Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy
Termín: 22.06.–29.08.2010

Návrhy a realizace 1995–2010

Výstava představuje patnáctileté období tvorby architektonické kanceláře Aulík Fišer architekti (dříve STUDIO A) od roku 1995 do roku 2010.
V hlavním sále tvoří vstup do expozice a současně vymezuje celou jednu stěnu expozice maketa výseku fasády administrativní budovy E BB Centra v měřítku 1 : 1 zhotovená z kovu, se skutečnou strukturou povrchu. Neobvyklá prolamovaná fasáda objektu, všeobecně známá spíše z většího odstupu z pražské magistrály (ulice 5. Května), byla vyvinutá jako geometrie pohlcující a rozptylující hluk z dopravy. Instalace určitého výseku této fasády v rámci výstavy přibližuje výtvarnou stránku geometrie, jejíž základní funkcí je fyzikální omezením vlivů dopravy do prostředí města.
Středem sálu prochází podélný nepravidelný korpus stolu, na kterém jsou rozmístěny téměř dvě desítky modelů, částečně vyrobené jednotným způsobem z kartonu pro potřeby této výstavy, částečně jsou zde vystaveny i autentické pracovní makety, se kterými autoři se svým týmem pracovali při návrhu vystavených objektů. Modely dokumentují tvorbu ateliéru v rozsahu od nejmenšího objektu dřevěné kaple až po velké administrativní a bytové budovy.
Třetí částí výstavy jsou velkoformátové černobílé fotografie vystavených modelů pořízené camerou obscurou, která umožňuje pohled poněkud netradiční perspektivou.

K výstavě je vydána publikace obsahující necelou čtyřicítku prací ateliéru z let 1995–2010.

Místo: Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské nám. 5a, Praha 1
Termín: 16.06.–29.08.2010
www.gjf.cz

Nástup stalinismu v Československu v roce 1948 vedl v architektuře ke zrušení privátních ateliérů, architekti museli přijmout zaměstnání ve státních projektových ústavech – Stavoprojektech. V libereckém Stavoprojektu se zformovala skupina architektů a konstruktérů zapálených pro svou práci. Využili liberální poměry před sovětskou invazí v srpnu 1968, odešli ze Stavoprojektu a v letech 1968-1971 fungovali pod značkou SIAL – Sdružení architektů a inženýrů Liberec. Vůdčími osobnostmi sdružení byli architekti Karel Hubáček a Miroslav Masák a statici Zdeněk Patrman a Václav Voda. Zásadní přínos SIALu pro českou architekturu 20. století netkvěl jen ve zprostředkování tendencí, které se neslučovaly, nebo byly přímo v rozporu s oficiální doktrínou, nýbrž i ve vytvoření invenčního a svobodomyslného prostředí. Klíčovým dílem české architektury 2. poloviny 20. století se stal Hubáčkův a Patrmanův televizní vysílač s hotelem na Ještědu z let 1963–1973, oceněný v roce 1969 Perretovou cenou UIA.
Politický režim 70. a 80. let házel SIALu klacky pod nohy, jeho členy donutil vrátit se do Stavoprojektu, zakázal jeho publicitu v domácím tisku. Architekti se však nevzdali, podařilo se jim probít k zakázkám v zahraničí, od roku 1980 se úspěšně zúčastňovali velkých architektonických soutěží na Západě. Díky tomu se Liberec stal nejvýznamnějším centrem české architektonické tvorby.

Místo: Muzeum moderního umění, Denisova 47, Olomouc
Termín: 03.06.–19.09.2010

Projekt je projevem profesně-občanské iniciativy. Chce nabídnout obyvatelům města službu, jejíž poskytnutí logicky vyplývá z podstaty vzdělání k architektonické profesi. Vznikl na základě poznatku, že obyvatelé města jsou ve své většině přesvědčeni, že profese architekta pro ně nedělá maximum toho, co by od ní očekávali: totiž že aktivně nevstupuje do věcí veřejných, že se nezaobírá městským prostorem, který ovlivňuje náš každodenní pohyb a život ve městě, že se architekt (najde-li vhodného investora) pouze snaží vybudovat si svůj vlastní pomník bez ohledu na dopady pro okolí. Projekt Městské zásahy chce tento názor změnit.

První Městské zásahy se uskutečnily v Bratislavě (www.mestskezasahy.sk) na půdě Slovenské národní galerie (výstava byla nejnavštěvovanější expozicí SNG roku 2008, později byla reinstalována na pěší lávce Nového mostu). Projekt byl velmi pozitivně přijat: jeden z návrhů vzniklých pro tuto výstavu bude realizován. Bratislavský úspěch přímo zapříčinil jeho konání v Praze. A realizace v Praze snad zapříčiní jeho rozšíření do dalších měst.

Místo: Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7-Holešovice

Termín: 13.05.–02.08.2010

Termíny živých prezentací: 19. 5., 26. 5., 2. 6., 9. 6., 23. 6., 30. 6., vždy od 19.00 hodin. Na každém večeru osobně představí své projekty a jejich genezi vždy deset autorských týmů.
K výstavě vyjde katalog.

www.mestskezasahy.cz

www.doxprague.org

Záměrem retrospektivní výstavy v centru DOX je představit osobnost a dílo Jana Kaplického v co nejširším uměleckém kontextu, od architektonických modelů přes šperky až po módu. Vznikla pod vedením architektky Evy Jiřičné ve spolupráci s Centrem současného umění DOX, Eliškou Fuchsovou Kaplický, AI Design, LN Design a Alba Design Press.
Jan Kaplický byl svou filosofií a založením především architekt, jeho nezaměnitelný tvůrčí rukopis je však patrný i v mnoha dalších uměleckých disciplínách. Jeho stavby jsou nepřehlédnutelné a kontroverzní. Inspirací mu často byly přírodní tvary – pavoučí sítě, motýlí křídla či rybí šupiny. Jan Kaplický obdržel mnohá ocenění, např. prestižní britskou cenu za architekturu Stirling Prize za stavbu mediálního centra na kriketovém stadionu Lord’s Cricket Ground v Londýně. Proslavil se dvěma ikonickými stavbami: jmenovaným mediálním centrem a nákupním střediskem sítě Selfridges v Birminghamu. U nás je známý především vítězným návrhem soutěže na novou stavbu Národní knihovny s následnou bouřlivou kontroverzí. Mezi poslední návrhy patří Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích.
Nyní má česká veřejnost možnost seznámit se s jeho dílem alespoň dodatečně. Výstava se otevřela ve dnech, kdy do české kinodistribuce vstoupil film o architektově životě režisérky Olgy Špátové.

Místo: Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7-Holešovice

Termín: 16.04.–02.08.2010

Výstava představuje 27 projektů, oceněných v soutěži AAI AWARDS (Ceny Architektonického sdružení Irska). Tuto přehlídku pořádá každoročně od roku 1986 Architektonické sdružení Irska / Architectural Association of Ireland (AAI).
Cílem přehlídky je podpořit vyšší standard architektury v zemi, informovat veřejnost o nových směrech v architektuře, a získat informaci o projektech, které jsou příspěvkem do irské architektury. Soutěž je otevřená architektům v Irsku a irským architektům, působícím
v zahraničí. Dvacet čtyři let přehlídky architektonických realizací soustavně dokumentují nejlepší současnou irskou architekturu. Stavby a projekty představené v soutěži jsou s mimořádně kritickým přístupem posuzovány porotou pěti irských a mezinárodních odborníků.

Výstavu 27. dubna v 18.30 zahájí Shane O´Toole, irský architekt, člen CICA(the International Committee of Architecture Critics), bývalý prezident Architectural Association of Ireland (AAI) a bývalý ředitel Irish Architecture Foundation.

Místo: Galerie architektury Brno, Starobrněnská 16/18, Brno

Termín: 28.04.–04.06.2010

Výstavu provází cyklus přednášek.