Café Wagner v Brně

28.11.2017 Rekreace, relaxace

Radek Hála a Jan Sedláček / SENAA
/ Přestavbou kosmetického studia vznikla příjemná kavárna pro
posezení s notebookem nebo i pro maminky s kočárky.

*

 

Zadání
Se zadáním na vytvoření kavárny se na nás obrátili manželé Wagnerovi. Pan René Wagner je bývalý prvoligový fotbalový útočník momentálně působící na postu trenéra FC Zbrojovky Brno. Název byl tedy jasný – Café Wagner. Jméno odkazuje k tradici dobrých rodinných brněnských kaváren (Steiner, Kolbaba, Franz, Zemanova kavárna aj.).

Místo
Prostor pro vytvoření kavárny byl investorem vybrán v přízemní pasáži budovy Sfinx. Ta leží v městské části Ponava, v těsném sousedství Masarykovy Univerzity. Jedná se o polyfunkční objekt spojující bydlení, kanceláře a obchody v přízemí. Budova má neobvyklý kruhový půdorys a vnitřní průchozí pasáž. Dům je celkově na velmi nízké řemeslné úrovni, tvarově je poplatný své době a doznívající postmoderně počátkem devadesátých let. Bohužel členění půdorysu na jednotlivé obchodní jednotky nevychází v některých částech příliš z logiky kruhu a jeho segmentů, naneštěstí se jedná právě o prostor pro námi navrženou kavárnu.

Provoz
Prvním úkolem bylo vyčistit a učesat celou dispozici. Dříve zde bylo kosmetické studio a celý interiér byl rozčleněn na spoustu malých místností určených pro jednotlivé procedury. Zásadní pro nás bylo vyjasnění si celkového provozu fungování kavárny. Uvažovali jsme podobně jako v divadle o formě hlediště
a jeviště, to celé ohraničené jednoduchou linií portálu. Hlediště je tvořeno dlouhou lavicí podél jediné rovné stěny v místnosti doplněnou o zrcadlovou stěnu. Ta kromě optického zvětšení prostoru umožňuje hostům nepřímý oční kontakt s okolím. Naše jeviště je pak scénou určenou pro kavárníka a jeho umění při přípravě dobré kávy. To vše je doplněno vlastní přípravnou občerstvení a skrytým zázemím.

Rekonstrukce
Na začátku jsem zmínil netypičnost a jistou neohrabanost kruhové dispozice. Snažili jsme se alespoň část prostor, které jsme měli k dispozici, změnit podle našich představ. U rekonstrukcí jsme často z různých důvodů nuceni pracovat s motivem „z nouze ctnost“, nejinak tomu bylo zde. Všechny interiéry budovy Sfinx mají unifikovaný podhled – zavěšenou plastovou mřížku formátu 15×15 cm. Nad ní jsou provedeny přiznané technické rozvody vzduchotechniky, elektřiny apod. Požadavkem bylo tuto prostupnost zachovat. Rozhodli jsme se stávající mřížku modifikovat a reagovat na kruhovost budovy, stejně tak na nerovnosti a rádius stěn po svém. Navrhli jsme jednoduchý zvlněný lamelový rošt, který je shora prosvícen sérií stmívatelných světel.

Hygiena
Po několika ověřovacích variantách a odsouhlasení provozu investorem došlo ke konzultacím na hygieně. Celý koncept byl úřednicí připomínkován kromě provozu také z hlediska počtu umyvadel, umývátek, dřezů a výlevek. Po dalších třech dispozičních variantách byla úřednice z hygieny spokojená. Aby také ne. Na 55 m2 celkové plochy máme pět umyvadel. Na chvíli jsme měli pocit, že v kavárně se nebude pít káva, ale hromadně si všichni budou mýt ruce.

Charakter
Nastává otázka ujasnění si konceptu charakteru kavárny, celkové barevnosti a designu. Shodujeme se na klasickém schématu založeném na podávání kvalitní italské kávy (Filicori Zecchini) a zákuscích od místních dodavatelů. Předpokládá se brzký ranní provoz pro lidi spěchající do práce s kelímky kávy
v ruce, dopolední návštěvy maminek s kočárky a také dnes již běžné posezení nad kávou s notebookem.

Vizuální styl
Ke zpracování vizuální identity jsme přizvali grafika Petra Kameníka, mimo jiné spoluautora nového brněnského orloje na náměstí Svobody. Petr přišel se zajímavým postřehem a příběhem. Náš zvlněný podhled mu připomínal mraky. Rozvinul tak náš prostorový koncept do příběhu mraku, ze kterého prší barevné kapky. Ty ve formě různobarevných linií skládají logo kavárny – písmeno W. Motiv barevných linek je pak použitý na nápojových lístcích, polepech výlohy, webových stránkách, a také je vložen do grafik na stěnách kavárny.

Realizace
Uměním realizace je pro nás vždy najít správnou míru kompromisů mezi požadavky klientů, naší architektonickou představou, finančními možnostmi
a schopnostmi dodavatele. Stavba je živý proces, mnoho rozhodnutí muselo proběhnout rychle a přímo na stavbě, bez počítačů a sofistikovaného softwaru, spíše tužkou na zeď nebo kus kartonu. Vždy máme snahu vtáhnout do děje i ostatní profese a záměrně se ptáme na jejich názor a zkušenosti
v rámci řemesla. Je to způsob práce, který nám vyhovuje; většinou není kroku zpět, přesto považujeme všechny provedené změny proti návrhu za přínosné.

Autoři
Autory realizované kavárny jsou Radek Hála a Jan Sedláček. Funguje mezi námi zajímavá mezigenerační výměna názorů a zkušeností. S architektem Radkem Hálou jsem začal spolupracovat ještě jako student Fakulty architektury v Brně. Rychle jsem pochopil, že mne bere jako rovnocenného partnera, a přestože několik let pracujeme každý na svých projektech, občas se naše kroky sejdou a výsledkem je společné dílo. Tak tomu bylo i v případě Café Wagner.

Autorská zpráva
Foto Kiva