Duhový kostel, Brno

21.10.2020 Architektura, Rekreace, relaxace

Marek Jan Štěpán / Atelier Štěpán
/ Záměr stavby kostela vznikl již v uvolněné atmosféře roku 1968. Svého naplnění došel po 50 letech.

*

Spoluautoři: Vanda Štěpánová, František Brychta, Jan Vodička, Martin Kopecký
Kresba na fasádě: Petr Kvíčala

Místo vybrali autoři sídliště František Zounek a Viktor Rudiš. Kostel je celý financován ze sbírek a darů.  Kostel je první stavbou zasvěcenou bl. Marii Restitutě, která se narodila asi 600 metrů od tohoto místa.

 

Urbanismus
Kostel leží v jádrové oblasti sídliště Lesná na začátku Čertovy rokle. Zástavbu zde tvoří vysoké obytné panelové domy, převážně deskové. Nový kostel jim nemůže konkurovat svou velikostí, proto je výrazově velmi jednoduchý, geometricky elementární, a tím snadno čitelný. Na pozemku je vytýčeno obdélné nástupní plató vymezující sakrální okrsek. Na něm jsou tři základní hmoty – kostel, věž a duchovní centrum (autor Zdeněk Bureš). Původní centrum je pravoúhlé, věž trojúhelná, kostel je kruhový, tedy tři základní geometrické tvary. Má zcela jiné měřítko, tím se vymyká okolním bytovým blokům a vytváří dominantu jiné úrovně.

Kruh
Kostel je postaven na půdorysu kruhu – odvěkém symbolu nebe a věčnosti (čtverec oproti tomu odkazuje na zemi a pomíjivost). Nebe se zpětně odráží v barevném prstencovém okně, které obepíná pod střechou kostel. Dá se tak říci, že kruh se vznáší nad Lesnou a v přenesené duchovní rovině se nad Lesnou vznáší nebe. Tvar kruhu pro kostel je zvolen z více důvodů, kruh je tvarem plnosti, je tečkou v prostoru sídliště, je jeho duchovním úběžníkem, jako místo zastavení, spočinutí či usebrání.  Kruh je zároveň blízký současné liturgii v kostele, která je obrazem společenství apoštolů s Ježíšem kolem stolu při Poslední večeři. Svatostánek je umístěn ve vysoké apsidě s horním světlem, umístěné po levé straně. V tomto místě je zeď kostela roztržena trojúhelným otvorem s odkazem na roztržení jeruzalémské chrámové opony.

 „Jistě existují záležitosti, které nás přesahují a jsou zastřeny, protože leží za hranicemi našeho lidského vnímání či na samé jeho hranici. A jestliže je alespoň trochu možné je architektonicky ztvárnit, pak jsem se o to pokusil v kopuli kostela na Lesné. Dovnitř dopadá světlo, ale není vidět, odkud. Okna jsou skrytá za hlubokou římsou. Zdroj světla je zastřen. Vědomě i nevědomě zpodobňuje světlo
v kostele existenci světa za hranicí hmotné skutečnosti a existenci Boha. Svůj nadpřirozený charakter zde získává světlo díky své difuznosti.“
(Marek Štěpán, světlo)

Interiér a duha
Interiér kostela je vnitřním vesmírem, je orgánem pro komunikaci s Bohem, je jednoduchý, soustředěný a usebraný. Člověk by se zde měl cítit bezpečně, harmonicky, nerušen vnějším světem, asi jako v mateřském lůně. Měkké
a strohé křivky stavby vytvářejí odhmotněný vnitřní prostor tvarovaný světlem z horního prstencového okna. Cílem je nepřímé a měkké denní osvětlení, které netvoří kontrastní stíny. Na tomto 80 metrů dlouhém okně je ztvárněna duha jako symbol smlouvy Božího lidu s Hospodinem. Kruhovou duhu je možné opravdu vidět při pohledu shora z letadla letícího ve velké výšce. Světlo se zde stává prvkem, který naznačuje, že je něco za hranicí hmotné skutečnosti, našimi smysly hůře vnímatelné.

„Jak vidět, kostel je hlavně otázka týkající se dnešního chápání světa. Třeba
v baroku byl interiér kostela zcela pojednán či popsán. Byl takovým komixovým příběhem, protože příchozí neuměli číst a život Ježíše, světců nebo Starý Zákon tady byl v různých podobách vyobrazen. Dnes je situace zcela obrácená. Máme tolik dostupných informací, vizuálních a jiných vjemů, které na nás útočí ze všech stran, že prostor kostela by měl být prostorem ztišení, prostorem bez zbytečných optických i jiných vjemů.”
(Marek Štěpán, baroko)

Věž
Věž stojí stranou kostela. Její půdorys rovnostranného pravoúhlého trojúhelníku zajišťuje, že vypadá jinak z areálu kostela a jinak zvenčí. Zvenčí je pevným bodem, statickým kubusem, odkazující se na westwerky starých kostelů, ukotvující celý areál na malém skalním ostrohu.  Směrem ke kostelu je otevřená svou čtvercovou lucernou. V ní je ve žluté části zvonohra, v červené části vyhlídka na centrum Brna.
Věž je vertikálou i horizontálou. Na rozdíl od historických věží směřujících pouze jako raketa do nebes, je zde takový směr odchýlen a ukazuje na hmotu kostela, kde je vertikála vztahu člověka s Bohem vyjádřena. Se svými 31 metry je dominantou pro blízké okolí, byť není vyšší než přiléhající panelové domy. Do betonové věže vede ocelové kruhové schodiště odvolávající při pohledu vzhůru na barevnost a tvar kopule v kostele. Na věži je nápis FOS ZOE tedy světlo a život. Tento křížový text se našel při velkomoravských vykopávkách v Mikulčicích.

Materiály
Materiál stavby navazuje na materiály přítomné na okolním sídlišti, tedy beton.
Je postaven na pilotách jako jeden dilatační celek. Na nejvíce namáhané části – věnec a kůry – je použita předpínaná výztuž, kůry jsou opláštěné betonovými moniérkami. Betonové materiály jsou doplněny výraznými barevnými prvky. Kostel je na přání farníků co nejohleduplnější k životnímu prostředí, vytápí se tepelným čerpadlem se zemními vrty.
Nejkrásnější vlastností betonu je, že je pravdivý, odráží práci a energii, kterou vložíte do zpracování bednění, do jeho lití a hutnění, do zpracování přísad
a směsi. Na jeho povrchu se všechno toto objeví jako živost povrchu, jako odraz života. Paralelu můžeme vidět v historickém kamenném zdivu z jednotlivých kvádrů různých barevných valérů a tmelením spár. V betonu to jsou otisky spárořezu bednění a odlišný povrch u těchto styků, a zároveň mírně jiný beton při každém taktu lití. Litý beton tedy vizuálně navazuje na kamenné zdivo.
Strohost betonu navazuje i na soudobé vnímání duchovního prostoru, který nemá být opticky a významově zahlcen.  Máme jednu zajímavost ze stavby týkající se precizních detailů a úprav povrchů betonu. To měl na starosti Mohamed Lasfer z Alžíru a myslím, že právě jako muslim s kořeny na blízkém východu má vztah k abstrakci, která byla u betonových povrchů požadována.

 „Na Boží Hod vánoční 2019 dopoledne zasahovali v kostele na Lesné hasiči. Přijeli krátce po upozornění sousedů, že ve věži kostela hoří. Je pravda, že jsem použil
v kontrastu s nebeskou modří symbolické barvy pozemského života, ohně i utrpení (červenou a žlutou), ale to jsem si ještě neuvědomoval, že symboly mají tak velkou moc. Doopravdy nehořelo, jen to tak asi při ranním slunci vypadalo.“

(Marek Štěpán, příhoda s hasiči)

Zastavěná plocha 1220 m2, obestavěný prostor 13000 m3, užitná plocha
2350 m2.

Autorská zpráva
Foto
BoysPlayNice, www.boysplaynice.com