S Ladislavem Kubou a Tomášem Pilařem

30.12.2010 Rozhovory

o návrhu a realizaci obytného souboru Na Krutci: „Výhled do údolí byl alfou omegou úvah, jak domy koncipovat.“

*

Jaké bylo první zadání investora na urbanistickou soutěž?
Pilař
Byla to soutěž vyzvaná a je důležité, že v té době to byla vůbec jedna z prvních mezinárodních soutěží. Mezinárodní účastníci byli vlastně čeští architekti působící v zahraničí. Investor chtěl vytvořit kvalitní obytný soubor, který by byl srovnatelný třeba s Babou nebo Ořechovkou ve třicátých letech.
Soubor měl být nadčasový, měl splňovat představy náročnějších klientů a zahrnovat různé typy bydlení – od bytů přes řadové domy až po rodinné vily včetně sportovního areálu, který byl daný požadavkem územního plánu.

Můžete přiblížit historii daného území?
Pilař
Ve spodní severní části území byla původně cihelna, někdy za První republiky, ta odtěžovala zeminu pro výrobu cihel a vznikla rokle, která se postupně zavážela. Nebyl to standardní komunální odpad, spíš stavební odpady, kusy betonu, panely. Poslední zavážka byla při výstavě metra v 70. letech. Byla už tedy poměrně usazená, pro výstavbu relativně vhodná. Kvůli ní se muselo navrhnout zakládání, které pro tento typ výstavby není standardní. Jde o zakládání na pilotách u větších staveb, bytovek nebo řadovek, u rodinných vil na základových deskách, které jsou dvojité a ještě sedí na štěrkových polštářích výšky až tři metry.

V čem spočívá koncept vašeho urbanistického návrhu?
Kuba
Chtěli jsme urbanisticky navázat na stávající zástavbu Vokovic v místech, kde je areál napojený na okolí, i když zadání bylo od počátku koncipované tak, aby celý areál byl uzavřený s jedním vjezdem. Investor se tím snažil poskytnout klientům určitou míru bezpečnosti. Myslíme si, že je to škoda, protože areál není na Vokovice propojený důsledně. Ale museli jsme to respektovat. Při pohledu na situaci vidíme, že tady u vchodu je návaznost logická, pak pokračujeme dolů kolmou komunikací, která je poměrně dlouhá a na konci slepá.  Určitě by bylo lepší, kdyby mohla být propojená s další návazností na okolní zástavbu.
Pilař Vlastní prostorový koncept je vlastně jednoduchý, má jakousi uliční síť. V horní části, která je poměrně rovná, je skupina vyšších bytovek v kontextu s výstavbou ze 70. let nad areálem. Bytovky vytvářejí soukromí dvěma řadám rodinných domů. A vlastně severní hrana bytových domů vytváří předěl, kde terén začne prudčeji klesat a páteřní komunikace se začíná vlnit, na ni jsou jako hrozen zavěšeny jednotlivé vily.
Kuba Taky je podstatné si uvědomit, že celý urbanistický koncept byl postavený na etapách. První etapa jsou bytovky a řadovky na rovině, druhá etapa je první část rodinných vil a třetí etapa je nejsevernější spodní část, která ještě nestojí.

Jakou roli hrál v konceptu nádherný výhled do údolí?
Pilař
Má to svoji logiku v tom, že bytovky jsou nahoře, odkud je přes vily vidět na celý sever Prahy, údolí do Suchdola, kostelík na Babě i Bohnice. Vůbec nemáte pocit, že jste v Praze, protože po pravé straně území máte Červený kopec a po levé drobnější domky starých Vokovic.
Kuba Výhled byl vlastně alfou omegou úvah, jak domy koncipovat. Komplikací je to, že svah padá směrem k severu, kde je krásný výhled, ale osluněná je opačná strana. Od samého počátku jsme tedy řešili, kam orientovat obytné prostory, a přiklonili jsme se k severu, na výhledy. V tom je rozdíl mezi našimi domy a domy architekta Rudiše, které jsou otevřeny na jih, směrem nahoru.

Vyhráli jste urbanistickou soutěž – co se dělo dál?
Pilař
Začali jsme pracovat na projektu pro územní rozhodnutí na první etapu, protože druhá nebyla úplně v souladu s územním plánem. Musela se udělat změna územního plánu, protože část druhé etapy ležela v plochách pro sport.
V projektu pro územní rozhodnutí byly po dohodě s investorem vymezeny jenom plochy pro jednotlivé domy. Vlastní domy se měly řešit až ve stavebním povolení, protože mu měla předcházet další soutěž na architekturu konkrétních staveb. Už při urbanistické soutěži bylo stanoveno, že autor konceptu celku bude mít „právo první noci“, může si vybrat z každého typu staveb, které domy chce řešit. V roce 2002 začal investor soutěž připravovat. Dohodli jsme se, že vytvoříme základní regulace, za jakých budou architekti stavby řešit, aby se celek architektonicky a materiálově neroztříštil. Stanovili jsme základní teze, jak by celý soubor měl vypadat, jaké objemy, jak řešit lodžie nebo stínicí systémy na fasádách. Materiály pro nás byly důležité, aby vytvořily pojítko mezi všemi autory. Chtěli jsme materiály, které umějí stárnout, jsou nadčasové a mají přírodní struktury. Beton, režné cihly, dřevo, maximálně nějakou jednoduchou omítku, ne probarvenou, ale přírodní. To se vlastně stalo zadáním druhé soutěže na domy první etapy.

Jak se k souboru postavil úřad MČ Prahy 6, když jste vyžadovali změnu územního plánu?
Kuba
To byla starost investora. Vím, že se to vyřizovalo dlouhou dobu, zpočátku poměrně neúspěšně.
Pilař Územní rozhodnutí, které nebylo fixované konkrétními domy, ale plochami, nebylo pro úředníky zcela obvyklé. Snažili se nám to pevně stanovit, ale nechtěli jsme předjímat něco, co jsme nevěděli, jak bude vypadat. Nakonec se to s nějakým kompromisem podařilo.

Například vám určili u řadových domků, že garáže musí být v podzemí.
Kuba
Požadovali, aby garáž byla skryta pod domem. Zřejmě si vybavili samostatné řady garáží, kterými je zaplaveno město na periferii. Ale představovali jsme si, že garáže budou integrované v rámci plotů.
Pilař Jednoznačně se řeklo, že garáž musí pod zem, a tím se vlastně rozbily předzahrádky, plánovanou plochu zeleně přerušil šikmý vjezd.
Kuba Na druhou stranu nevím, jestli by garáže u chodníku taky nebyl problém.
Pilař Já myslím, že by to bylo fajn.

Jaký typ klientů se pro první etapu předpokládal?
Pilař
Stanovily se spíš velikosti bytů a domů.
Kuba Představy investora asi předjímaly určitý typ klientů. Bylo to dané i polohou místa mezi letištěm a Prahou, v zájmu lidí, kteří jsou ze zahraničí, nebo hodně cestují.

A jaké byly naplánovány velikosti a dispozice bytů?
Kuba
Rozměrem byty až tak nevybočují ze standardu, vily ano, ale u bytů jde spíš o polohu a výhled, velikostí a plochou se nijak neliší od jiných bytových domů.
Pilař Většina bytů ve viladomech je 3+kk a 4+kk, mají od 90 do 115 m², těch je 90 %. V pátých podlažích domů A a B je jeden byt na celé podlaží, což je 6+kk, 180 m².

V druhé soutěži – na domy první etapy – jste byli vybráni s ateliérem DRNH a společně jste pak zpracovali projekt. Museli jste návrhy nějak upravovat, aby výsledek byl jednotný? Všimla jsem si, že v návrhu měly řadové domy DRNH obklad z červených pásků a v realizaci je obklad černý.
Kuba
V podstatě náš návrh na první etapu počítal s betonem a dřevem, cihlu jsme nepoužili. S cihlou přišli DRNH, my jsme reagovali tím, že jsme použili taky cihlu, ale černou, a přesvědčili jsme je, aby barvu změnili. Byla to vzájemná dohoda.

Kdo řešil partery mezi bytovými domy a řadovými domky – trávníky, zeleň, lavičky?
Pilař
Další autoři řešili čistě svoje objekty s nejbližší návazností, my jsme řešili komplexně vnější úpravy povrchů, komunikace, zeleň i lavičky, tomu jsme dávali i materiálovou tvář, aby měl areál jednoho ducha. Udržet celek v maximální kontinuitě a jenom stavbami vytvořit jakousi barevnost nebo různorodost.
Výběr autorů v jednotlivých soutěžích byl zásadní a bylo dobře, že jsme se domluvili s Metrostavem a udělali jsme společný výběr vyzvaných týmů, aby vybraní architekti měli podobný způsob myšlení.

Jak do řešení projektu zasahoval investor?
Pilař
Samozřejmě investor měl svoje pracovníky, kteří korigovali dispozice. Zpočátku jsme měli poměrně flexibilní půdorysy, byt se pomocí různých posuvných příček dal rozdělit na několik sekcí, společenskou a klidovou část, ale pro ně byly příliš náročné a neobvyklé, takže se řešení nakonec posunulo do běžného pojetí. Z posuvných stěn zůstalo jenom pár, které dělí vstupní haly od obýváků.
Kuba Trošku nešťastné bylo, že investor si v určitou chvíli nastavil nějaký standard pro průměrný byt, který si našel u jiných developerů, a ten byl z našeho pohledu spíš hluboký podstandard. V tom měl ale investor silné slovo. A to se týká i vybavení sanitou, dokonce i toho, že dlažby budou položeny na koso. Protože se dobře pokládají a nejsou s tím problémy. A to je pro nás samozřejmě úplný nesmysl. Obchodní oddělení řekne „my to budeme prodávat a my víme, co lidi chtějí“.
Pilař Sami potom pochopili, že to není adekvátní architektuře domů, a při druhé etapě už stanovili jenom cenovou relaci, standard jsme nastavovali my.
Kuba Z našeho pohledu standard může být slušný, i když je levný.
Pilař Ale ke cti Metrostavu je třeba říct, že na vnější povrchy nám ani při první etapě nekladli žádné podmínky, na rozdíl od jiných developerů.

Pokud byla ambice udělat projekt srovnatelný s Babou, zůstává to u první etapy pouze u fasád. Není to škoda?
Kuba
Já si myslím, že srovnání s Babou je trochu nadsázkou. Baba byla manifestace nového způsobu bydlení. Tady se to musí brát trochu s rezervou, Krutec je obytný soubor postavený za určitých developerských podmínek, které tu v Praze na začátku jednadvacého století existují. Takže nepodléháme nějaké falešné iluzi, že je to druhá Baba.

Je možné, že i dnes by mohlo vzniknout něco podobného?
Pilař
Se stavebním boomem poptávka klesla, developeři tedy budou hledat nové koncepty, které mohou přijít s něčím progresivním.
Kuba Já mám pocit, že je to dáno i tím, že žijeme v úplně jiné době. Ve třicátých letech vznikaly nové pohledy na způsob bydlení i na způsob tvarování.

Baba také dopadla jinak, než byl původní záměr, ale v každém případě byla stavěná pro vrstvu intelektuálů.
Kuba
A toto není intelektuální záležitost, je to developerský projekt, který je nějakým způsobem nastavený a má nějaké ambice.
Pilař Možná z odpovědí vyplývá, že jsme rezignovali nebo že nebyla snaha stavět nějak jinak. Abychom ale investorovi nekřivdili, Metrostav byl proti jiným developerům vlastně úžasný.
Kuba Když to srovnáme s jinými soubory v Praze, tak se vyšvihl.

Většinou se luxusní vily staví na malých pozemcích, určitý problém s pozemky má vlastně i Krutec. Vy jste ale hustotu zástavby řešili samotným konceptem domů a jejich vzájemnou polohou, aby měl každý z nich svoje soukromí.
Kuba
Proto jsme se snažili potlačovat ploty mezi vilami, což byl původní záměr investora.
Pilař Aby to plynulo jenom pomocí živých plotů nebo opěrek, ale jinak by pozemky nebyly nijak vymezeny.
Kuba Nakonec na ploty došlo, což asi bylo nutné, ale snažili jsme se, aby domy nepůsobily, že jsou nasázené natěsno.
Pilař Bytové domy jsou klasický developerský standard, kdežto řadovky se přece jenom vymykají.
Kuba Vymykají se už tím, že to jsou řadové domy. Ty se dnes staví málo. My sami jsme o nich ze začátku pochybovali.
Pilař Nakonec se nám zalíbily a snažili jsme se do nich dostat ještě něco navíc. A kupodivu se řadovky prodaly dřív než byty.

Řadovky šetří plochu, a přitom soukromí někdy dovedou řešit lépe než klasické domy, kde se pozemek rozbíjí povinnými vzdálenostmi domu od hranic. Bohužel se téměř upustilo od atriových domů, které navazují na tradiční venkovskou zástavbu.
Kuba
Není to škoda? Ten náš koncept řadovek je vlastně trochu kombinací s atriovými domy.
Pilař Taková nuance větší zahrady a dvorečku, kde máte různé velikosti prostorů, těsnějších, uzavřenějších, a potom těch, které se víc otevírají ven, to je asi taky něco víc než běžné řadovky. Co je ale smutné, že někteří majitelé kácejí původní zeleň a živé ploty, dávají si místo nich túje, dokonce za jeden strom, který je už součástí aleje, dali jehličnan. Lidi vlastně nechápou, co si kupují. My jsme si mysleli, že si cení styl architektury a řešení, ale oni kupují výhodné místo.
Kuba Je na tom fajn, že investor soubor zainvestoval, postavil a rozprodal, což se dělo běžně v První republice. Stavitel postavil řadu domů a pak ji prodal. Díky tomu má celá řada fazonu, která je dodnes patrná.

V druhé etapě to bylo taky tak myšleno – vily se postaví a rozprodají. Prodá se hotová architektura.
Kuba
Tak to možná nebylo zamýšleno, ale dopadlo to tak. A to je dobře.
Pilař Investor pochopil, že je jednodušší postavit domy předem, protože klient je vlastně potížista.
Kuba Je to jako v obchodě – člověk přijde, a buď se mu šaty líbí, nebo nelíbí. Kdyby si kupoval místo s plánem, tak si dům předělá podle sebe. Ale to je jako s autem. Kdyby vás přivedli do fabriky, že můžete zasáhnout do toho, jak bude auto vypadat, taky to bude problém. Mně připadá, že tohle bylo pro developera dobré řešení.

Takže u druhé etapy jste věděli, že domy navrhujete pro anonymního majitele?
Pilař
Soutěž tak byla nastavena, dokonce tam bylo mnohem volnější zadání než v první etapě. Kolik má být domů, jak mají být velké parcely, na jihovýchodní straně čtyři větší domy, podél ulice Na Krutci menší domy na menších parcelách, to bylo jediné zadání. A my jsme k tomu zase dali regulaci, materiálovou a zjednodušenou tvarovou architektonickou, ale tím to skončilo. Žádný klient nebyl, a dokonce investor po skončení soutěže ani výrazně nezasahoval do dispozic.
Kuba Záměrem sice bylo najít klienty zavčas, ale k tomu v podstatě nedošlo.
Pilař Vlastně se udělalo územní rozhodnutí a stavební povolení a na trh přišli s hotovými baráky, nabízeli konkrétní domy. U některých domů jsme měli alternativní řešení koupelen nebo kuchyní, ale to bylo všechno.

Návrhů domů vaší kanceláře bylo v soutěži obrovské množství, a mám dokonce pocit, že realizované stavby jsou jiné.
Pilař
To se vyvíjelo. Při druhé etapě jsme byli tak trochu utržení z řetězu, když se na to dívám zpětně. Měli jsme navrhnout dva tři typy a udělali jsme asi osm domů.
Kuba Třeba Rudiš k tomu přistoupil úplně jinak. Navrhl jeden dům, „elko“ ve dvou variantách a pak v obměnách vytvářel prostory mezi nimi.

Jak se domy při soutěži vybíraly?
Kuba
Soutěže byly trochu rozpačité, nakonec se nás vždycky zeptali, co si o tom myslíme.
Pilař Vznikla nějaká diskuze, etapa se rozdělila na několik skupin. Horní skupina bude Rudiš, potom skupina Bouřil (pozn.: ABM architekti) a my budeme dělat větší domy na pravé straně. Potom do toho ale vstoupil klient s velkým domem přes dvě parcely.
Kuba Nakonec to dopadlo – i z jiných důvodů – tak, že Bouřil dělal jenom tuhle jedinou velkou vilu a my jsme pod Rudišovými domy navrhovali ještě trojici opakujících se vil na západní straně – jeden dům v modifikacích. Na východní straně jsou individuální větší vily. Nakonec je tam třináct domů, typově sedm.

Už jsme mluvili o tom, že nejdůležitějším faktorem byl pro vás výhled do údolí. Dispozici jste postavili na výhledu, kdežto Rudiš orientoval soukromí na jižní osluněnou stranu.
Kuba
Rudiš víc akceptoval jih, směrem do kopce, my zase výhled do údolí na sever.
Pilař U těch tří stejných domů jsme chtěli, aby každý měl výhled, takže jsme je odsunuli tak, aby každý měl komfort i výhled. U čtyř velkých vil jsou nakonec pozemky stejně velké jako u menších domů, což jim ublížilo. Proto jsme se snažili každému vytvořit takový prostor, aby si lidi vzájemně nekoukali do obytných místností a současně měli i nějakou klidovou intimní plochu venku. Vzájemně se tímto řešením ovlivňují. Jedenáctka je vertikální, obytný prostor je částečně zakopaný v terénu a ložnice jsou nahoře. Proti tomu dvanáctka má obrovské okno s výhledem na sever a ložnice jsou orientované k Červenému vrchu v polosuterénu. A třináctka je částečně atriák, dvorek je obehnaný stěnou a posazený níž. Prostorovým řešením jste se snažili vyrovnat s rozporem malý pozemek a velká luxusní vila.
Kuba Ještě je důležité, že domy na východní straně mají atraktivní výhledy i na východ, na Červený vrch.

Jak jste fungovali při dozoru, když jste dojížděli z Brna?
Kuba
Vy máte možná pocit, že z Prahy je do Brna hrozně daleko, ale my máme opačný dojem; jsme zvyklí jezdit, něco stavíme v Praze, něco v Ostravě, v Pardubicích, Jihlavě, takže nám to připadá normální.
Pilař Spíš je potřeba domluvit se s druhou stranou, že jednou za týden se stačí všechny problémy vyřešit. Autorský dozor fungoval jako u každé jiné stavby – kontrolní den zpravidla jednou týdně, podle toho, co je právě aktuální. Bylo důležité si říct i s ostatními architekty, co je v našem společném zájmu, v čem postupovat společně. Tady to bylo složitější, že investor a dodavatel jsou vlastně jedna firma, i když vystupují jako dva subjekty. Když došlo na lámání chleba, vystupovali jednotně.

Kolik času jste museli stavbě věnovat ještě v rámci každodenní práce v ateliéru?
Pilař
Kontrolní den je jenom zlomek času z autorského dozoru, dokumentace nikdy nedokáže popsat všechny detaily. To znamená, že se věci dořešují, vybírají se materiály, stavba přichází s alternativními řešeními kvůli zjednodušení nebo zlevnění, takže to musíme ověřovat, zda je řešení opravdu v pořádku, nebo není v kolizi s ostatními věcmi. Není to jenom účast na stavbě, věnujeme se jí kontinuálně pořád, v tomto případě to vykrývalo práci ateliéru na několik let.

Jak fungovala spolupráce s dodavatelem? Dokázali jste si prosadit svůj názor, nebo docházelo ke kompromisům?
Pilař
Že bychom museli nějak výrazně měnit projekt, to naštěstí ne. Ale asi kdybychom měli na stole další soubor tak velkého rozsahu, budeme věci řešit jednodušeji, víc pracovat s opakovanými konstrukcemi a detaily, tím by se realizace zjednodušila. Vlastně Rudiš to měl jednodušší, opakoval jeden typ domu, my jsme jich měli víc. Taky jsme některé detaily opakovali, ale dalo by se ještě víc typizovat.

Zasahoval v druhé etapě investor do výstavby?
Pilař
Měnilo se zakládání. Původně se uvažovalo o pilotách, ale pak se doplnily inženýrsko-geologické průzkumy a založení se zjednodušilo, piloty se nahradily štěrkopískovými polštáři.
Kuba Tady spíš začali v některých případech zasahovat do stavby ti, co si koupili konkrétní dům. Samozřejmě je nejenom pro nás, ale i pro Metrostav komplikace, když do stavby vstupuje další subjekt.
Pilař Zpětně si myslím, že stavbu zkomplikovalo roztrhání na několik desítek subdodavatelů. Třeba fasády – místo aby se zadaly jedné firmě, dělala je u každého domu jiná firma, navíc jedna okna, druhá parapety, třetí výplně. Metrostav měl problémy s koordinací, museli jsme to s nimi dávat dohromady, jezdili jsme do výroby, dělali jsme výběry na jednotlivé části stavby.

Kdo rozhodl, že to tak bude?
Pilař
Dodavatel, protože samozřejmě hledal levnější cestu. Společně s investorem dělali tendry na subdodavatele, měli stanovanou cenu v projektu a z ní se odvíjela cena pro dodavatele. Kdyby byla jedna firma na fasády, vyšlo by to draho, tak je krájeli na dílčí části. Což jim ve výsledku ušetřilo peníze, ale zkomplikovalo stavbu, hlavně časově. Samozřejmě ne každý dodavatel byl na potřebné úrovni. Je zvláštní, že Metrostav se v tomto směru nepoučil z první etapy a udělal totéž v druhé. Naopak firmy, které se osvědčily, už nebyly vybrány. Například firma, co se s námi naučila dělat okna, už je v druhé etapě nedělala a najala se jiná, která na nich zkrachovala.

Čeho byste se po zkušenostech se souborem úplně vyvarovali?
Kuba
Přemýšlím o těch soutěžích, jestli vlastně úplně splnily svůj účel. Byly trochu překombinované. Vlastně jsme třikrát s někým soutěžili. Třikrát jsme se museli o zakázku ucházet. Mám pocit, že ty ambice na celou soutěž byly trošku přemrštěné.
Pilař Soubor není až tak velký, aby unesl tolik autorů na základě x soutěží.
Kuba Přesně tak. Představa byla, když to přeženu, že pro každou stavbu se vybere jiný autor. To bychom se zbláznili, výsledek by byl naprosto nesourodý. Já jsem si od samotného začátku nedovedl představit, jak to udržet v nějaké jednotě. Pak se vše zjednodušilo, ale i to byl ještě problém.
Pilař Před Krutcem jsme si vzali za vzor Postupimské náměstí v Berlíně, tam taky urbanistická soutěž vytvořila základní koncept včetně materiálů, potom si jednotlivé parcely vzali různí autoři, třeba Piano vedle Kollhoffa, a nějak to funguje.
Kuba Ale to je jiná situace, jsou to městské bloky, je tam nějaká regulace, to se chová jinak než obytný soubor.
Pilař Byl to ale způsob, jak řešit nějaké větší území. Tady developer často koupí pozemky a vytvoří novou městskou čtvrt, kterou udělá jeden architekt. To si myslím, že je špatně. Že to bude jeden rukopis.
Kuba Dovedu si představit, že by městské bloky měly každý jiného architekta. Hůř si umím představit, že vzniknou rodinné domky takhle blízko u sebe a každý od jiného architekta. My jsme byli schopni se sladit s DRNH, s Rudišem taky nějak. Ale třeba Bouřil vybočil tvaroslovím, a hned je to vidět. A to mohlo být takhle všude.
Pilař Představa Metrostavu byla, že z účastníků třetí soutěže si budou klienti vybírat na parcelu třeba i domek z jiné parcely, který se mu líbí, a ten se tam postaví. To by bylo strašné.
Kuba Ale domy jsou nějak situované a nějak umístěné, tohle je příliš kompaktní území, je dáno blízkostí domů.
Pilař Čeho bychom se vyvarovali? Po těch letech bychom to asi dělali jinak. Člověk nabere nějaké zkušenosti, ale co konkrétně… Asi i architektura by vypadala trochu jinak, protože se vyvíjíme.
Kuba V mezích možností je to asi docela slušný výsledek, je dobře, že se zredukoval počet účastníků.

Poslední otázka: co vás při realizaci zklamalo, nebo naopak příjemně překvapilo?
Kuba
Příjemné je, že domy mají hlavu a patu, taky se to mohlo v nějakém okamžiku zvrtnout, třeba by se začalo šetřit a řekli by nám „tak takhle ne, pánové“.
Pilař Ono se šetřilo, tlaky byly velké. Třeba při první etapě se myslelo, že bude prodaná už při kolaudaci, jako třeba Strahov od A69. Ale situace na trhu se začala měnit, najednou to nebylo prodané, začali trochu pochybovat, potom se to zase rozjelo, ale už to nebylo v těch dobrých číslech. Měli jsme obavy, že druhá etapa se začne nějak krájet, a přesto se dostavělo celkem bez problémů.
Kuba To bylo příjemné překvapení. Zklamání – kvalita řemeslníků u některých věcí, ne všech.
Pilař Dodavatelé nechtějí vidět nekvalitu, není to nemohoucnost, ale neochota. Investor hlídá věci, kde by pak mohl mít problémy s klientem, ale když na sebe nenapojuje dlažba a obklad, to je mu jedno. V tomhle investor klienty podceňuje. Když už mají peníze, chtějí kvalitu i v tomhle.
Kuba Co bylo ještě zklamáním – řešení plotů, to už šlo mimo nás.
Pilař Možná ještě venkovní sportoviště. Soukromý majitel, vědom si svých majetkových práv, totálně ignoruje nějaký kontext a prosazuje si svou. Chodníky mají jinou dlažbu, jiná je zeleň, koupil si ještě řadovku a tam si sází túje. Nerespektuje pravidla souboru, protože nejsou investorem nastavená. Proto bylo dobře, že se prodávaly už hotové domy.
Kuba Mě by zajímalo, do jaké míry se tady prodávala architektura. Jestli se vyplatí víc než masová produkce, kde to sekají, a architektura se řeší jenom barvou. Metrostav má ambice prodávat architekturu. Polohou, místem, výhledem i architekturou je Krutec nóbl projekt, obrací se k něčemu, co bývalo elitářské i dřív – jako třeba Baba nebo Ořechovka.

Věra Konečná