Okolí Lucemburské ulice v Liberci

28.05.2010 Bytové domy

Jiří Žid / FUA TU Liberec, vedoucí práce Zdeněk Fránek
Třetí cenu získala práce, která bydlení v historické části města řeší ve všech souvislostech současných potřeb i výjimečného prostředí.


Zadání

Navrhnout městskou zástavbu dostatečné hustoty, adekvátní potřebám a možnostem vymezené lokality a města. Autor zvolil vlastní zadání v místě svého rodiště za účelem denního studování místa přímo na místě, v duchu „ … je možno se v krátké době mnohem více naučit z dobrých příkladů jejich měřením a pozorováním celých budov a všech jejích částí na malém papíru, než za dlouhý čas ze slov…“

Rozhodnutí

Na počátku byla představa 7–9podlažních domů dosahujících výšky domů na Sokolovském náměstí. Hmotově působících zajímavě.  Byty ale mohly být stejně jen ve 3–4 podlažích. Ulice se staly parkovišti a parkhousy, člověk vjíždí do domu, stal se závislým na výtahu. Pevná zem se vytratila. Zánik země, zánik ulice. Domy se stávají složitými a neekonomickými. Městské prostředí příjemného charakteru (Benátky) nelze vytvářet. Dramatický charakter vysoké zástavby je v Liberci již četně zastoupen, včetně panelákových sídlišť.
Po vyzkoušení vysokých domů: nízká zástavba při zemi. Podpora chůze po zemi, společenství sousedů, ohleduplnost k historickým domům, domy jako krásné stavitelství, okna, římsy, parapety. Člověk vstupuje do domu.

Problémy

1) Téměř 150 let netknutá oblast bezprostředně za hlavními náměstími v centru, značně zchátralá, avšak se silným charakterem jednoho z posledních míst v Liberci s cenným starým duchem.
2) Městem neregulovaný tlak investorů připravujících obří projekty adekvátní ke svým majetkovým a pozemkovým možnostem, ale ne k městskému prostředí a vývoji města.
3) Postoj ke starým zchátralým domům, jejichž smysl a účel dnešnímu světu přestal dobře sloužit.

Návrh

Důstojné zachování se ke starým domům jako krásného stavitelství, vytyčení pevné hmotové hradby vůči dramatickému parku ve svahu, která vytváří charakterově uzavřené prostředí jedné městské obce s důrazem na kvalitu bydlení, tvořenou klidem a městskými prostory.

Čtvrť převážně pro bydlení, doplněná o manufaktury v parteru a komerční prostory pro kavárny a drobné služby v hradbě k parku. Čtvrť intenzivního bydlení, k níž přiléhá město osmi „branami“ a masivním parkem. Nové domy navržené z dřevěného skeletu svoji racionální logikou, omezenými možnostmi a tvarovou elementárností, přiléhají ohleduplně ke starým domům. Návrh bydlení je koncipován s ohledem na trvalé rodinné žití ve společnosti malého množství sousedů a důrazem na individuální postavení domů vůči městským prostorům.

Funkce pro pohodlné každodenní žití jsou součástí čtvrti. Z obytného prostředí je co nejvíce odstraněno stání automobilů. Domy vytváří prostory s měnícím se poměrem soukromí ku veřejným prostorám. Domy jasně vymezují hranici parku k zastavitelnému území. Park slouží městu a také pomáhá zachovat duch místa, charakter zadků domů z Pražské ulice a Sokolovského náměstí odděluje, paláce vyzdvihuje, a drží i jejich výškový odstup. Veduty, průhledy a síla domů postavených na skále zůstávají. Park odkrývá ve středu města jeho základní princip prudkého žulového kopce, obestavěného domy, kterého město využívá nedostatečně.

Vymezení

1) Nesoupeření s připravovanými návrhy, co se hustot a objemů týče.
Bytový dům se sto byty a komerčním parterem, který se do lokality chystá, není svou přemrštěnou hodnotou příkladem. Dopravní kapacita (napojení) místa je velmi omezena a není možné ji zvýšit (bez vybourání historické zástavby). Návrh tak nerovnoměrně vyčerpává meze lokality a může znemožnit další výstavbu v okolí. Můj návrh ubírá z teoreticky dosažitelných hodnot za cenu kompaktnosti a kvality obytného prostředí v centru města. Hustota zastavění je obdobná klasickým městům, téměř 300 lidí /ha.

2) Neakceptování některých norem
Požární normy (odborníky kritizované jako zastaralé). Předpoklad budoucí změny dle německých, která v rámci unie nejspíš časem proběhne. Týká se odstupů a výšek domů.Konstrukce dřevěných skeletů je ale v reálné rovině zaměnitelná za betonový, který již normám vyhovuje.
Odstupové vzdálenosti
(Vyhláška 501, O obecných požadavcích na využívání území). To kazí zdravý charakter příjemně zastaveného města. Jde o historické město, velikost městských prostranství. Dostatečné šířky pro funkci ulic jsou vzhledem k charakteru zástavby přebírány z šířek u rodinných domů místo bytových.

Například:
– veřejné prostranství s jednosměrnou komunikací (u BD) 10,5 m
– veřejné prostranství s jednosměrnou komunikací (u RD) 6,5 m
(navrhuji 8,5 m včetně pruhu parkování – 1,5 + 2 + 3,5 + 1,5)
– zpevněná pozemní komunikace (u RD) 2,5 m (navrhuji 3-4 m) atd.

Myšlenka navždy zastavěného města je upřednostněna nad pomíjivostí některých norem. Neakceptování vychází z prozkoumání mír obdobných situací na jiných příkladech.

3) Majetkoprávní vztahy

Dnes je lokalita rozdělena do tří bloků. Dvě společnosti vlastní prakticky dva, třetí blok několik majitelů, ale vždy více parcel sousedících, což vede k celoplošné zástavbě.
Návrh nabízí možnost spojení všech (tří) investorů pro jednu společnou věc.

Širší střed města

Vizí širšího městského středu rozšiřuji městský střed, dnes prakticky 2 ulice a jedno náměstí (na stotisícové město), do stran rovnoběžně s osou údolí. Vize podporuje spojení šesti částí města s velkým potenciálem. Dřívější rozšiřování se utvářelo kolmo na osu údolí, bylo praktikované výstavbou institucí s palácovým charakterem (Jedličkův ústav, Střelnice, krematorium, kasárny, atd.). Tyto městské části jsou již zastavěny a nenabízejí rozšíření středu města. Oproti tomu se nabízejí tři lokality dnes téměř nezastavěné: Na Ladech, okolí Lucemburské a bývalá Textilana. Nabízí se propojit tyto části se Starýma Novým městem, Kristiánovem a Keilovým vrchem. Každá část má svůj specifický charakter, který je vhodné zachovat. Vznikne řada s šesti charaktery zvýrazněnými dramaticky procházejícím svahem:

Keilův vrch – velké vilové měřítko s velkorysým parterem – na hoře
Lada – drobné měřítko – nahoře
okolí Lucemburské – městské domy malého měřítka – dole
Staré a Nové město – uzavřená městská řadová zástavba – dole i nahoře
Kristiánov – městské domy s komfortem soukromí – nahoře
bývalá Textilana – čtvrť velkého města – v údolí
na hoře _
nahoře _ dole _ dole i nahoře _ nahoře _ v údolí
Tento rytmus posiluje městské vazby mezi čtvrtěmi (nadhledy, průhledy, uvolnění, krajina, stísněnost, komprese – expanze).

Vize určuje tyto hlavní zásady zachování se k městu:
1) podpora uličního horního a dolního spojení (na koncích symbolicky uzavřeného do smyčky) městskými ulicemi
2) kolmé spojky na horní a dolní spojení
3) odlišnost charakterů zástavby zdůrazněná v místech přechodů Proto navrhuji kompaktní městskou zástavbu do sebe uzavřenou, obklopenou parkem ve svahu, protnutou dvěma spojkami, a na dolní ulici zpevňuji, obnovuji záměr náměstí, vyzdvihuji parčík a obnovuji Mlýnský potok.

Vazby na okolí

Historie

Výrazné proměny se místu vyhýbaly, včetně éry minulého režimu. Dnešní stav je cca 100 let nedotčenou zříceninou, postavenou začátkem 19. století, přestavěnou pak v půlce století z dřevěných domů na zděné pro činnost drobných manufaktur při Mlýnském potoku až dál od vody k ulici Lucemburské, kde se spíše bydlelo. Barvířská činnost nebyla příliš výnosná, díky čemuž se stavěly jednoduché malé domy.

Důležité momenty napříč historií:

Oblast povodní, stavění dřevěných domků, čímž vznikaly bizardní a romantická zákoutí bez jakéhokoliv urbanistického záměru, tzv. nahodilý způsob zástavby. Mezi Barvířskou a Širokou ulicí protékal Harcovský potok (někdy také Mlýnský náhon přezdívaný), který formoval rovnoběžný směr ulic včetně ul. Lucemburské, dnes zasypán. Na Harcovský potok reagovaly výstavbou svých domů především textilní podniky, pláteníci, barvíři, soukeníci, tkalci. Slévárna na náměstí s ozdobnou fasádou.
Místo zažilo úpadek po rozmachu nákladní vlakové dopravy (nádraží). Tramvaj projíždějící ul. Barvířskou do Hanychova vrátila v letech 1912–1932 místu život. Pak přeložena. Zastavění obytnými domy, dílnami, fabrikami, domy s dílnami v přízemí. C. Sitte navrhoval tržnici mezi ul. Papírovou a Pražskou.

Místní zajímavosti

Nejužší ulička mezi domy č.p. 168 a 169. Hostinec U města Žitavy (č.p. 204), U orla. Klasicistní zárubně domů zbylé po domech dřevěných (na př. U objektů č.p. 160, 177, 181 –II, 290-II), šatlava na lazebnickém vrchu.

Události

Založena společnost Vytrvalost v hospodě U jelena, ul. Na svahu č.p. 33-II, důležitá česká matiční škola, narozen Vlasta Burian v domku Lucemburské ulici, na Lazebnickém vrchu proběhla akce Srpnové terasy, galerie v č.p. 123-II zřízená R. Hůlkou pro tvůrce všeho druhu, několik lázeňských podniků (ul. Lucemburská, Zum Zillertal). V roce 1966 by uspořádáno sympozium (na téma volný čas mládeže) řešící tuto lokalitu.

Městské vztahy

První východisko – nerespektování stávající parcelace.
„Když už nevycházíme z parcely, nemůže už bytová zástavba tvořit texturu pro veřejný prostor, před kterým se tyčí monumenty veřejných budov. Ten obecný konsens, který vedl k těmto strukturám, dnes již neexistuje. V této situaci může jako nadřazený záchytný bod sloužit už jen velká forma.“ (Großform)
Z vize širších souvislostí vyplývá návrh uzavřené městské obce. Ta se svou hmotovou jasností vymezuje vůči tvarově rozmanitému parku a vytváří mu pevnou tvář svou hradbou.

Hradba. Je myšlena jako hroší kůže, skrývající dobré srdce. Maska duše bydlení. Semknutím utváří základní identity obce. Za předpokladu, že obec je společenství, které sice vzniklo pro zachování života, ale trvá za účelem života dobrého. „ … Z toho jest tedy zřejmo, že obec jest přirozená a že člověk jest bytost přirozeně určená pro život v obci, a že ten, kdo od přirozenosti, a ne jenom náhodou žije mimo obec, je bytostí buď špatnou, anebo lepší než člověk…“

Hradba je ale pouze hmotová, vytvořena vhodným postavením domů. Funkčně vytváří v parteru zálivy, do kterých ústí kavárny, parter je prostorově spojen se soukromými dvory. Hranice pak spočívá na klící od brány, která tyto prostory dělí. Uplatněn je způsob zastavění Kristiánova města v Liberci u náměstí B. Němcové – způsob nenásilného, ale funkčního uzavření dvorů. Pro zdejší je hradba propojením s parkem, pro hosty posezením, pro zvědavce uzavřením.

Přechod z města

Vymezení se vůči městu je vyváženo podpořením míst, kde se město obce dotýká. Pracovně je označuji jako brány. Ty podporují individuálním způsobem přechod z města. Čtyři v parku podporují vztah nahoře-dole, uzavřenost blízkého okolí k radosti nadhledu. Čtyři při Barvířské ulici podporují dolní spojení města náměstím a parčíkem. Brány si činí svým individuálním řešením (vyzdvihujícím drama svahu) nárok na pojmenování občany, například Myšina (úzká štěrbina), Žába (rychlý skok zdola nahoru), obdobně, jako cesta k univerzitě – Velbloud.
Barvířská ulice je posílena jako osa, končící u školy, s automobilovou dopravou, Široká ulice je tím odlehčena a zklidněna pro pěší život v okolí restaurací (již přezdívána Stodolní).
Pro záměr čtvrti je co nejvíce využito stávajících domů jako příkladů krásného stavění s pamětí času. Pouze domy, jejichž statická funkce je ohrožena, a domy, které neodpovídají ideálu bydlení, jsou navrženy k demolici.

Domy postavené ve svahu jsou ponechány tak, jak fungují dodnes, s výjimkou přestavby na školku a dům správce parku. Funkčně jde ryze o bydlení doplněné funkcemi, které bydlení zpříjemňují. V parterech domů drobné kanceláře (ordinace, ateliéry…). Parter ke svahu doplňuje město drobnou komercí (kavárny, kadeřnictví…), na rohu Široké a U Lomu u nově vzniklé křižovatky dům rodinného lázeňství (profesionální očista těla), ve svahu školka a domek správce a zahradníka, uprostřed bydlení Hospoda pro místní. Parter v Široké ulici ponechán tak, jak je, restaurace, bary, na něj je napojen parter „hradby“ z ulice korzo Stodolní.

Parkování

Snaha vyčlenit auta stojící v ulicích, schovat je do dvorů domů tak, aby se nenarušil komfort moderního bydlení. Dva podzemní parkingy pod parkem, dva parkovací domy v okolí Široké a Barvířské (viz bilance).

Komunikace a průchody

Jsou odděleny ulice pro obsluhu auty od ryze pěšího průchodu. Parterové uzavření si vypomáhá cihelnými zdmi, jež oddělují dvory. Prostory mezi domy jsou ale nad zdmi kontinuální, aby nepůsobily příliš stísněně. Výsledkem situace je pozemek s přesně vymezenými vazbami, dům se pak snaží svým místem postavení hlavní hmoty tyto vazby co nejvíce naplňovat a pomocí přístavku (jehož využívají původní domy) vytvořit vlastní dvůr, uzavřený ještě zdí, krycí záda bydlení. Detail vzniklý situací.

Zásady domů

Dům a přístavek

Dům 4–5 n. p. (v rozích 6), hlavní dominantní hmota určuje dům, upevňuje nároží pozemku, 1–2 byty na patře, v parteru pracovny a byt. Hmota reaguje svou pozicí na prostory a domy okolo sebe.

Přístavek 2–3 n. p., malý byt, eventuelně ze schodiště terasa pro byty. V parteru parking. Mezi přístavkem a hl. hmotou je soukromý dvůr. Nepodsklepeno (záplavové území, 100letá voda, skladové prostory na schodišti).

Dům je jednoduchý a hmotný. Nemá výkusy, terasy ani uskočená podlaží. Drží si pevný roh. Klidné a bezpečné okolí domu – parter. Domy nejsou jako v dnešní městské ulici. Jejich okolí je ryze soukromé (dvory), průchozí (průchody) a zásobovací (ulice) a mírně veřejné (plácky při ulicích a průchodech). Tzn. i parter je byt/manufaktura.

To neplatí u domů obrácených do parku s komerčním parterem, kde jsou navrženy kavárny a drobné služby.

Vědomí žití rodin navždy

Domy se svým okolím jsou navrhovány tak, aby se zde mohli lidé usadit již navždy, a také jejich děti své rodiště nemuseli opouštět. Pochopitelně i šťastné umírání v ohleduplném prostředí. Nejde o experimenty, ale o hledání a uplatňování fungujících skutečností skrze zkušenosti. Vyváženost rozhodnutí. Jasné rozhodnutí místo nejasného tvaru. Konkrétně řešeno velkými byty (4-5 kk) s možností rozdělení a schodiště vždy tak, aby se i na patře byty mohly spojit, eventuelně aby se mohli spojit všechny byty v jednom domě). Individuální charakter, malé společenství sousedů, vnímání svého domu ze země.

Domy se tváří jako domy (v opaku srostlic, řad, bloků…), aby se s nimi mohl člověk identifikovat (bydlím v tomto domě). Ideál vily z Masarykovy třídy ve středu města bez zahrady. Žiji a denně se zachovávám k malému a známému počtu sousedů/rodin, cca kolem 10. Ty umím vyjmenovat na prstech. Urbánně: nebydlím v č.p. 245 nebo v L-ku (dle půdorysu), ale bydlím v uličce za hospodou, v domě s výstupkem na nároží, který trčí do plácku.

Stavebně konstrukční řešení

Domy jsou v metrovém pravoúhlém rastru s šikminou zpevňující nepravoúhlé městské prostory. Hlavní hmota – dřevěný skelet s výplní dřevovláknitými deskami. Zavětrování v obvodové stěně ocelovým táhlem (ev. pouze výplní). Betonové prefabrikované schodiště. Dřevobetonové stropy. Jedno a dvoutrakty do rozpětí 6 m na trakt. Přístavek vyzděný s montovanými stropy. Jednoduchá stavba. Smysl dřevostaveb, ověřený na příkladu berlínského sedmipodlažního bytového domu s dřevěnou nosnou konstrukcí (Kaden Klingbeil Architekten, 2009), je použit z důvodu ohleduplnosti k životnímu prostředí i jako opětovný návrat dřeva do konstrukce domu, který v dané lokalitě počátkem 19. století převažoval. Domnívám se, pouze z vlastního pozorování, že konstrukci člověk vnímá, i když ji nevidí, je-li například zakryta izolací. To se ukazuje na svěžím pocitu v ,,poctivě“ dělaných domech. Použitím dřeva se snažím také omezit vliv betonu (a jeho výrobců) na městské prostředí, viditelný téměř na každém libereckém chodníku. Střechy dvouplášťové bezatikové s mohutným žlabem na straně spádu, spád 8–14 %. Korunní římsa.

Povrchové úpravy

Stávající domy budou zrekonstruovány, opraveny fasády – ploché i ozdobné fasády. Štukové a hrubé omítky. Navržené domy pracují obdobně s hrubostí fasád, tj. střídání hrubých a jemných v polích. Tloušťka hrubé fasády je do 2 cm v jemně okrovém tónování.

Městské prostory

Ohraničeny zděnými stěnami (režné zdivo), které výškou 2,2 m uzavírají dvory. Rovina mezi chodníkem a ulicí. Kamenné dlažby v kombinaci s podbetonovaným jemným kamenivem a zpevněným stěrko-pískem. Povrchy ve spádu. Ocelové mohutné brány do dvorů bránící šikmému pohledu. Chodec je chráněn ocelovými sloupky výšky 1 m vymezující chodník a plac. Svah je oddělen ocelovými mohutnými patníky výšky 0,45 m.

Stavební odlišnost

Domy se staví ke starým ohleduplně, připodobňují se. Omítka. Charakteristickým je vždy roh do veřejného prostoru či průchodu a individualita schodiště (co se tvaru týče). Schodiště poskytuje svými podestami prostor pro zázemí bytů (kola, lyže) a pro otevřené terasy k posezení s kontaktem do dvora. Podesty ústí do dvora.

Soukromí. Byt má jedno hlavní okno (krb domova se sezením) s výhledem do zdi (záda jiného domu bez oken), země, nebe, stromu, ale ne do okna jiným.

Miláčci. Parkování je částečně ve dvorech pod přístavky, více v domech blízko lokality a pod terasami parku. V ulicích lze zaparkovat, ale ne parkovat (viz bilance).

Všechny principy i zásady jsou často z důvodů individuálního řešení vždy někde porušeny.

Zásady bytů

Obývákové okno. Společenský bod domu, jako ve starých hradech sezení u tlusté zdi (místo ve zdvojené stěně využito pro úložné prostory). Poblíž krb. Okno má smysl – výhled. Tzv. oheň domova. Stěna se zázemím. Dělení na dvoutrakt uskutečněno formou tlusté skříňové stěny. Byty jednopodlažní, rodinné (3–5 +kk), velké byty s možností rozdělení na dva.
V přístavku malý byt pro mladé a samotáře. Schodiště může být otevřené, tzn. má venkovní vzduch, ale je v rámci dispozice domu.

Jde o byty Loosovké – příjemné, uzavřené do sebe. Hodně posezení, místností a soukromí. Jen kuchyň spojena s obývacím pokojem. Plné zabydlené rohy. Tři typy oken. Hlavní okno (obývákové), okno osvětlující (mléčné sklo, WC, koupelny), ložnicové (mezi oběma, francouzské). Hlavní je na předku domu, ložnice na boku, na zadku není okno žádné (většinou severní strana, do této zdi koukají z hlavních oken). Funkci balkonů, lodžií nahrazuje velké okno v otevřeném stavu.
Byty jsou orientovány na jihozápadní oslunění, výjimečně na jihovýchod, jih. Oslunění bylo ověřeno. Byty převážně jednopatrové. V parteru natočeny dle situace vstupů, patro a druhé patro dle požadavku na soukromí výhledu hlavních oken, ve třetím patře orientace na nebe a výhled (na Ještěd).

Zásady parku

Odkrytý svah upravený na park. Ponechání parku v tzv. dnešní podobě s vyčištěním. Upozornění na podstatný charakter Liberce – příkrý svah, který svou žulovou skálou někde vylézá. Potenciálu svahu město málo využívá. Často zastavěn. Zde je odkryt. Park pro odlehčení v centru města i pro doplněk bydlení o přírodně kultivovaný masiv, který ho obklopuje. Šikmá plocha – stroj. Sáňkování, odpočívání, slunění, večerní posedávání a popíjení. Stávající ostré dělení svah – vysoká stěna – jemně rozmělněno z důvodů propojení a dostupnosti. Pozemky domů z Pražské ulice a Sokolovského náměstí podníceny k věnování do služeb města. Navržena spojovací horní cesta z pražské do ulice Na Ladech.
Současné kamenné zdi ponechány, pouze nadezděno zábradlí z téhož kamene pro posezení. Navrženy nové dva typy zdí. Monumentální pro dotvoření vztahů bran a parterová pro dokončení záměru. Místa bran jsou výrazně upraveny.

Park podléhá režimu a správci a zahradníkovi, kteří mimoděk dohlížejí na pořádek i ve čtvrti bydlení. Řešení svahu vyzdvihuje palácový charakter domů okolo fary, vytváří jím důstojné zahrady. Zespodu palác, ze zahrady dům příjemného lidského měřítka.
Zeminy ze zakládání domů bude využito po násypy svahu. Odkryté žulové skalní masivy budou ponechány v surové podobě.

Důležitou otázkou práce bylo hledání přístupu ke starým domům. Krásné stavitelství své doby, která je pryč. Jejich důstojnost zůstala. V návrhu je respektuji, nové domy zaujímají postoj, který brání vážnost starých.

Výchozí situace, do které jsem přišel. Buď staří nepotřební, asi mrtví dědci, nebo důstojní pánové s glancem své doby, od kterých se dá mnoho dovědět (někteří při bližším pohledu opravdu bývalí důstojníci).
Svah podněcuje zemitost. Domy země využívají. Přízemní uvažování. Přízemní návrh, uvědomělý až v průběhu práce. Domy v pevném postoji.

Autorská zpráva

*

Hodnocení poroty: Porota ocenila velké nasazení autora. Projekt vykazuje citlivé nakládání s měřítkem, hustotou osídlení, práci s městotvornými principy, vypozorovanými a přetavenými do současnosti, smysl pro vytváření krásného města navzdory strojovému a byrokratickému myšlení. Autor se nebojí bourat, co je ke zbourání vhodné, a zastavět místo hustě. Srovnává různé dostupné přístupy k řešení problému. Výsledkem je celistvý názor na město od širokých vazeb v kraji až po detailní promýšlení obytného prostoru. Porota podtrhuje vzdělanecký podtext autorova přístupu.