Radniční sklípek Liberec

11.07.2018 Rekreace, relaxace

Pavel Nalezený, Radek Vaňáč / Raketoplán
/ Citlivá rekonstrukce restaurace, jejíž tradice sahá až do roku 1893, respektuje původní atmosféru prostoru s klenbami.

*

Architektura a společnost jsou dvě strany jediné mince. Jen v místě, kde lidé ctí dědictví otců bez ohledu na národnost či víru, kde jedni naslouchají druhým, kde investor, tvůrci a řemeslníci do své práce vloží i kus srdce, může vzniknout prostor nadčasově hodnotný. Prostor přinášející radost.
-věk

*

Rozmáchlá,
žlutě zlatavá paže radosti
stahuje kolemjdoucí
dolů
na tmavou palubu
podzemního sálu s bělostnou čepicí,
pod níž se vznáší
paroží sudetských jelenů
a měkká oblaka lampiónů.

*

Při určování koncepce nového interiéru restaurace Radniční sklípek jsme řešili několik na sebe navazujících prostorových skupin. Vstup do tohoto široce navštěvovaného podniku včetně jeho venkovního okolí, schodišťového koridoru a předsálí šatny; klenutý sál s oběma salónky (Primátorským
a Parlamentem); výčep s chladicím boxem pro pivní tanky; hygienické zařízení pro hosty.

S pokorou k jejímu věku jsme upletli liberecké staré dámě žlutou šálu, kterou chceme hned od vstupu nalákat lidi, aby sešli dolů. Po deseti letech ticha zažít původní velkolepý sál navržený (roku 1888) Franzem von Neumannem v dnešním pojetí.
Schodištěm a šatnou jdoucí žlutá stuha vypráví příběh svijanského pivovaru
a nabízí hostům účast v každodenní výstavě jeho zážitků na kolíčkovém beerbooku.

Chrámové dispozici sálu s bočními salonky vévodí zářivý dlouhý výčep
a ocelová konstrukce chladicího boxu se čtvero svijanskými tanky. Nad dvěma stoly k stání vychází svatozář z novoborského paroží.
Horizont pozorovatele protíná sál tenkou blanou. Pod ní ční černohnědá dřevěná skaliska jako široká vana z tmavého dubu. Na hladině plují světla. Skleněné bójky kotvené na šňůrách ve vrcholcích bělostných renesančních kleneb.
Starší i nové červené stoly a lavice rozmlouvají ve společnosti letitých židlí
a upíjí světlo každý ze své vlastní lampy.

Užitná plocha 455 m2.
Autorský tým: Radek Vaňáč, Pavel Nalezený, Samuel Nekola, Marek Nedělka, Šimon Marek, Adam Šustek, Vendy Urbanová.

Autorská zpráva
Foto Lukáš Pelech

*

Liberecká radnice
Hlavním důvodem pro výstavbu nové radnice v Liberci byla rozsáhlá přestavba starého centra a tristní stav staré renesanční radnice. Proto od padesátých let 19. století začal magistrát vykupovat domy na severní frontě náměstí a roku 1881 začal s jejich demolicí. Stavba nové radnice představovala manifestaci sebevědomého Liberce a podílela se na ní většina významných institucí
a osobností města, mj. Liberecká spořitelna a průmyslník Franz Liebieg. S přípravami se začalo v roce 1886, kdy byl pro stavbu radnice magistrátem zřízen stavební výbor, na jehož popud byli osloveni významní, německy hovořící architekti. Vítězem se stal vídeňský architekt Franz von Neumann se svým monumentálním vertikálním projektem ve formách zaalpské renesance, odvolávajícím se na radnici vídeňskou.
Základní kámen nové stavby byl položen 30. září 1888 a 5. listopadu 1890 byla dokončena hrubá stavba. 22. září 1891 byla na vrcholu hlavní věže vztyčena socha plechového rytíře. Radnice byla k prohlídkám zpřístupněna o Velikonocích 2. a 3. dubna 1893.
Stavba má přibližně čtvercový půdorys, v jejím středu je ponechán dvůr přístupný z obou boků stavby. Nad hlavním průčelím směrem k náměstí se zvedá trojice věží. Nejvyšší z nich, prostřední, má výšku 65 metrů. Původně její vrchol zdobila měděná socha rytíře Rolanda, ochránce městských práv. Socha byla roku 1952 nahrazena rudou hvězdou. Ta byla sňata v roce 1989
a následujícího roku nahrazena lvem jako symbolem České republiky. Konečně roku 2005 byla na vrchol věže umístěna kopie původní sochy rytíře.
Součástí exteriéru je sochařská výzdoba vídeňského sochaře Theodora Friedla. Nad vstupním portálem je reliéf s motivem založení staré a nové radnice, zobrazující nejdůležitější osoby spjaté se stavbou. Nad reliéfem je balustrádový balkón, ze kterého mluvily mnohé slavné osobnosti: František Josef I., Edvard Beneš nebo Václav Havel. Na přední straně budovy je bronzový památník ve tvaru tankového pásu jako vzpomínka na devět obětí vpádu armád Varšavské smlouvy ze srpna 1968. Zadní průčelí obrácené
k divadlu zdobí tři rozměrné reliéfy pod okny obřadní síně (textilní výroba ve městě, alegorie holdování městu Liberci a obchodní styky Liberce se světem).
Interiér radnice je bohatě zdoben způsobem odpovídajícím bohatství města. Jde často o dary místních cechů a patriotů. Patrně nejkrásnějším sálem je dřevem obložená obřadní síň s vynikající akustikou, 450 kg vážícím lustrem z Berlína, šesticí vitráží a nástropní malbou znázorňující vítězství pravdy nad temnými silami od vídeňského malíře Andrease Grolla.
Už v roce 1893, kdy ještě ani nefungovaly úřednické prostory, se otevřel
v suterénu Radniční sklípek.