Vít Branda / Atelier a³
Visutá lávka, která obepíná skalnatý ostroh nad Ohří a vyřešila komplikované propojení cyklostezky, ponese jméno svého autora.

Lávka na přehradu je v trase nábřežní promenády velmi důležitým místem, kterým nábřeží přechází do volné krajiny směrem na Klášterec nad Ohří. Místo je významné z důvodu ukončení nábřeží, neboť další část původních břehů Ohře je zatopena vodami Kadaňského stupně, a také z důvodu výrazné terénní konfigurace břehů řeky s přehradní hrází. Přidání výrazného prvku šikmé rampy není bez úskalí a musí být velmi citlivé, aby konfiguraci místa podpořilo, nikoli oslabilo. Lávka umožňuje cyklistům i pěším překonat výškový rozdíl mezi korunou hráze a nábřežní promenádou. Je jediným adekvátním řešením tohoto problému bez nutnosti použít původní strmé a nepohodlné schodiště podél hráze.

Definitivní návrh lávky je výsledkem dlouhého hledání řešení a tvaru, který by zásadně nezměnil hierarchii prvků prostoru, a přitom umožnil bezpečný pohyb cyklistů i pěších. Původní návrh jednoduché ocelové lávky byl převzatý z projektu cyklistické stezky Kadaň – Klášterec nad Ohří, v němž byly lávky navrženy jako typový prvek, ve variantách se opakující na celé trase stezky, konstrukčně i pohledově jednoduchý, schopný drobných změn podle polohy v krajině.

Obava, že prvek lávky přes svou konstrukční jednoduchost vstoupí do území příliš výrazně, vedla k návrhu několika možných variant řešení, ve kterých byl zvažován větší odstup lávky od skalního masivu, vylámání zářezu skálou a skrytí stezky pro pohledy z nábřeží uvnitř masivu nebo jiné polohy lávky v méně výrazné poloze, případně v subtilnějším provedení. Přerušování cyklistické stezky úsekem, kde by bylo nutné kolo vést po úzké stezce, bylo nakonec z několika důvodů odmítnuto. Základním důvodem byla skutečnost, že není možné přerušovat cyklistickou stezku  jen proto, abychom se vyhnuli obtížím při projektování tohoto úseku.

Důležitou okolností návrhu je skutečnost, že řešení musí překonat výškový rozdíl mezi korunou hráze a nábřežní cestou při přípustném sklonu pouze 9 %, což představuje celkovou délku lávky s navazujícími rampami kolem 100 m. To ovšem znamená, že se taková konstrukce poměrně obtížně ukrývá. Konečný návrh se snaží potlačit pohledové působení využitím konfigurace skály, která tvoří levobřežní svah údolí řeky. Tvar skalního masivu je v tomto místě poměrně členitý – na hráz Kadaňského stupně navazuje blok vystupující směrem k řece, za ním navazuje rozsedlina zasahující ve skále do hloubky až 10 m při šířce až 15 m. Právě roklina je využita v návrhu k tomu, aby se do ní skryla část konstrukce a hmoty lávky. Výškové i směrové trasování lávky bylo velmi pečlivě vedené snahou co možná nejvíce využít tvaru skalního masivu a minimalizovat rozsah ocelové konstrukce lávky. Konstrukce plošiny je jednoduchá, přisazená těsněji ke skále, člověk se při pohybu po lávce dostává do těsnějšího kontaktu s partiemi skály.

Navržená lávka klesá ve sklonu 8 % z hráze kolem skalního ostrohu, na jeho úrovni se obloukem stáčí rovnoběžně se skálou do rozsedliny, ve které opět ostře zahýbá téměř protisměrným obloukem podél skalního masivu. Vedlejším efektem je snížení rychlosti cyklistů a zvýšení bezpečnosti provozu. Tvar skály v další části lávky je již méně dramatický a směrové vedení lávky je pouze mírně zvlněné.

Stezka je v celé délce, kdy je v kontaktu se skalním masivem, vedena na visuté ocelové konstrukci, aby byl minimalizován zásah do skály. Na konci úseku klesá sklon lávky na 4 %, aby mohla být zakončena v úrovni, odkud může plynule pokračovat po rostlém terénu bez nutnosti budovat výraznější násypy nebo rampy.

Plošinu lávky vyzvednutou nad úroveň terénu nebo skály tvoří ocelový pozinkovaný rošt nevyžadující následnou údržbu a odolný vůči provozu na stezce, který je přistřelený ocelovými hřeby na ocelovou nosnou konstrukci, jejíž prvky jsou pohledově minimalizovány. Částečně průhledná a pro dešťové a do jisté míry i sněhové srážky propustná konstrukce vozovky je pravděpodobně v tomto místě nejvhodnějším řešením, které současně bude nejméně konkurovat masivu skály. Průhlednost roštu v pohledech znamená spíše vhodný kontrast ke hmotě skály. Toto řešení pragmaticky i poeticky využívá vlastnosti místa a kromě citlivého zacházení se skálou znamená i obohacení zážitků při průchodu i průjezdu po stezce.

Spolupráce Viktor Weilguny a Vlastimil Novotný.
Délka 83 m, sklon 8 % – 65 m délky lávky; sklon 4 % – 18 m délky lávky.

***

Unikátní lávka ponese jméno po tragicky zemřelém architektovi Vítu Brandovi. Vít Branda spojil svůj profesní život s Kadaní, kde navrhoval stavby od rodinných domů přes visutou cyklistickou lávku až po rekonstrukci kina Hvězda. Spolupracoval také na nábřeží Maxipsa Fíka, které se v Kadani staví (rehabilitace nábřeží řeky Ohře), navrhl i pruh zeleně na hlavním silničním tahu. V Chomutově rozpracoval podobu budoucího Hotelu 99 u Komerční banky, práci ale už nestihl dokončit. Zahynul při letecké nehodě 24. 10. 2009 u obce Milá na Mostecku.