Areál Café fara v Klentnici

13.02.2018 Rekreace, relaxace

Marek Štěpán / Ateliér Štepán
/ Původní funkce historických budov jsou změněny, jejich charakter je však zachován a podtržen, navíc doplněn moderní dostavbou.

*

Oblast kolem Pálavy na jižní Moravě je tip na letní dovolenou pro milovníky přírody, historie a památek, dobrého vína, slunce a rybníků, koupání, procházek lužními lesy nebo po hřebenech, ale i cykloturistiky.
Citlivě zrekonstruovaný areál kolem barokní fary, kostela sv. Jiří a staré školy, doplněný moderní dřevěnou dostavbou stodoly, rozšířil turisticky atraktivní oblast o knihovnu, kavárnu a ubytování s výjimečnou atmosférou.
V soutěži Grand Prix architektů 2012 získal areál Cenu v kategorii Rekonstrukce.

*

Areál Cafe fara v Klentnici leží na severním svahu Pálavy a sestává z několika objektů – staré fary, staré školy, dřevěné dostavby stodoly, nové saly terreny a lázní. Ve středu budov je dvůr, více dole terasa a zahrada. Původní funkce budov jsou změněny, charakter a autenticita budov jsou však zachovány
a podtrženy, navíc doplněny moderní dostavbou. Vznikl tak kupodivu kavárenský ráj na vesnici uprostřed Pálavy.

Pozdně barokní budova fary z období vlády Josefa II. má nyní náplň zcela odlišnou od původní: namísto obydlí, kanceláře a zázemí faráře zde vznikla kavárna se zázemím a drobné etnografické muzeum. Zajímavé je, že původní dispozice s enfiládou průchozích místností neomylně fungují i v novém provozu.

Fara byla rekonstruována důsledně historickým způsobem. Byla opravena původní fasáda a repasovány původní výmalby, podlahy a výplně otvorů. Vnitřní zařízení je provedeno rovněž v tomto duchu, nenásilné, zčásti autorsky navržené, zčásti vybrané od starožitníků a vetešníků s cílem vytvořit autentické prostředí.

Na místě bývalých chlívků stojí novostavba dřevěného penzionu. Tvar budovy je pro tuto oblast typický až archetypální – podélný dům se sedlovou střechou, jejíž velikost respektuje okolní měřítko historické architektury, forma budovy je abstraktní. Vertikální modřínové latě fasády vytvářejí poetické pozadí pro vržené stíny ořešáku na dvoře. Budova má unikátní nosnou konstrukci z masivních, křížem lepených dřevěných panelů, interiér je celodřevěný a jsou zde použity dva druhy dřeva – smrk a dub.

Stará škola byla upravena na knihovnu a zázemí areálu, v podkroví pak jsou další ubytovací kapacity. Podkrovní vestavba je hliněná.  Na terase před salou terrenou byla umístěna nová jezdecká socha sv. Jiří, zahrada je osazena historickými druhy ovocných stromů a do jejího těžiště osazena kopie sochy Klentnické madony, která se zde našla.

Spolupráce: Jakub Staník, Lukáš Svoboda, Tomáš Jurák, Jan Press, Petr Förchtgott, František Brychta, Zuzana Uhríková, Radomír Ulrich.*

Autorská zpráva
Foto Štěpán Vrzala

*

Chráněná krajinná oblast Pálava je harmonicky utvářenou krajinou
s dominantou Pavlovských vrchů a s dochovanými památkami historického osídlení. V nivě řeky Dyje se střídají lužní lesy s loukami a vinicemi, nejcennější části rezervace se nacházejí na hřebeni Pavlovských vrchů, které se táhnou
v délce 12 km od Dolních Věstonic k Mikulovu (nejvyšší vrchol je Děvín 550 m
n. m.). V roce 1986 tu byla dekretem UNESCO vyhlášena Biosférická rezervace Pálava. Se suchým a teplým podnebím oblasti souvisí nejen rozšířené pěstování vinné révy, ale i nálezy mnoha druhů rostlin, které se jinde v České republice nevyskytují. Zcela výjimečný je výskyt hvozdíku Lumnitzerova pálavského, který tu roste na jediném místě světa vůbec.

Centrem a dominantou historického města Mikulova, které tvoří jižní vstupní bránu vycházky po hřebeni Pálavských vrchů, je zámek stojící na skalním útesu. Původně zeměpanský hrad byl Přemyslem Otakarem II. v roce 1249 udělen v léno Liechtensteinům. Svatý kopeček je další výraznou dominantou města, na jeho vrchol až k poutnímu kostelu sv. Šebestiána, zvonici a Božímu hrobu vede křížová cesta. Ke třetí skalnaté dominantě patří Kozí hrádek, volně přístupná odpočinková lokalita. Jeskyně Na Turoldu se nachází v přírodní rezervaci vrchu Turold (385 m n. m.), leží na severním okraji města Mikulova
a patří k nejstarším přírodním rezervacím na území dnešní chráněné krajinné oblasti Pálava.

Zhruba v polovině mezi Mikulovem a Dolními Věstonicemi leží obec Klentnice
s areálem Café fara.

Na severním úpatí Pavlovských vrchů ve svahu nad Dyjí bylo odkryto sídliště lovců mamutů ze starší doby kamenné, jedno z nejslavnějších archeologických nalezišť, odkud pochází také Věstonická Venuše. Její kopii si můžete prohlédnout v Muzeu Dolních Věstonic, stejně jako celou expozici věku lovců mamutů. Dolní Věstonice na břehu Novomlýnské nádrže jsou navíc oblíbenou rekreační oblastí pro turistiku, cykloturistiku a sportovní rybaření. Severně od Novomlýnské nádrže, na ose Pálava- Novomlýnská nádrž-Slunečný vrch stojí
v obci Popice (přímo na trase cyklostezky) významná stavba současné moderní architektury, vinařství Sonberk od Josefa Pleskota.

Pokud se z Klentnice vydáte jihovýchodním směrem, můžete navštívit Lednicko-valtický areál, který je od roku 1996 zapsán na Seznamu světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO.

Lednický zámek rodu Liechtensteinů získal dnešní podobu v letech 1846 až 1858, je vystavěn ve stylu anglické pseudogotiky. Součástí zámeckého parku je Lednický skleník, technická památka navržená Jiřím Wingelmüllerem v letech 1843–45, tedy v době, kdy architektuře vládly kovové konstrukce nesoucí velké skleněné tabule (jen o pár let později se v Londýně otevřel slavný Paxtonův Crystal Palace). V romantickém zámeckém parku výškově dominuje rozhledna Minaretu (v těchto končinách neobvyklá maurská architektura) stavitele Josefa Hardmutha, který je autorem i dalších lednických staveb, například umělé romantické zříceniny Janova hradu asi 3 km od zámku, ale proslul především jako vynálezce tužky a zakladatel pozdější proslulé společnosti Koh-i-noor.

Celý areál mezi Lednicí a Valticemi je protkán systémem navazujících rybníků
a narazíte v něm na další neobvyklé stavební památky: chrám Tří Grácií vybudovaný poblíž Prostředního rybníka v letech 1824–1825 podle návrhu Johanna Karla Engela nebo empírový chrám Apollo z roku 1917 vídeňského architekta Josefa Kornhäusela na břehu Mlýnského (Lednického) rybníka, který slouží jako koupaliště s navazujícím kempem Apollo.