Golf klub Čertovo břemeno

19.01.2018 Rekreace, relaxace

Stanislav Fiala / FIALA + NEMEC
/ Dům je zakopaný do zatravněného kopečku, prosklená jižní strana vyhlíží do údolí a krásné krajiny České Sibiře.
*

Novostavba Golfového klubu s restaurací a kompletním zázemím pro hráče i personál golfového hřiště získala nominaci na prestižní cenu Evropské Unie za současnou architekturu Mies van der Rohe 2013.

*
Golfové hřiště Čertovo břemeno nepatří k těm umělým, vyumělkovaným, které po světě najdete. Možná se dá i říct, že rodina majitelů měla spíš touhu dát do pořádku zanedbanou krajinu okolo svých statků, očistit ji od náletových křovin, vysušit neprostupné močály a místo nich vytvořit spoustu malých jezírek, kde se zase usadily ryby a žáby. Povedlo se jim to neuvěřitelně přirozeným způsobem, s absolutním respektem k charakteru místní přírody.

Měl jsem tu čest navázat na tuto jejich krásnou krajinářskou práci a vytvořit zde nejdříve v letech 2000–2002 malou klubovnu, která zabezpečovala úplně minimální zázemí pro hráče v začátcích provozu hřiště. Už tenkrát zvítězila snaha nevnášet do krajiny novou hmotu moderní stavby. Svůj účel splnila taková malá jeskyňka z betonu a kamene, zahrabaná pod jeden z travnatých pahorků.
Když jsem v roce 2007 dostal úkol navrhnout tady novou velkou klubovnu, bylo jasné, že se bude její koncept ubírat stejným směrem. Bylo jasné, že to musí být dům, který bude žít s místní přírodou v úplné symbióze, přestože jeho program není vůbec malý. Musí pojmout velkou klubovnu s restaurací pro 80–100 lidí, konferenční salonek pro 30–60 lidí, bar, recepci, kanceláře, šatny, hygienické zázemí, úschovnu bagů, velkou kuchyň, sklady, strojovny
a kompletní zázemí pro personál hřiště. Navíc je zde trojice pohotovostních pokojů, které mohou příležitostně posloužit jako ubytování pro přátele, nebo bydlení pro správce areálu. Dispozici bylo potřeba vyřešit úsporně, aby objekt v běžných pracovních dnech, kdy je poloprázdný, mohla ve veřejné části obsloužit pouze jedna osoba, přitom mít přehled nad celým prostorem. Zároveň však musí objekt pojmout při akcích až 200 lidí, a zůstat pohodlným fungujícím organismem.
Cítil jsem povinnost schovat tento objem do krajiny, aby ji jen pokorně
a přirozeně doplňoval, aby si s ní povídal, aby s přírodou dýchal. Dům je tedy opět zakopaný do pozvolného zatravněného kopečku, jehož seříznutá jižní strana vyhlíží do mírného údolí na blízký rybník a dále do několika plánů krásné krajiny, zvané Česká Sibiř.

Dům je zeminou izolován před chladem i horkem, ze země si z vrtů bere teplo i chlad. Z vrtu si bere i svou vodu, kterou zase vyčištěnou vypouští do koloběhu krajiny. Se zemí je spjatý i spoustou přírodních materiálů, které tvoří jeho hlavní tvář.
Pro konstrukci hlavní veřejné části domu posloužilo velké množství dřeva. Oprášili jsme tradiční, dávno zapomenutý systém povalových stropů, které patřily v dávné minulosti, kdy mělo lidstvo ještě mnohem blíž k přírodě, k tomu nejobyčejnějšímu, co bylo možné ve staré architektuře spatřit. Povalový strop z oloupaných smrkových kmenů, dimenzovaný na 8 metrový rozpon, je opřený o nakloněnou palisádu, která tak lemuje celý hlavní prostor a spolu se stropem tvoří útulný pocit bezpečného útočiště pro návštěvníky. Jižní strana prostorné haly je však celá otevřená nenápadnou odhmotněnou skleněnou fasádou do mírného údolí vlídné krajiny. Prostor jakoby pokračuje až ven na plynule navazující terasu zastřešenou tenčími smrkovými kmeny, řídnoucími tak, aby částečně propouštěly slunce. Přední stranu zastřešení nese masivní dřevěný rám, celý vytvořený z pečlivě vybíraných dubových kmenů, které jsme v konstrukci použili tak, jak vyrostly. Řada těchto rozsoch zmnožených odrazem v hladké skleněné fasádě vytváří jakýsi náhrdelník, kterým se dům pyšní.
Smrková palisáda na východní straně vybíhá ven z domu a svým postupným rozestupováním do krajiny lemuje příchozí cestu k domu (kmeny navíc nesou orientační lampy). Hodně silným prvkem, který dotváří harmonii a konfiguraci okolí domu, jsou obrovské balvany, které jsme vyvalili ze země při jakémkoli výkopu, který bylo nutné udělat. Tyto nádherné balvany, které tu podle pověsti nechal čert (odtud název Čertovo břemeno), se nám náramně hodily na zpevnění opěrných svahů, různých bariér i naváděcích prvků. Dva z nich jsme „zapomněli“ i uvnitř, aby pomohly vytvořit čertovsky přírodní krb s otevřeným ohněm, který zpříjemňuje posezení v klubové části společenské haly.

Přední dřevěná konstrukce je opřená a stabilizovaná o odolnou železobetonovou strukturu zahrabanou na severní straně pod zem. Přestože je beton tím nejpoužívanějším, nejobyčejnějším a taky nejzprofanovanějším materiálem naší moderní doby, tkví jeho podstata pořád v přírodních materiálech. Tento umělý kámen jsme se však snažili předvést v ještě přírodnější podobě, než je obvyklé. Snažili jsme se, aby byl dialog mezi archaickým dřevem a moderním betonem co nejbližší. Proto jsme pro bednění některých stropů a stěn použili krajinková prkna, takže se tu navždy otiskly různé suky, chodbičky lýkovce a typické nerovnosti dřeva, jež se ve své opravdové přírodní kráse opírá jen o malý kousek dál o takto formovaný beton.
Do stropu betonové části jsme vybednili kónické světlíky kryté otevíracími polykarbonátovými čočkami, které dokážou přirozeně provětrávat celý prostor, případně mohou do domu nasávat noční chlad, který se naakumuluje do betonu v letních horkých dnech.
Přírodní povrchy v domě pokračují přes břidlicovou podlahu, která téměř vytváří dojem barevné udusané hlíny. Ven na terasu pak pokračuje podlaha z přirozeně katrovaných akátových prken.
Chodníčky okolo domu jsme vydláždili z dubových špalíků, které jsme získali rozřezáním větví a zbytků z konstrukčních dubů. Z odřezků smrkových kmenů jsme zase naštípali menší špalíky, ze kterých jsme postavili různé pomocné stěny (stěnu baru, recepce, parapety oken, různé krycí stěny).
Ze zbytků přišly ke slovu i masivní odštěpky z ručně tesaných dubových fošen a dubového koryta na vodu. Byly tak krásné, že jsme je místo spálení v krbu použili jako zásypový materiál doplňující mozaiku přírodních struktur, které tu na hosty útočí na každém kroku.
Výše zmíněné ručně tesané dubové profily jsme využili v interiéru na barový
a recepční pult, barové police, na knihovnu a různé další police, na velké zrcadlové rámy a na hambalky do šaten.
Setkávání mistrů starodávných řemesel s mistry moderního rychlého stavitelství na této stavbě bylo osvěžujícím momentem, který se snad viditelně podepsal i na samotném vyznění celé stavby. Tvorba tohoto domu byla takovým návratem k přírodě, podvědomým vzpomínáním na obrázky z dětství prožité v jihočeských lesích. My, kteří jsme na domě pracovali, z něj máme velkou radost, a o to víc doufáme, že bude nenápadně a účelně sloužit lidem s nevtíravou samozřejmostí, že bude kolem sebe šířit klid, radost i krásu.

Zastavěná plocha 1443 m².
Spolupráce Jiří Václavů, Vít Mlázovský, Jana Štefuráková, Milan Bulva.

Autorská zpráva
Foto Filip Šlapal