Rozhovor s Oliverem Sadovským

18.09.2012 Rozhovory

Vallo & Sadovský architects (VSA) patří na slovenské architektonické scéně k nejmladším, ale také nejúspěšnějším architektonickým ateliérům.


Po špatných zkušenostech se satelity na okrajích měst se mluví o nezbytnosti vyšší hustoty zástavby sídel. Určitým kompromisem na předměstích mohou být řadové domy, které nejsou na plochy tak náročné jako jednotlivé solitéry. Realizovali jste 21 řadových domků v Bratislavě Rači-Slanec. Bylo pro vás použití zelené barvy a „imitace“ zeleně reakcí na hustější zástavbu, určitou náhradou za větší plochy zahrad se zelení, obvyklých u individuálních domů?

Zadáním investora bylo vytvořit bydlení někde mezi rodinným domem a bytem. Výsledkem je byt na třech úrovních s mini grilovací zahradou, střešní terasou s výhledem a čtyřmi parkovacími místy. Nezastavěné plochy jsme se snažili maximálně zazelenit. Zatravnili jsme i parkovací stání před domem, a když se nám v ulici objevilo 21 garážových bran, „zatravnili“ jsme je alespoň uměle – grafickým motivem. Co se týká vrchních ustoupených podlaží, ty jsme chtěli „vymazat“, aby se ztrácely na pozadí zeleného kopce za nimi. Takže odpověď na otázku je asi ano, i když jsme s „imitací“ zeleně nekalkulovali a použili ji spíše pocitově.

Jak řešíte kontakt se zelení a s výhledy „do nebe“ v projektu bytových domů, které se realizují v blízkosti řadovek?

Kontakt se zelení a exteriérem je pro nás u bydlení přirozenou a nevyhnutelnou součástí. Konkrétně na bytových domech poblíž řadovek jsme použili prvek „zelených záclon“. Na průběžné balkóny jsme před každý byt umístili truhlíky s popínavými rostlinami. Ty poskytují bytům stínění a intimitu, zeleň se zároveň stává i výtvarným prvkem fasády.

U nástavby „11 apartments“ nebo na „Dostojevského“ vkládáte mezi jednotlivé byty terasy, vzniká tu jakási střešní krajina. Ve studii „900 starting flats“ jsou velké bloky bytových domů přímo řešeny jako terasové. Považujete terasu za jednu z důležitějších součástí kvalitního prostředí pro bydlení ve městě?
Zabýváte se u teras také stíněním, aby se velké skleněné plochy (a tím i byty) nepřehřívaly, aby se na terasách dalo posedět i za horkých letních dnů?

Kvalitní exteriérový prostor pokládáme u bydlení za velmi důležitý. Stává se součástí architektury a ovlivňuje celkový vzhled stavby.

Při současných klimatických podmínkách se také ochrana před sluncem stává stále důležitější. Na terasách tráví lidé nejvíce času v horkých měsících, proto jsme například u nástavby na Dostojevského umístili terasu na severozápadní stranu. Slunce na ni svítí až v podvečer a přes den je tam příjemný chládek.

Využíváte záměrně teras (a případně i stínicích prvků) k vytvoření zajímavých a přívětivých fasád?

Většinou se snažíme vyřešit problém stínění už v rámci architektury samotným tvarováním. Jindy rádi používáme kromě standardních stínicích prvků také „živé“, jako jsou zelené záclony v případě bytových domů v Rači.

Máte za sebou zkušenosti ze zahraničních ateliérů – John Bosch, David Adjaye. Pocítili jste nějaký rozdíl v přístupu architektů k bytové výstavbě v Holandsku a Británii oproti Slovensku a Česku?

Mám pocit, že v zahraničí se klade větší důraz na to, jakou bude mít bydlení „přidanou hodnotu”, jakou kvalitu nabídne obyvatelům. U nás se víc „hraje na jistotu“ a stále, spíš u developerů než u architektů, převládá názor, že lidé při výběru bytu podvědomě touží po klasickém modelu panelákového bytu. Tentokrát však v cihle, bez umakartového jádra a v teplých pastelových barvách. Tato představa přináší konzervativnost v typologii a nenabízí lidem možnost poznat a oblíbit si něco nového. Období, kdy se prodal jakýkoliv byt, je už za námi, lidé jsou náročnější a začínají si lépe vybírat, jak a kde chtějí bydlet. To by mohlo přinést zajímavé změny…

Ovlivnily vás osobnosti těchto architektů ve výtvarném pojetí vašich návrhů (např. používání barev), nebo pro vás byla podstatně důležitější zkušeností celková koncepce jejich projektů?

Práce v zahraničí byla úžasná zkušenost, hlavně z pohledu koncepčních řešení projektů a „jiného“ uvažování o architektuře, než na jaké jsme byli zvyklí ze školy. Už jen samotná blízkost kvalitní architektury byla velmi obohacující a doufáme, že jsme aspoň něco z toho absorbovali.

Zabývají se tyto zahraniční ateliéry energetickým řešením domů? Je pro váš ateliér ekologické hledisko pouze okrajovým tématem, jednou z mnoha stránek architektury, nebo se mu věnujete systematicky a důsledně?

Ekologické hledisko je v současnosti velmi aktuální a částečně i módní záležitostí. Zatím se mu věnujeme do té míry, že se snažíme, aby naše stavby nebyly energeticky náročné, případně – když je možnost – využívaly alternativní zdroje energie.

Věra Konečná
Pro časopis Výhledy společnosti VELUX
Foto Pato Safko & Peter Spurný a archiv ateliéru

*

Ateliér VSA založili Matúš Vallo (*1977) a Oliver Sadovský (*1978), spolužáci a kromě toho i spoluhráči z kapely PARA. Přestože studium na Fakultě architektury STU v Bratislavě ukončili teprve před pár lety, mají za sebou praxi v zahraničních ateliérech a na svém kontě vítězství v soutěži na Slovenskou národní galerii nebo třetí místo v soutěži na Václavské náměstí (ve spolupráci s londýnským art2architecture).

Vybrané realizace:

Shake cafe (galerie a kavárna) v Trnavě; Bio Bio shop v Bratislavě; 21 řadových domů v Bratislavě; Dům na domě v Bratislavě; Grunt, sídlo developerské společnosti v Bratislavě.

BA_LIK pavilon Františkánském náměstí v historickém centru Bratislavy (úvodní foto) je jedním z projektů Městských zásahů – iniciativy, v rámci níž byli vyzváni mladí architekti navrhnout realizovatelné architektonické řešení problémů a zanedbaných míst v Bratislavě.