Restaurace Vozovna ve Stromovce

01.07.2016 Rekreace, relaxace

Alena Žentelová, Jiří Žentel, Šárka Jinková / A11 Atelier Žentel
První červencový víkend určitě vyláká spoustu Pražanů na procházku Stromovkou, kde nemohou minout restauraci Vozovna.

*

Dlouho slibovaná rekonstrukce Šlechtovy restaurace je ještě v nedohlednu a pro občerstvení návštěvníků Stromovky je jediným záchytným bodem v centru Královské obory restaurace Vozovna (druhým je Club restaurant Stromovka
u tenisových kurtů v Bubenči). Vozovna svým názvem prozrazuje původní účel dochované stavby z počátku 20. století, domku elektrických drah, který byl součástí vozovny tramvají u Výstaviště, koleje sem vedly až do 70. let. Nová přístavba tvarově připomíná jednu ze tří bývalých hal vozovny, lehký pavilon je ale svým pojetím zcela současnou moderní architekturou. Restaurace nabízí posezení i ve svém venkovním loubí a sedět se dá i mezi budovou a nově upraveným dětským hřištěm (dříve tu stávala proslulá betonová prolézačka Sputnik sochaře Zdeňka Němečka, rodiči zvaná Brus trenýrek).
Celý komplex je velmi přívětivým místem setkávání a za hezkého počasí je doslova obložený rodiny s dětmi, odpočívajícími sportovci nebo lidmi venčícími své čtyřnohé kamarády.

*

Královská obora slouží k odpočinku Pražanů již více než dvě stě let. Vysoký počet návštěvníků ve druhé polovině 19. století přinutil belgického podnikatele E. Otleta postarat se o vhodné dopravní spojení, a rozšířit tak síť pražské koněspřežné tramvaje. Stavba tratě byla zprovozněna počátkem dubna 1885 a na jejím konci byla umístěna tzv. „zatímní denní stáj“ pro 24 koní a čekárna pro cestující. Zvlášť mimořádné nápory cestujících musela koňka zvládnout při Zemské jubilejní výstavě v roce 1891. Konání výstavy architektury
a inženýrství v roce 1898 bylo důvodem, proč právě tratí do Královské obory byla zahájena elektrifikace koňky. Pro prohlídky vozů bylo navrženo adaptovat dosavadní stáj na malou remízu o dvou kolejích, vybavených příslušnými revizními kanály. Konírna měla rozměr 18 x 8 m a mohla poskytnout prostor pro čtyři vozy elektrické dráhy. Vlastní vozovna o dvou lodích byla postavena
z hrázděného zdiva na cihlových základech. Celkový rozměr obou dvoukolejných lodí byl 29,5 x 16,8 m. Výška každé lodi až po vrchol střechy byla 8,2 m. Koleje v lodích měly délku 28 metrů. Do objektu mohlo být podle projektového propočtu umístěno 12 vozů. Nad koncovým úsekem vlastní tramvajové trati byl vybudován samostatný přístřešek zakrývající zastávkový prostor. V průběhu roku 1904 byla k vozovně přistavěna malá jídelna pro zaměstnance.
V roce 1910 byla stará budova z dob koněspřežné tramvaje zbořena
a vystavěna nová administrativní budova, která obsahovala výpravnu, místnost pro zálohu a byt vrchního zámečníka. Jídelna z roku 1904 byla rovněž zbořena. Ve dvacátých letech 20. století došlo k rozšíření stávajících pražských vozoven, kapacitně nepatrná vozovna ve Stromovce již nebyla třeba. V roce 1930 byla z provozu vyřazena a ke konci roku 1936 Správní rada Elektrických podniků rozhodla o jejím definitivním zrušení. Z unikátní technicky zajímavé stavby vozovny se dochovala jen administrativní budova z roku 1910, která sloužila jako zahradnické zázemí při údržbě zeleně ve Stromovce.

*

Vzhledem k absenci hygienického zázemí pro návštěvníky parku se rozhodl Magistrát hl. m. Prahy původní památkově chráněný objekt rekonstruovat
a přistavět k němu budovu v redukované stopě již neexistující tramvajové vozovny. Novostavba měla sloužit nejen jako hygienické zázemí, ale i jako místo setkávání a občerstvení. V západním křídle stávajícího objektu byly navrženy veřejné toalety, které jsou přístupny jak z exteriéru, tak i z prostoru občerstvení. Vlastní plocha občerstvení je uvažována jako vnitřní prostor, který je možno v letních měsících rozšířit o posezení v prostoru loubí. Plášť novostavby je realizován jako montovaný sendvič. Vnější povrch je kombinací vodovzdorné překližky a šedivých vláknocementových desek.

Na severní straně odbytového prostoru je kryté loubí s posuvnými žaluziemi
s dřevěnou lamelovou výplní, které mají funkci nejen stínění, ale také zajišťují a chrání objekt v době mimo provoz. Dominantou haly občerstvení je stávající vnější severní fasáda historického objektu, rehabilitovaná do původní podoby. Zdivo historického objektu je provedeno jako lícové, s vazákovou vazbou, pole režného zdiva jsou vymezena omítanými svislými šambránami oken
a horizontálními děleními ve výšce parapetů a nadpraží okenních otvorů. Tektoniku fasády zvýrazňují svislé lizény s horizontální bosáží.

Konstrukci přistavěné haly tvoří příčné ocelové rámy natřené šedostříbrnou barvou. Nosná konstrukce je osazena na kamenných krakorcích, pozůstatku osazení již neexistující čekárny, a je uvnitř viditelná. Přiznaná jsou rovněž zavětrovací táhla i ztužidla. Vzhledem k většímu zatížení od navržené přístavby bylo nutné provést ještě pomocné kotvení do obvodového zdiva. Interiér občerstvení je řešen v odstínech šedé. Záměrem bylo podtržení industriálního výrazu haly s odkazem na původní objekt zastávky. Barevný akcent dodává fasáda historického objektu, střešní plášť je ze zvětralého titanzinku. Předmětem návrhu bylo i vybavení interiéru mobiliářem.

Autorská zpráva
Foto Lukáš Žentel
www.lukaszentel.com a archiv autorů