Kostel Sv. Jana Křtitele ve Ždírci

19.05.2017 Rekreace, relaxace

Zdenek Balík  / ZETTE atelier
/ Koncept vychází z tradiční křesťanské symboliky, inspirací byly také obrazy výtvarníka Aleše Lamra, který ilustroval Bibli 21.

*

Kostel do problematiky bydlení zdánlivě nepatří, pro křesťany však symbolicky představuje obydlí Boha. Je pro ně také součástí vlastního života, místem rozjímání, tedy relaxace. V sakrálním komplexu projekt navíc řeší i byt pro faráře.
*

Obec Ždírec nad Doubravou, která byla roku 2000 povýšena na město, je jedním z mála českých sídel, v nichž se nenachází kostel, a dokonce ani kaple. Nejbližší kostely se nacházejí v obcích Horní Studenec a Krucemburk (3 km od centra Ždírce). Z iniciativy města vzešla diskuse o vybudování kostela. Architektonická studie vychází z reálného zadání, město se však prozatím pro výstavbu kostela nerozhodlo.

Trojúhelníková parcela přiléhající k náměstí 9. května je vymezena sbíhajícími se ulicemi Školní a Na Rozcestí, třetí strana je vymezena zástavbou rodinného charakteru. Pro urbanistický kontext však bylo třeba vzít v potaz i výrazné hmoty veřejných staveb, které v době socialismu pronikaly do center značného množství obcí.

Měřítkem a rozvržením hmot se stavba vyrovnává s oběma protichůdnými kontexty, nemá ambici dominovat, ale ani se nekrčí v koutě.

Tvar parcely byl určující pro celý charakter sakrálního miniareálu, který vedle vlastního kostela (včetně sakristie a zpovědnice) obsahuje ještě meditační zahradu, křtitelní kapli, společenské centrum a faru (jednoduchý byt faráře). Koncept areálu vychází jednak z tradiční křesťanské symboliky (čísla, barvy, tvary), významným inspiračním zdrojem však byla i abstraktně-geometrická forma obrazů výtvarníka Aleše Lamra, který mimo jiné ilustroval i Bibli 21.

Sakrální prostory přímo spjaté s funkcí kostela (samotný liturgický prostor, sakristie, zpovědnice) jsou vkomponovány do půdorysu rovnostranného trojúhelníka (symbolický odkaz na Svatou trojici; ve starověku byl trojúhelník také symbolem světla), nezastavěné plochy jsou využity jednak pro meditační zahradu, jednak pro samostatně stojící křtící kapli. Mimo prostor vymezený trojcípou lapidární zdí stojí krychlová dvoupatrová hmota, která v přízemí slouží jako společenské centrum a místo setkávání (s vlastním poloveřejným předprostorem), v patře je pak umístěn byt faráře.

Samotná hmota kostela (archetypální kvádr se sedlovou střechou) je vložena do trojúhelníkového půdorysu a ctí tradiční orientaci východ-západ. Vstup přes západní průčelí, které je tvořeno prosklenou rámovou konstrukcí zvenčí krytou tahokovem (takže struktura rámů není z vnějšku na první pohled patrná) se odehrává přes skleněný bezrámový kvádr. Tribuna je přístupná venkovním schodištěm podél zdi. Východní fasádě interiéru (presbytář) dominuje nika ve tvaru kříže (kříž tedy není fyzický, ale je přítomen pouze svým „negativním otiskem ve stěně“); jediný okenní otvor východní fasády je drobného měřítka, je umístěn v koruně kříže a podtrhuje tak slavný Ježíšův výrok „Já jsem světlo“. Dominujícím materiálem v rámci trojúhelníkového půdorysu je beton,
v případě hmoty kostela a přilehlých funkcí tepelně izolační (v exteriéru
s vodovzdornou povrchovou úpravou). Vytápění je umístěno v dubových lavicích. Archetypální jednoduchost materiálů a tvarů by měl oživit cyklus křížové cesty. Záměrem je, aby jeho autorem byl právě Aleš Lamr, pro kterého je typická výrazná barevnost, která nesklouzává k podbízivosti, ve spojení
s na první pohled rozpoznatelným autorským rukopisem má ale potenciál být kontrapunktem minimalisticky řešeného prostoru.

Optického propojení sakrálního prostoru s meditační zahradou je dosaženo řadou otvorů, rytmizovaných čtveřicí sloupů (jejich počet odkazuje ke čtyřem evangelistům – čtyřem pilířům víry); důraz na prostotu a jednoduchost vedl
i v tomto případě k lapidárnímu pojetí – jediným prvkem zahrady je vedle lavice fíkovník odkazující k patřičným pasážím Bible (ačkoliv se původně jedná o rostlinu, která není typická pro chladnou, a zejména v zimě nehostinnou oblast Českomoravské vysočiny, existují dnes i odrůdy, které jsou těmto specifickým podmínkám odolné).

Z jihu je kostel proskleným otvorem spojen s komorním nádvořím, v jehož středu je umístěna křestní kaple o vnitřním průměru čtyři metry. Válcová hmota o výšce šesti metrů je výškově totožná s obvodovou zdí a je zastřešena kopulí z lepených segmentových skel, kopule však nepřesahuje výšku římsy. Kaple je určena pouze pro křticího (faráře) a křtěnou osobu, rodinným příslušníkům a ostatním je určen prostor dvora – trojicí otvorů mohou křtu pohodlně přihlížet, vstup do kaple je jim však z liturgických důvodů zapovězen. Válec z modře probarveného betonu půdorysem kruhu odkazuje
k nekonečnu, modrá barva pak symbolizuje jednak vodu typickou pro křest, jednak nebesa.

Hmota společenského prostoru a farářova bytu je koncipována jako celoprosklený skelet opatřený vnějšími vertikálními dřevěnými lamelami, přilehlý podlouhlý kvádrový objekt, v němž se nachází schodiště do patra, kuchyň, sklad a WC, je obalen plechem a doplňuje tak již zmiňované dominující materiály (beton, sklo, dřevo).

Autorská zpráva

*

Aleš Lamr, jeden z předních malířů své generace, se narodil 12. 6. 1943
v Olomouci. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně a po ukončení studií nastoupil své první zaměstnání ve filmových studiích na Barrandově. Od roku 1968 pracuje jako volný výtvarník: malíř, grafik, sochař, keramik. Dále realizoval také řadu významných prací v architektuře.

Svá díla vystavoval na mnohých samostatných a skupinových výstavách
v Rakousku, Belgii, České Republice, Francii, Německu, Bulharsku, Izraeli, Japonsku, Holandsku, Polsku, Španělsku, Švédsku, Tchajwanu, USA, Venezuele a dalších zemích. Aleš Lamr je také laureátem několika mezinárodních cen jako např. Premio Juan Miro v Barceloně a jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích či soukromých sbírkách v mnoha zemích, ve kterých svá díla vystavoval.

Zdroj: http://www.prahacitycenter.cz