- Bydlení IQ - http://www.bydleni-iq.cz -

Soukromá oranžérie v Čerčanech

Jindřich Starý / Lennox architekti
/ Oranžérie na zahradě vlastního domu není obvyklá. Stavba pro rostliny ale doplňuje i bydlení o novou dimenzi trávení volného času.

*

První oranžérie vznikaly v zemích mírného pásma už ve středověku, nejprve
k pěstování citrusů a rozmnožování rostlin, později i jako okrasné zimní zahrady. Snad nejznámější z nich je Skleník zámku Lednice, kam majitelé – rod Lichtenštejnů – chodili relaxovat a odpočívat, jejich exotický „prales“ byl komponován tak, aby okouzloval po celý rok. Objekt skleníku byl navržen Jiřím Wingelmüllerem v letech 1843–45, tedy v době, kdy architektuře vládly kovové konstrukce nesoucí velké skleněné tabule (jen o pár let později se v Londýně otevřel slavný Paxtonův Crystal Palace). Právě takto bohatě prosklená konstrukce se velmi dobře hodila k dosažení skleníkového efektu, vyhřátí prostoru sluncem v zimním období. Přestože venku mrzne a prostory se nevytápějí, teplota uvnitř neklesá pod bod mrazu, při odpoledním slunci vystoupá až nad 20 oC a teplomilným rostlinám tu nehrozí umrznutí.

Ke znovuobjevení oranžérií u nás určitě přispěla stavba Nové oranžérie
v Královské zahradě Pražského hradu podle projektu Evy Jiřičné z roku 1997. Lehounká ocelová pavučina ve stylu high-tech je plně prosklená příhradová konstrukce půlkruhového průřezu a křišťálové paláce vzdáleně připomíná, ovšem v současném pojetí.

Neokázalá vznešenost

Majitele rodinného domu v Čerčanech ke stavbě oranžérie přivedla společná záliba, pěstování subtropických rostlin, a potřeba najít pro ně vhodné prostředí k přezimování. Pro obří květináče a někdy až několikametrové stromy se v běžném domě těžko najde prostor s optimální teplotou, jakou rostliny potřebují. Samostatný skleník je přitom vhodnější variantou než běžná zimní zahrada přilepená k domu; ta může obytné místnosti a celý interiér
v létě nadměrně přehřívat, pokud nesplňuje velmi náročné konstrukční zásady. Dům obrácený do hlavní části zahrady severní stranou by v tomto případě ani nevyhověl správné orientaci zimní zahrady, nejvhodnější polohu pro využívání jižního slunce má protější strana parcely.

Majitelé se s požadavkem návrhu oranžérie obrátili na Jindřicha Starého
z ateliéru Lennox architekti. Podle jeho projektu vznikla prosklená stavba, která i přes mnohem menší rozměry a neokázalý vzhled nepostrádá velkorysost starých zámeckých oranžérií. Zasloužila se o to jednoduchá, ale tím působivější kompozice se zvýšeným středním prostorem a střídmým vertikálním řádem vysokých skleněných ploch v pravidelném rastru sloupů. Jistou zámeckou vznešenost má také vzájemný vztah oranžérie, zahrady
a domu: nový objekt je umístěn na nejvyšším místě vzrostlé zahrady, téměř
v ose záhonu růží, který tvoří hlavní prostor před vilou. Nejdelší jižní fasáda oranžérie se přitom trochu více natáčí k jihu, aby se plně otevírala ke slunci,
a také do středu zahrady.

Rozvržení vnitřního prostoru a tvar stavby vychází z různých výšek pěstovaných rostlin a jejich nároků na světlo či teplotu. Střední nejvyšší hmota je zároveň i vstupní částí, má prosklenou nejenom čelní stěnu, ale také střechu. Při vstupu se tak návštěvníkovi otevírají nečekané průhledy, prostředí exotických palem a citrusovníků obohacuje výhled na oblohu, před očima se mění výšky i šířky navazujících prostorů, postupující slunce a ostré stíny vytvářejí každou chvíli jinou atmosféru.

Obě nižší křídla mají střechu plnou, dostatek světla do nich přichází také
z bočních stran, prosklených stejně jako hlavní fasáda. Západní i východní stěna jsou navíc opatřeny dalšími vysokými dveřmi, které oranžérii nejenom těsněji propojují se zahradou ze všech stran, ale především zajišťují příčné provětrávání prostoru.

Pouze severní stranu oranžérie tvoří plná masivní stěna, která jako kulisa dělí scenérii rostlin od reálného světa venku. Na jejím pozadí tak lépe vynikne kompozice rostlin a zakončení celé zahrady dostává zcela jiný charakter, než by měla jen s běžným oplocením.

Promyšlená konstrukce

Jako konstrukční materiál zvolil architekt cedrové dřevo. „Dřevo dává stavbě archetypální vzhled a navazuje na podzimní barevnost zahrady. Podzim je období, kdy se část rostlin přesouvá do interiéru oranžérie a stavba začíná opravdu žít,“ zdůvodňuje svoji volbu.

Přímo do masivního dřeva nosných sloupů jsou vyfrézovány drážky pro izolační dvojskla, ve střední části oranžérie vysokých až 4,5 metru. Dřevo se tedy nesmí téměř vůbec kroutit ani tvarově měnit vlivem neustálých změn vlhkosti. Bylo proto velmi náročné vybrat vhodnou dřevinu a vymyslet optimální konstrukční detaily, aby skla byla těsně uložena, a přitom jim nehrozilo prasknutí. „Po několika kolech zkoušení a vzorkování zvítězil červený cedr,“ vysvětluje autor stavby. „Byl vybrán cedr bez suků, který se nechal po výrobě jednotlivých prvků napustit bezbarvým olejem. Zpracování se netradičně ujala prvotřídní nábytkářská firma, která byla nakonec jako jediná schopná provést stavbu v požadované kvalitě.“ Přílišnému namáhání dřevěných sloupů navíc odlehčila promyšlená konstrukce, plná zadní stěna ukrývá ocelové prvky přebírající značnou část zatížení.

Oranžérie má sloužit především přezimování subtropických rostlin, které se na jaře stěhují zpět na zahradu. Skladbu rostlin však majitelé záměrně zvolili takovou, aby ani přes léto nebyl prostor prázdný. V zimních měsících udržují teplotu kolem 8 oC, v létě musí zabránit přehřátí nebo spálení rostlin. Tomu se muselo přizpůsobit i technické vybavení stavby. Přihřívání v chladných dnech zajistí tepelné čerpadlo, pro příliš horké dny se stěny oranžérie mohou zastínit elektronicky řízenými venkovními roletami, prosklený strop se uvnitř zatáhne baldachýnem a přirozenému provětrávání pomůže ještě ventilátor v nejvyšší části při stropu. Samozřejmostí je přívod vody na zalévání rostlin
a elektrického proudu k ovládání veškerého zařízení.

Letní atmosféra v zimě

Skleníky, oranžérie či zimní zahrady jsou sice určeny hlavně rostlinám, ale
v přechodném období nebo za slunečných zimních dnů je tu velmi příjemně také lidem. Oranžérie se využívá jako zahradní altán, a rozšiřuje tak obytné místnosti o relaxační prostor. Při otevřených dveřích tu povívá lehký vánek, uklidňující zeleň a dobré světlo lákají k četbě knihy nebo posezení s přáteli
u šálku kávy. Vybavení západního křídla zahradním nábytkem doplňuje minikuchyňka s kávovarem, aby odpočinek v oranžérii nerušilo ani občasné přebíhání do domu.

„Trávíme tu každou volnou chvíli,“ prozrazují majitelé. „Při silných mrazech to bylo paradoxně nejteplejší místo našeho domova, odpolední slunce vyhřálo prostor oranžérie až na pětadvacet stupňů.“

-věk
Foto archiv autorů