Centrum pobytu v krajině

30.09.2015 Soutěže

Vojtěch Stoklasa / FUA TU Liberec, vedoucí práce Radek Suchánek
/ Tématem návrhu je transformace historických architektonických
a urbanistických forem k potřebám postindustriálního člověka.

*

Projekt se umístil mezi finalisty soutěže Bydlení IQ.

*

Hodnocení poroty:Krajina versus architektura, gesto, význam položený do krajiny. Propojení malého místa s velkým „místem“, krajinou. Centrum pobytu (pro poutníky) je do značné míry symbolické gesto odkazující k původnímu času a otevírající nový. Jednoduchá architektura, základní archetypální tvar zavěšený do prostoru krajiny. Staré a nové. To vše odkazuje ke kontemplaci, ke smíření, k uvědomění si prosté základní krásy české krajiny, ve které žijeme. Víc než architekturu vnímáme vyjádření „cesty“, která začíná na zemi
a pomalu ji opouští. Zůstává pocit „jsou věci mezi nebem a zemí“.

*

Analýza
Geomorfologicky se Světlá nachází na terasovitém výběžku Ještědského svahu, což utváří její přirozenou hranici. V jejím srdci leží krásný barokní kostel. Pár metru jižně od kostela vyčnívá zpoza chléva fara, která je předmětem návrhu. Fara je postavena na okraji terasy a terén se za ní prudce svažuje. Stává se jakousi hradbou, pod níž se rozléhá zahrada.
Fara se svými dvěma chlévy, dvorem a zahradou bývala hospodářstvím.
V přízemí se nacházela společenská místnost, černá kuchyně a sklady. V patře byly obytné místnosti. V socialistickém režimu byl jeden z chlévů zbourán a na jeho místě postavena požární nádrž. Tímto činem ztratilo hospodářství svůj uzavřený dvůr, čímž utrpělo na svém hospodářském charakteru. Tento krok byl necitlivý, zároveň však i logický, neboť hospodářství v době kolektivizace
a industrializace zemědělství ztratilo na významu.
Otázkou je, jak přeměnit hodnoty minulé v hodnoty současné. Cílem je navázat, nikoli vytvářet nové. Tématem návrhu je transformace historických architektonických a urbanistických forem k potřebám postindustriálního člověka. Domnívám se, že současnou esteticko-prostorovou hodnotou Světlé pod Ještědem je její terasovitá semknutost. Je tu něco uvnitř a něco venku. Návrh by měl být o vyjádření tohoto vztahu – o propojení Světlé s krajinou. Kostel, fara a krajina jsou nejvýznamnější formy Světlé. Jejich vztah je klíčový k pochopení vlastní identity. Centrum krajinných studií je o studování krajiny za účelem navazování. Tedy pochopení vztahu člověka a krajiny v celém historickém a současném spektru za účelem našich budoucích kroků.

Návrh
(nebo též recyklace hodnot minulých)
Zbouráním chléva (požární nádrže) a otevřením dvora do krajiny se přestala farnost krajině bránit. Otevřela se jí, a to je předmětem touhy současného postindustriálního člověka, který chce uniknout ze zamořeného města, pozorovat romantická panoramata a souznít s přírodou. Domnívám se, že právě v této touze je ukryta odpověď na otázku recyklace Světlé. Fara již není hospodářstvím, ale občanskou stavbou, čemuž není fenomenologicky uzpůsobena. Její význam by měl být urbanisticky vyzdvižen. Měl by být zvýrazněn vztah kostela, fary a krajiny.
Myslím, že je potřeba vytvořit osu „kostel, fara a krajina“, a to několika vzájemně spolupůsobícími zásahy. Jedním z nich je zbourání současného chléva, který schovává faru. Tímto krokem se z centrální části obce (od kostela) otevře průhled do krajiny a zviditelní se fara. Tím se zvýší její formální význam. Z chléva zůstane jeho torzo sloužící jako in memoriam farnímu hospodářství, podobně jako požární nádrž opisující půdorys chléva.

Fara
Funkční i formální obraz fary zůstává nezměněný. I nadále bude místem bydlení a setkávání. Bude zde společenský sál, který je rozšířen o vedlejší místnost, salonek pro setkávání menšího počtu osob, rekonstruovaný byt správce s ohledem na moderní hygienické a tepelně izolační požadavky, apartmán pro významné hosty s dobovými výmalbami a vestavbou s hygienickým zařízením. Dále je zde navržena kuchyň s přilehlým skladem potravin a farní místnost. Na jižní straně jsou obnoveny původní zadní vstupy propojující faru se zahradou. Vstupy vedou do skladu, salonku a bývalé černé kuchyně sloužící v návrhu jako předsíň a přípravna drobného občerstvení pro salonek a společenský sál.

Linie
Dalším ze stavebních zásahů je umístění lineární stavby propojující centrum s krajinou za účelem vyzdvižení vztahu uvnitř/vně. Jedná se o gesto ztvárněné jako exaktně položená stavba na torzo chléva a požární nádrž, stavba pokračující jako výběžek nad krajinou. Bude se s úctou vznášet nad farní zahradou a držet vertikální rovinu krajinného terasovitého výběžku. Její kratší půdorysná strana bude mít pouhých pět metrů, aby zabrala minimální výseč krajinného panoramatu pozorovatelného od kostela. Výhledy z lineární stavby se budou postupně proměňovat z vesnických obrazů až po obrazy krajinné. Pro zvýraznění citlivosti vůči zahradě a podtržení krajinného „hradebního“ efektu bude pod terasou vysazen sad.
Lineární stavba bude sloužit jako veřejná terasa, nad níž se nachází multifunkční exteriérový sál. Následuje interiérový společenský prostor, nad nímž jsou jednotlivé ubytovací pokoje. Společenský prostor bude segmentován schodišti na jednotlivé části, které budou mít rozdílné funkce. Cesta lineární stavbou končí venkovní vysutou terasou. Mezi nádvorní terasou a společenským prostorem je průchod mezi dvorem a ulicí, čímž se zachovává urbanistická zvyklost.

Integrace krajinného centra do struktury vesnice
Pro návrh centra krajinných studií v místě bývalé fary, která je doposud pevně spjata s místními obyvateli, je nebezpečí sociálního odtržení od vesnice. Toho je nutné se vyvarovat, protože v takovémto případě by se stavba stala pouhým detašovaným pracovištěm univerzity, a studie vztahu krajiny
a člověka by tak byla značně determinovaná. Tento problém řeší veřejná nádvorní terasa liniového domu, která je otevřená směrem do dvora. Farní místnost integruje do fary funkce místní veřejnosti, možnost využívání společenských sálů a kuchyně například pro svatební hostinu nebo salonku pro místní náboženskou společnost. Pro veřejnost tu dále je bylinková zahrádka a rozšíření stávajícího sadu pokračujícího pod liniovou stavbou.

Závěr
Přišel jsem do Světlé. Krásný kostel. Ohlédl jsem se a viděl průhled do krajiny. Hrdě zde stojí fara. Vedle je zvláštní lineární dům směřující do krajiny. Asi něco říká. Jdu se tam mrknout. Vstupuji na vnitřní terasu. Nějaká sešlost tu opéká husu. „Babky házej klepy“ a trhají bylinky pod pečeni. Krásně to tu voní. Torzo nějaké budovy? Vypadá to tu jak bývalé hospodářství. „Dobrý den,“ řekl jsem. „Dobrý den,“ odpověděli. Pokračuji dál linií. Procházím průjezdem. Vstupuji do objektu. Začínám se vznášet nad krajinou. Opouštím vesnici. Knihy, stůl, židle, sedací vaky, velká okna, vysutá terasa. Jsem osm metrů nad krajinou. Fascinující výhled.

Autorská zpráva