Městský dům v Libni

03.09.2013 Soutěže

Vojtěch Jeřábek / FA ČVUT Praha, ateliér Kuzemenský&Synek
Návrh městského domu je součástí většího celku, projekt vrací městský charakter území kolem říčky Rokytky.

*

Projekt se umístil mezi finalisty soutěže Bydlení IQ. Výstava prací všech finalistů je k vidění v showroomu Viabizzuno (Svornosti 12, Praha 5).

*

Hodnocení poroty: Odkrytí Rokytky, osazení loubí, to vše působí přesvědčivě. Porotu však zaujal návrh městského domu vyzařujícího notnou dávku sebeironie. Triviálnost koncepce, která definovala figuru domu, je obdivuhodná! Slepé štíty základní školy jsou jen přeneseny o pár desítek metrů dál, opatřeny čelem a posety okny. Vzhled domu je velmi rychle zapamatovatelný. Vryje se do paměti. Má potenciál stát se signifikantní stavbou. Svou noblesou navazuje na městské domy stojící v Zenklově ulici, rozvržení a různorodost bytů působí dobře. Více rozvinout by si zasloužil prostor vnitřního dvoru. Příjemné je zakomponování části provozu sousední školy.

*

Holé, prázdné štíty. Upomínka na něco, co zmizelo, anebo možná nikdy ani nebylo. Procházím Libní a vidím jich spousty. ZŠ Bohumila Hrabala, má hned dva. Chci jejich siluetu, jakožto znakové pojítko s místem, uchovat. Přiléhající dvě náměstí si zaslouží zapojit do života místních, spojit s tepem Zenklovy ulice a okolí. Snažím se o adekvátnost vůči Libni, o znovunalezení identity jednotlivých míst.

Duši Elsnicova náměstí skrývají kubíky betonu. Rokytka se ocitla pod obřím dopravním ostrůvkem, územím nikoho. Na počátku minulého století, kdy k překrytí toku došlo, zde stávala tržnice. Ta však postupem času zanikla, dnes zámek shlíží ze svého vršku na prázdné „lavičky z Osmičky“, žadonící
o spočinutí. Palác Svět se stal nejistým hráčem v podnikatelských spekulacích. Celý prostor se otevírá ruchu Zenklovky, ale není její součástí. Díky nesmyslně zdvojené komunikaci zde zároveň dochází k přerušení frekventované rekreační trasy, která vede alejí pod Thomayerovými sady a ráda by pokračovala proti proudu Rokytky dále k Vysočanům.

Odkrývám koryto řeky a dávám mu ryze městský, nábřežní charakter.
Z duplicitních komunikací ponechávám jen tu před palácem Svět, zároveň by mělo dojít ke zklidnění provozu pomocí dlažebních kostek a příčných prahů.
Na nábřeží patří stromořadí a lavičky, po pravém břehu Rokytky pokračuje cyklostezka. Náměstí mezi řekou a zámkem opět ožívá ruchem trhů, zámecké hodiny jsou díky proklestění stromů konečně viditelné. Hlavní průčelí zámku se však neobrací do náměstí, nýbrž k Zenklově třídě a základní škole. Tato skutečnost je podtržena bastionem, který zdůrazní rozdílnou výškovou úroveň zámku a okolí a jasně oddělí dlážděný prostor přiléhající k nábřeží od zámecké zahrady. Ta v této vyšší úrovni přejde směrem na západ až ke kavárně v libeňském podzámčí (návrh studia Project Point v realizaci). Samotný bastion slouží jako zázemí pro trhy, nalézají se v něm také pronajímatelné obchodní plochy, pítko a veřejné WC. Jeho podoba vychází z industrie a tvarosloví viaduktu, který však na sebe vlivem podzámčí bere obchodní funkci loubí.

Paradoxně ve zcela odlišné situaci je sousední náměstí Doktora Holého. Od života Zenklovy ulice je Rokytkou odstřiženo, nešťastná úprava na pomezí parku a náměstí omezuje jeho využití na venčení psů a besedování u krabicového vína. V mém návrhu by mělo sloužit obyvatelům okolí – z toho důvodu jej od Zenklovy ulice odděluji zídkou obehnaným parkem pro pejskaře. Zbylá obdélná plocha díky svým ideálním rozměrům poskytuje prostor pro obří dřevěnou rámovou klec na kopanou, ve které se dají řešit sousedské vztahy či politická situace. Zbývající místo slouží parkování a dětskému hřišti, které díky zklidněné dopravě a poskytnutím jiného venčicího teritoria psům nemusí být oploceno.

Samotný městský bytový dům pak doplňuje chybějící část bloku naznačeného budovou školy a vytahuje ve své pevné geometrické formě siluetu jejích štítů směrem k řece, kolem které pokračuje stezka pro pěší a cyklisty, a je zde možnost posezení na snížené úrovni terénu, blíže hladiny Rokytky. V kontextu industriální historie Libně je obálka domu tvořena hrubou okrovou omítkou s otiskem trapézového plechu. Zenklova ulice je páteř oblasti, a tak je spodní část domu věnována službám. První dvě nadzemní podlaží ve východním křídle jsou věnovány možnému rozšíření školy, neboť půdorysné řešení domu zasahuje svojí částí na její pozemek. Oproti lapidární vnější geometrii je vnitřní struktura domu složitěji vrstvená, s důrazem na polosoukromé prostory vstupního dvora a dalších v rámci pavlačí a schodišťových prostor. Skladba bytů je cílena především na mladé páry se snahou o poskytnutí cenově dostupného solidního bydlení, v nejatraktivněji orientovaných nárožích nechybějí velkometrážní byty. Těžiště kvality bydlení pak spočívá v oboustranné orientaci bytů s možností pohledu buďto do klidu dvora, nebo otevření se ruchu ulice francouzskými okny, a to jak v klasických, tak
v mezonetových bytech.

Autorská zpráva