Přestavba vily na kavárnu, Zlín

12.10.2018 Rekreace, relaxace

Pavel Mudřík
/ Vila z roku 1931 měla být původně zbořena. S novým využitím se zapojila do povědomí okolí, stala se součástí života obytné čtvrti.

*

Červený dům v zahradě u řeky jsem míjel často, sledoval jsem postupnou devastaci stavby. Byl tichý a zářivý ve zpustlé zahradě, těšil svou jistotou jednoduchosti. Poprvé mě nový majitel oslovil se záměrem zde bydlet. Za vklad považoval pozemek, nikoli dům, ten měl být zbořen. To, že nyní stojí
a slouží, mě naplňuje radostí. Po půl roce provozu se vila s novým využitím velmi příjemně a nenásilně zapojila do povědomí svého okolí, po mnoha letech stagnace se stala součástí života obytné čtvrti. Je vyhledávaná
a navštěvovaná.

Dům stojí na okraji klidné vilové čtvrti Čepkov, založené ve třicátých letech minulého století movitější střední vrstvou, lávkou přes řeku je spojen s jádrem města. Vila z roku 1931 je dílem architekta Miroslava Lorence a bývala domem s ordinací doktora Krále. Změnou funkce zanikly některé dispoziční vazby.
V prvním podlaží na dvou niveletách je odbytový prostor kavárny s barem (kdysi obývací pokoj, jídelna, hala). Hlavní objem domu byl vždy obytnými plochami posazen metr nad terénem, vstupní část do ulice je na terénu zahrady. Do zahrady je přistavěn nový objekt letního posezení v mírném rozevření vůči pravoúhlé kompozici stavby. Navazuje na niveletu obytného pokoje a zásadně mění tvář zahrady, provazuje dům se zahradou po celý rok. Sklepy byly rozšířeny a zabezpečeny proti agresivní vodě, jsou zde toalety, technické prostory a malá vinotéka. Druhé podlaží je nejvíce zachováno, ložnice slouží pro vedení podniku, koupelna byla redukována a terasa obnovena.

Dům byl zbaven nánosů dostaveb a částí zcela zničených. Byly obnoveny terasy a dostavěna přední uliční jednopodlažní část. Stávající obvodové zdivo z 25cm betonových tvarovek bylo nevyhovující. Dřevěná špaletová okna byla ponechána a repasována včetně kování. Prohloubení špalet masivním zateplením by stavbu zničilo, kompromisem bylo odebrání stávající, někde až
4 cm tlusté omítky, a nahrazení 4cm zateplením. Dubové schodiště do patra bylo repasováno a odlehčeno. Schodiště do suterénu, střídavě betonové
a teracové, bylo opraveno a potaženo litým červeným teracem, stejným jako v hale. Veškeré dřevěné podlahy se musely nahradit novými dubovými. Stěna kdysi zimní zahrady je dnes ocelová pavučina se vstupními dveřmi. Náhrada zničené části původní stavby je zapojena do hmoty hlavní.

Novostavba na zahradě je naopak novým článkem s výrazem konstruktivním. Dřevěný skelet z lepených hranolů je posazen na betonový sokl. Pole skeletu jsou vyplněna prkny včetně podlahy a stropu. Ocelové prvky zábradlí
a schodišť jsou subtilní, potaženy tahokovem. Dřevo a beton se objevují
i v zahradě na plochách chodníků a ramp vstupů. V ploše zeleně zahrady je obnovena mělká vodní plocha jako stopa po původním bazénu. K domu se přichází procházkou přes zahradu. To je silný moment zklidnění a pohody, možnost dům i zahradu si prohlédnout a velkými jižními okny sledovat pohyb uvnitř.

Původní interiér nebyl zachován, zbyly zde jen fragmenty stavebních zabudovaných částí, které se po opravách staly jeho součástí. Nový interiér kavárny se v mnoha citacích hlásí k původu vily, je ale současným řešením. Jsou zde použity konvenující materiály, dub, kůže, sklo, teraco, ocel.

Spolupráce Pavel Míček, Michael Hofman.

 
Autorská zpráva
Foto Daniela Dostálková