Revitalizace pražských náplavek

29.06.2020 Architektura, Rekreace, relaxace

Petr Janda / petrjanda/brainwork
/ Projekt na kulturně společenské oživení náplavek byl porotou vybrán mezi 27 nominací na Českou cenu za architekturu 2019.

*

Spolupráce: Anna Podroužková, Maty Donátová, Bára Simajchlová

*

Projekt budovaný více než 10 let jsme spoluiniciovali v roce 2009 jako programové a architektonické oživení pražské náplavky historicky koncipované jako přístaviště a překladiště materiálu. V době našeho vstupu byl prostor opuštěný po povodni v roce 2002 a oficiálně pronajímaný pro parkování. Postupnou obsahovou aktivací jsme dosáhli dnes již legendárního kulturně společenského oživení a následně realizace navržené architektonické kultivace.

Urbanistický kontext
Náplavky jsou veřejným prostorem celoměstského významu, jsou pražským pobřežím umožňujícím jedinečnou symbiózu veřejného prostoru s míchou města – řekou Vltavou.  V regulované části břehů se z nábřežní architektury stává pro míchu řeky páteř, která skrze jednotlivé „obratle“ náplavek drží skeletální systém města, na nějž je navěšena celá urbanistická struktura tvořící jeho tělo. Tento skelet nesmí být zatvrdlý, vypreparovaný a zaživa petrifikovaný jako památkový relikt a musí umožnovat proudění a kulturní život celopražského významu postavený na autenticitě architektonické a obsahové. V naší revitalizaci tuto rovinu iniciujeme a vytváříme funkční napětí mezi otevřením prostor kobek a jejich obsahovým využitím vycházejícím z jedinečného kontaktu s exteriérem, napětí mezi náplavkovým „splendidisolation“ bezprostředního vztahu s řekou a sekundární vazbou k městu z horní úrovně nábřeží. Pracujeme s charakteristickým přístupem k prostorovému detailu, naše zásahy jsou zároveň kontrastní a zároveň doplňují celek smysluplnými (smyslovými) fragmenty principem, jakým doplňuje oko tvář a je jeho čidlem stejně jako nedílnou součástí.
Rozsáhlé řešené území je v součtu dlouhé téměř 4 km a rozkládá se na třech pražských nábřežích – Rašínově, Hořejším a Dvořákově. Dokončená první fáze je největší porevoluční pražskou investicí do veřejného prostoru, první svého druhu a sociokulturního přesahu. Koncentrovala se na rekonstrukci 20 prostor kobek v nábřežní zdi (dříve čapadel ledu a skladů). Řešení nevytváří klasické interiérové prostory, koncept pracuje s novou hybridní logikou definující kobky jako zálivy vnějších prostor umožňujících maximální kontakt s náplavkou
a řekou.

Program
Kobky budou sloužit jako kavárny, kluby, ateliéry, dílny, galerie, pobočka knihovny, prostory pro sousedská setkávání a veřejná WC. Architektonické řešení pracuje s modulární diverzitou, prostory jsou dotaženy do detailně propracovaného základu včetně veškerého provozně technického zázemí
a barových korpusů přemístitelných do několika pozic. Je předem zpracován uživatelský manuál obsahující označování jednotlivých podniků a doplňování vestavných prvků (vložení patra do velkých kobek, exteriérový bar, atd.). Přitom je kladen důraz na možné doplnění každé z kobek tak, aby získala svou konzistentní integritu pomocí vybavení dle každého nájemce sedacím nábytkem a interiérovými prvky. Jako architekti jednotlivá řešení supervizujeme tak, aby byla zachována základní vize prostoru a zároveň využit potenciál dosažení autenticity každého z podniků. Snažíme se být provozovatelům oporou a architektonicky zůstat spíše v pozadí, nechat vyznít diverzitu názorů. I když to v realitě často znamená jinou architektonickou citlivost, máme za to, že to kobky s naším základním řešením unesou. Vrací se sem většina provozovatelů, kteří fenomén náplavky spoluvytvářeli, a zároveň díky veřejné otevřené soutěži byly z celého spektra záměrů vybrány nové projekty budoucích nájemních provozovatelů. Věříme, že náplavku společensky doplní a nabídnou různé obsahové a programové koncepty tak, aby každý návštěvník náplavky našel svůj oblíbený prostor.
V rámci práce na architektonickém řešení jsme iniciovali vznik programové metodiky provozu náplavek, na základě které vznikla pozice kurátora doplňující funkční trojúhelník správce – architekt – kurátor o autoritu usilující
o udržení kulturně společenské podstaty tohoto velmi cenného veřejného prostoru.

Architektonické řešení
Všechny prvky na náplavce jsou řešeny jako symbiotické splynutí s původní architekturou nábřežní zdi, do které přirozeně vrůstají a akupunkturou drobného měřítka znovu vytváří monumentální celek. Podstatou realizace je co možná nejpřímější propojení s prostorem náplavky pomocí velkorysého otevření průřezu stávajících otvorů v ostění. Architektonické řešení reaguje na kontext místa a pracuje s minimálními výtvarnými prostředky ve prospěch očištění stávajících tvarů i souvislostí, a nalezení nových průhledových vazeb
a možností vyplývajících z prostředí náplavky.
Architektonické řešení šesti kobek na Rašínově nábřeží je postaveno na doplnění geometrie portálů vyplývající z dochovaného tvaru ostění blížícího se kruhu. Samotné provedení je postaveno na lapidárním zásahu, který více odebírá než přidává a navrací do prostoru jeho již dříve existující kvalitu v novodobém kontextu vytvářející unikátní situaci a příležitost. Řešení je postaveno na vybourání tahokovových předstěn a kamenných „zátek“ vestavěných do původních mostních oblouků nábřežní zdi a jejich nahrazení velkoformátovými zasklenými kruhovými okny otvíravými v celé své ploše diagonálním otočením uvnitř rámu. Vstupní portály jsou řešeny jako atypické ocelové rámy s dilatačně usazenými skly o hmotnosti 1–1,5 tun. Součástí kompozice je doplnění ostění stávajících otvorů stupňovitou formou rozvíjející motiv dříve vloženého schodiště, v jehož tělese jsou skrytě integrovány přístupy do instalační šachty pod portálem, výdechy vzduchotechniky
a montážní prvky protipovodňového opatření. Eliptická pivotová okna mají průměr 5,5 m, tloušťku organického skla 7 cm a hmotnost přibližně 2,5 t. Každé má unikátní tvar a vzhledem ke své velikosti přesahující možnosti standardního zasklení jde pravděpodobně o největší pivotová okna na světě. Pohyb je řešen motoricky, v provozní pozici jsou okna zafixována v poloze 60° pootevření, dalšími možnostmi je automatické senzorické otvírání ovládané pohybovými čidly nebo otvírání obsluhou baru. Vstupy do čtrnácti kobek na Hořejším nábřeží jsou tvořeny ocelovými skulpturálními dveřmi prohnutými do ostění tak, aby při otevření propojovaly kobku s náplavkou v celém průřezu.
V kobkách s veřejnými toaletami přecházejí tato vstupní křídla plynulým obloukem do interiérové membrány oddělující kabiny od veřejného předprostoru.

 

Probíhající další fáze
V dalších fázích probíhající revitalizace bude řešen mobiliář náplavek (podzemní koše, pítka, lavice), samostatně stojící toalety, plovoucí lázně, plovoucí lodní terminál a plovoucí WC, stejně jako systém osvětlení a bezpečnostních prvků kontaktu s nábřežím. Probíhá rekonstrukce zbývajících několika kobek a infrastrukturního zasíťování. Velkým tématem je redukce množství lodí a plovoucích zařízení přikotvených k náplavce a jejich strukturování umožňující neblokování kontaktu mezi nově otevřenými kobkami a řekou. Dojde k přeuspořádání a také k redukci, která by se měla řídit jak kvalitativním přínosem, tak i logikou umístění plovoucího prvku vzhledem k hodnotě jeho typu, architektonické podstaty a programu s preferencí nízkých palub, přes které lze vidět řeku a kulturní náplně neparazitující na prostoru náplavky komerční exploatací kvantitativním prodejem občerstvení. Jedním z významných prvků umožňujících toto uvolnění břehové hrany náplavky je budoucí plovoucí lodní terminál koncentrující nástup do lodí do jednoho prostorového epicentra. Prvkem významně navazujícím na historii prostoru budou plovoucí lázně obnovující pražskou tradici říčního lázeňství.

Autorská zpráva
Foto BoysPlayNice,
www.boysplaynice.com