Usedlost Ladronka

30.07.2015 Rekreace, relaxace

Šafer Hájek Architekti
/ Cílem architektonického řešení bylo zachovat stávající charakter usedlosti, a zároveň umožnit rekreační a kulturně společenskou funkci.

+

Rekonstrukce usedlosti

Autoři: Oldřich Hájek, Tomáš Pavlík, Laco Fecsu, Pavla Čížková, Jaroslav Šafer
Spolupráce: Olga Rosová, M. Polách

Usedlost se nachází v břevnovském parku mezi Vypichem a Strahovem, podél ulice Tomanova. Park je využíván veřejností k sportovně rekreačním účelům. Statek Ladronka je položen na hraně náhorní plošiny a jižního svahu, který padá směrem k Motolu a Homolce. Východní a jižní strana statku nabízí krásné pohledy na jih Prahy. Hlavní pěší osy parku se křižují v těsné blízkosti usedlosti. V původním stavu existoval pouze jeden vstup do bývalé usedlosti ze severní strany. Všechny objekty se nacházely ve zcela dezolátním stavu.

Cílem architektonického řešení bylo zachovat stávající charakter a formu usedlosti Ladronka, a zároveň umožnit v tomto souboru staveb sportovně rekreační a kulturně společenskou funkci požadovanou zadáním investora.
Architektonické řešení z provozních důvodů propojuje některé části stávajícího objektu mezi sebou, a zároveň umožňuje větší optické i funkční otevření usedlosti směrem k okolnímu parku. Pro dosažení tohoto cíle obnovili autoři západní a východní vjezdy/brány do areálu na místě původních, později zazděných vjezdů. Dále autoři vložili do stávajícího souboru staveb nové prvky:

  • Výrazně prosklený objekt půjčovny sportovního vybavení napojené na novou recepci s občerstvením, restauraci s bowlingem v 1. NP a schodištěm na zařízení pro veřejnost v 2. NP. Tento nový prvek je navržen jako nekompromisně soudobý s maximálním prosklením v přízemí a s obkladem z šedých velkoformátových desek.
  • Skleněný prvek spojovacího krčku, který spojuje recepci-občerstvení s restaurací a bowlingem na jedné straně a s WC, půjčovnou a schodištěm do 2. NP na druhé straně.
  • Budovu skladů v přízemí u stodoly, která dotváří pravidelnou formu dvora s obkladem z šedých velkoformátových desek.
  • Ocelovou lávku spojující 2. NP barokní Ladronky s vyhlídkovou terasou nad novým objektem skladů.
  • Ocelové schody spojující dvůr a vyhlídkovou terasu.

Ve výtvarném scénáři rekonstrukce jsou vedle sebe vědomě postaveny stávající tradiční budovy (s ponechanou křivostí zdí, nepravidelností okenních otvorů a rozmanitostí sedlových střech) a nové prvky se zcela soudobým výrazem.
Nové prvky jsou v kombinaci skla, oceli a obkladu z velkoformátových desek.
V konstrukci skleněných výplní jsou použity ocelové prvky vycházející se zámečnického až kovářského zpracování válcovaných profilů. Skleněné výplně jsou lepeny přímo k těmto prvkům, aby bylo docíleno kontrastu moderní bezrámové zasklívací technologie a poměrně tradičního zámečnického řemesla. Konstrukční ocelové prvky lávky a venkovního schodiště jsou z válcovaných profilů.
Stávající objekty mají barvu přírodního štuku s výjimkou barokní Ladronky, která je doplněna červenou lazurou pilastrů a vodorovných pruhů a soklu podle nalezených fragmentů původních omítek.
Veškerá ocel konstrukcí skleněných výplní , rámů a výplní jednotlivých bran a konstrukcí lávek a schodů je opatřena tradičním grafitovým nátěrem v souladů se zámečnickým / kovářským opracováním. Velkoformátové desky obkladu půjčovny a skladů jsou v barvě tmavě šedé. Veškeré oplechování je provedeno v šedém přírodním zinku. V protikladu k barevnému řešení stávajících budov vycházejícímu z přírodních materiálů ( štuk, pálené tašky) jsou všechny nové prvky v barevném scénáři šedé , od nejsvětlejší ( přírodní zinek) až po nejtmavší ( grafit). Výplně bran jsou buď v přírodním dřevě , nebo také v grafitem ošetřeném velkoformátovém obkladu z plechových desek.

Zimní zahrada

Autoři: Oldřich Hájek, Laco Fecsu, Jakub Koníř, Jaroslav Šafer
Generální projektant: AED Project / A. Marek, K. Chlupáč, T. Volný

Nová zasklená zimní zahrada ve dvoře podél bývalé stodoly usedlosti nabízí plochu pro cca 100 hostů. Navržený koncept  verandy  umožňuje  reakci  na roční období a venkovní teploty tím , že  zasklené stěny verandy jsou maximálně otevíratelné.   Autoři  hledali  optimální  formu a hloubku  zimní zahrady jako kompromis mezi požadavky provozovatele a  zachováním  vhodné velikosti dvora usedlosti. Z této analýzy  vznikla  hloubka přístavby  cca 3,7 m. Stávající střecha stodoly je rozšířena tak, že pokrývá cca 2/3 hloubky nové přístavby. Zbylá 1/3 hloubky přístavby je provedena ve skle a oceli má stejné proporce a materiálové řešení jako stávající skleněný krček u občerstvení, vložený do dvora během předcházející rekonstrukce z roku 2005. Koncept protažení stávající střechy stodoly řeší i problém výrazné nerovnosti stodolní stěny.

Velké okno ve stěně stodoly je významné tím, že leží na ose vjezdu do dvora ze severní strany. Proto byla čelní strana verandy – zimní zahrady řešena tak, že v ose brány/velkého okna jsou dvoje dvojité prosklené dveře otvíravé  na pantech. Na obou koncích verandy jsou  dva moduly s pevným zasklením. Zde je použit  stejný detail pevného zasklení jako byl použit u skleněného krčku u občerstvení. Ve zbývající ploše  čelní fasády je ve dvou zónách na obou stranách pevných  otvíracích dveří navržen  skládací prosklený fasádní systém. Systém se skládá z jednotlivých plně zasklených panelů, které jedna osoba může odsunout buď do kompaktních parkovacích kójí umístěných u osy verandy na straně dvojitých dveří, nebo zasunout za sousedící panel.

Plně prosklená nová zimní zahrada a  skleněný krček  z první rekonstrukce ponechávají dvoru usedlosti původní proporci – skleněná stěna umožňuje přímé  vnímání omítnutých stěn dvora. Využití verandy i krčku  přispívá
k „animaci“ prostoru dvora usedlosti.

Autorská zpráva
Foto Filip Šlapal

+

Z historie Ladronky

Areál Ladronka je součástí pražských Břevnovských plání, kudy vedla poutní cesta z pražské Lorety do kláštera v Hájku. Na konci 17. století zde nechal vystavět hrabě italského původu Filip Ferdinand barokní stavbu Ladronka, která sloužila až do začátku 19. století jako zájezdní hostinec.

Nová silnice tehdy již nevedla kolem Ladronky, a tak se z upadajícího hostince postupně stala jedna z mnoha tamějších zemědělských usedlostí (Spiritka, Palata, Bertramka atd.), které zásobovaly pražské trhy. K těmto účelům sloužila stavba až do poloviny 20. století. Až unikátní malby z 19. století, které byly objeveny na stěnách při rekonstrukci budovy v roce 2004, prozradily, že fungovala i jakopanský statek.
Od roku 1947 používal budovu Ladronky Státní statek hlavního města jako sklad a poté, s blíže nespecifikovaným účelem, Pražské silniční a vodohospodářské stavby. Okolí Ladronky bylo vybráno díky své příhodné poloze jako sídelní čtvrť komunistických prominentů. Z této doby tu stále stojí třeba vila ve Slavíčkově ulici po bývalém předsedovi vlády Zdeňku Fibingerovi, v Sušické ulici bydlel Josef Štrougal a najdeme tu i vilu prezidenta Svobody. Většina sídel bývalých mocipánů stále patří Úřadu vlády a slouží jako reprezentativní prostory.

V devadesátých letech 20. století stál statek Ladronka uprostřed dlouhé pláně opuštěný. Budova již ani zdaleka nepřipomínala slavnou dobu svého prvního pána z Itálie. Byla ve značně zchátralém stavu – na první pohled výzva pro buldozery. Na scénu přišla mládež s představou prostoru pro alternativní kulturu. Do objektu se nastěhovala skupina squatterů. Mládež objekt obývala sice bez povolení, ale s myšlenkou vybudovat z Ladronky centrum pro mladé lidi, kteří nechtěli trávit svůj čas „normálním“ způsobem. Pořádaly se zde koncerty, prostory se využily pro graffiti, workshopy, divadelní představení, výstavy. Z Ladronky se stalo místo nekomerční kultury.

Statek Ladronka patřil od začátku devadesátých let Magistrátu hlavního města Prahy. V roce 2000, kdy byli v listopadu z Ladronky vystěhováni squatteři (Nadace Ladronka), chystala se zde další společnost (Santé) vybudovat nadstandardní zdravotnické zařízení. Z tohoto plánu sešlo a bylo rozhodnuto, že na Ladronce vznikne Areál volného času.
Zdroj: www.ladronka.cz