Iniciace proměny v Zátiší, Vodňany

23.08.2013 Rekreace, relaxace

H3T architekti, KP-A a Jiří Žid, IUCH, Matěj Hájek a Julius Reichel, Tomáš Skála / Cenu v kategorii architektonický design v letošní Grand Prix architektů získalo šest drobných staveb v lesoparku Zátiší.

*

Všechny objekty byly postaveny během čtrnáctidenní dílny architektů a sochařů
v srpnu 2012. Dílna navázala na workshop re:vodňany2010 s podtitulem: co žere české maloměsto?
Na popud vodňanského občana (dnes místostarosty) Pavla Janšty tehdy uspořádali mladí architekti Ondřej Synek, Anežka Martínková a Jiří Žid společně
s Janem Vlachem ze sdružení „Vodňany žijou“ letní workshop, kde studenti pod vedením Michala Kuzemenského prozkoumávali problematiku malého města ve všech souvislostech a uvažovali o možnostech jeho rozvoje. Výsledky své práce prezentovali oponentům z řad odborníků, architektů, urbanistů a teoretiků,
a představili je také místním občanům.

*

Probuzení zarostlého lesoparku ve Vodňanech
Do Grand Prix obce architektů bylo přihlášeno šest objektů, které mají různé autory, ale společné východisko i záměr. Má-li ho člověk pochopit, je třeba přijmout realitu malého jihočeského města, kde čas utíká o něco pomaleji a kde velké sny, než se naplní, zrají několik let. Do tohoto prostředí nejde jen tak vtrhnout a začít ho měnit, naopak. Je třeba změny promýšlet
v souvislostech a dávkovat je po malých soustech, mají-li zakořenit.
Porota posuzovala projekt, který sami organizátoři a autoři pojmenovali jako „iniciaci“, bod těsně za začátkem procesu. Aby byl zřejmý jeho cíl a souvislosti, vraťme se o dva roky zpátky, kdy se ve městě odehrála architektonická dílna re:vodňany. Šlo o pochopení sedmitisícového města v jeho celku
a souvislostech. Jedním ze závěrů dílny bylo doporučení pečlivě pracovat se vztahem města k okolní krajině. Třeba právě (nebo spíše především) se Zátiším – zanedbaným a zarostlým lesoparkem, na jehož úbočí začíná historický komponovaný příjezd do města po hrázi mezi rybníky místní rybniční soustavy. Příjezd, který stejně jako Zátiší ztratil s postupem doby svůj význam. Doporučení znělo: pracovat s rybniční soustavou a s lesoparkem jako s místem příjemných vycházek, a to korunovat cílem – třeba vyhlídkou, ze které je možno vnímat Vodňany jako celek, a tím dát nový smysl jak starému lesoparku, tak historickému příjezdu a rybniční soustavě.
Obnova lesoparku je dlouhodobý, náročný a drahý úkol, který stojí před městem. To musí záměr nejprve obhájit před svými obyvateli. Z tohoto důvodu, jako určitý test možností místa a zájmu vodňanských obyvatel před samotnou „reálnou“ koncepcí vznikla první fáze procesu proměny – INICIACE ZÁTIŠÍ. Jejím cílem bylo podnítit ve vodňanských zájem o toto místo a jeho další budoucnost. Připomenout místním zapomenutý kus krajiny, oživit jejich vzpomínky a vrátit ho do místního povědomí.
Všech šest objektů nemá ambici zakořenit, ale přilákat. Jsou esencí toho, co by mělo vzniknout s jiným rozpočtem a celkovým rozmyslem. Nyní, téměř po roce, můžeme dílnu považovat za úspěšnou. Město Vodňany získalo dotaci pro vypsání architektonické soutěže na celé území.

Ale teď k jednotlivým objektům:
První z nich hned u vstupu do lesoparku zaklenul prostor ohniště. FULLEROVA BÁŇ FILIPA FRIŠE (Vítek Šimek, Štěpán Řehoř / H3T architekti) tak vytvořila jasně vymezený prostor třeba pro grilování vodňanských kaprů. Hned za ní láká nová křivka schodů do starých míst. Míří k lavičce probuzené
z trnitých keřů a dál za hranu příkrého srázu k VYHLÍDCE PRO DVA (Ida Čapounová, Jakub Chuchlík / IUCH) vrostlé do koruny stromu, odkud je za rybníky vidět věž kostela. Stoupá-li člověk, dál narazí na mýtinu a ARCHU (Matěj Hájek, Julius Reichel) plující po svahu. Její paluba objímá vzácný a téměř vymizelý jilm. Žebra lodi tvoří akátové kmeny poražené přímo na místě. Různě vysoká pódia nabízejí útočiště pro povalování se na sluníčku nebo pro vyučování v přírodě. Hned pár metrů od archy se vine SLEPÝŠ (Tomáš Skála), vyhlídková lavička obtáčející se kolem majestátního javoru tak, aby po ní snadno vystoupal i starší člověk a mezi stromy se mu otevřel výhled na panorama okolní krajiny. Celé mýtině vévodí ALTÁN FATA MORGÁNA (Vítek Šimek, Štěpán Řehoř / H3T architekti) – geometrická stavba, jejíž krychlový rastr probleskuje mezi stromy už z dálky a láká návštěvníky do Zátiší. Nad mýtinou se pak mezi stromy vznáší APOLO (Jan Kadlas, David Pavlišta / KP-A ve spolupráci s Jiřím Židem), téměř levitující altán upletený z proutí. Zpoza jeho stěny můžete sledovat dění na mýtině i rybníky, pohupovat se ve větru
a koukat do korun stromů.
Život objektů odpočítávají týdny a měsíce, než dojde k realizaci návrhu obnovy celého lesoparku.

*

Dílna proběhla z iniciativy místostarosty města Pavla Janšty a za vydatné pomoci Městského hospodářství Vodňany, s.r.o., a Střední rybářské školy Vodňany. Organizátorem dílny byl Jan Vlach ze sdružení Vodňany žijou a Matěj Hájek. Město poskytlo materiál, architekti a sochaři návrhy. Objekty vznikly svépomocí autorů, jejich přátel i vodňanských.
Kromě organizační a tvůrčí energie bylo na dílnu v Zátiší zapotřebí 109 kWh energie elektrické. Polopenzi ve svém Penzionu Zátiší poskytla vodňanská Střední rybářská škola za zvýhodněných podmínek. Na vznik katalogu přispěl finančním darem 500 švýcarských franků (asi 10 000 Kč) Hans Wüthrich — dlouholetý tajemník švýcarského Aarwangenu a čestný občan Vodňan.

Ida Čapounová, Jan Vlach
Foto
Bára Bláhová, Karel Burda, Kamila Havlínová, Bet Orten, Tomáš Skála, Ruda Šmíd