Jan Růžička / Chiaro design
Prognózy, že staré Holešovice se stanou novým pražským centrem bydlení a kultury, se pomalu začínají naplňovat.

V prostředí, které už dnes je „dobrou adresou“, mají své ateliéry mnozí přední architekti, zabydlely se tu showroomy designových firem, ze starých fabrik vznikají nejen loftové byty, ale i divadelní nebo polyfunkční kulturní sály, jedna z továren byla přestavěna na Centrum současného umění DOX. Pro dokreslení atmosféry moderní městské části pochopitelně nemohou chybět ani stylové restaurace, vinárny, kavárničky a bary.

Záměrem investorů restaurace Molo 22 bylo vytvořit v jednom z průmyslových objektů, bývalé Mikrotechně, příjemné prostředí pro každodenní stravování místních obyvatel i zaměstnanců z okolních administrativních objektů. Restaurace měla být kultivovaná, ale nepříliš drahá, spíše „lidová“. Architekt Jan Růžička, se kterým investoři spolupracovali už při projektu na bar v historickém centru Prahy, jim předložil návrh moderního designového interiéru.

Namísto industriálního pojetí, které je pro místní přestavby objektů už charakteristické, se autor rozhodl využít téma bývalé holešovické loděnice. Restaurace navozuje atmosféru přístavů a lodí, ale jen lehkým náznakem, tematika je převedena do současného moderního pojetí pouze jemnou stylizací. Rozhodně tu nenajdete stěny vyzdobené kormidly, kýly lodí či rybářskými sítěmi. Lodě jsou připomenuty spíše materiály (palubkami obložené stěny nebo provazem omotané sloupy), použitými ale v logickém řádu, který má s rozverným lanovím kýčovitých hospůdek jen málo společného. Převládají tu čisté linie, jednoduché tvary a střídmá neroztříštěná barevnost vycházející jen ze dvou základních barev. Jednoznačný odkaz na téma přístavu objevíte pouze na látkových „obrazech“ s potiskem lodí a na grafice nad barem.

Přehledný prostor

Přestavbě průmyslového objektu na náročný gastronomický provoz předcházely značné potíže, chyběla i potřebná dokumentace stávajícího stavu. Hlavní prostor neměl přímý vstup z ulice, nízké stropy (nasáknuté olejem) neposkytovaly dostatečný prostor pro vedení vzduchotechniky, navíc pod ním vedly vodovodní instalace. Přesto vznikl interiér, který na návštěvníka rozhodně nepůsobí jako „z nouze ctnost“, naopak přirozená elegance prostředí vyvolává pocity, že tu vše probíhalo hladce, jako by byl prostor od počátku připravený právě pro tuto funkci. Přiznané potrubí vzduchotechniky pod stropem je dnes už běžnou součástí technicistních interiérů, odhalené nosné trámy zvýrazňují barevný koncept zelené s hnědou a přírodními materiály, měkké světlo stropních svítidel překrytých plachtami zjemňuje a částečně i potlačuje původní industriální charakter místa.

Velký prostor bývalého skladu, který byl na restauraci proměněn, zůstal volný bez pevných dělicích příček, takže už při vstupu – vyvýšeného nad podlahou sálu – má návštěvník přehled o struktuře míst u stolů nebo u baru. V levé části od vstupního schodiště je kuřácká restaurace s větší kapacitou, menší pravá část je nekuřácká. Za ní při zadní stěně stojí dlouhý bar, který v závěru kopíruje tvar zaoblené stěny, spojující restauraci se zázemím. Stoly po obvodu restaurace jsou určeny pro menší skupinky hostů, ale kromě židlí mají i měkce čalouněné lavice podél stěn, které počet míst u stolu v případě potřeby zvyšují. Střední řady stolů shodně poskytují sezení pro šest osob. Určitou intimitu jednotlivých zákoutí vytvářejí mohutné nosné pilíře, doplněné dřevěnými zástěnami ve tvaru podlouhlých „nádob“ na dekorace z rostlin.

Příjemná atmosféra

Koncepci pravoúhlého uspořádání prostoru a jednoduchých lineárních tvarů většiny zařizovacích předmětů příjemně narušují oblé linie barového pultu a stolů v navazující řadě (ostatní stoly už mají klasickou rovnou desku). Motiv zaoblených křivek se opakuje také na zástěnách s rostlinami a zavěšených svítidlech, není ho ale „přespříliš“.

Vstupní obvodová stěna navazuje použitou omítkou na exteriér domu, zadní a boční stěny jsou obloženy dřevěnými palubkami v drobném rastru, takže korespondují s jemnými horizontálami lanového „obkladu“ sloupů. Dřevěná podlaha, obklady stěn, bar i stoly se židlemi dávají interiéru základní škálu hnědých tónů, od kterých se přechází na světlejší odstíny – přes přírodní lana na jemně béžová svítidla a látkové plachty pod stropem. Jedinou kontrastní barvou je zelená na stropních trámech, která se ještě jakoby odráží v nasvíceném skle čela barového pultu.

Grafický vizuální styl Mola 22 navrhl Jan Kolář, se kterým Jan Růžička dlouhodobě spolupracuje. Oba autoři společně získali cenu Design centra ČR „Vynikající výrobek roku 2005“ za jednotný vizuální styl firmy Kanzelsberger. Holešovická Restaurace Molo 22 znovu potvrdila jejich úspěšnou spolupráci.

Až půjdete procházkou z DOXu, kde kromě jiného právě vystavují Entropu Davida Černého, zastavte se na oběd nebo odpolední kávu také v Molu. V teplých dnech se můžete posadit i na zahrádce před restaurací, doporučuji ale navštívit především vnitřní prostory. Příjemnou atmosféru přístavu – v moderní symbolické podobě – ulice nenahradí, přestože ve starých Holešovicích už ulice tepají zcela novým životem.